ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.3014.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 3014/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci péče o nezletilého A. T. M. , zastoupeného Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí č. 257/3, syna Mgr. E. M , zastoupené JUDr. Marií Minářovou, advokátkou se sídlem v Brně, Táborská č. 107, a T. L.e M. , zastoupeného JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Poštovská č. 8c, o návrhu otce na nařízení navrácení nezletilého otci do Spojených států amerických, o žalobě otce na obnovu řízení podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2006 č.j. 20 Co 511/2005-672, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 23 Nc 103/2004, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 2010 č.j. 20 Co 81/2010-996, takto:
I. Dovolání otce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 27.4.2005 č.j. 23 Nc 103/2004-392 ve znění usnesení ze dne 23.5.2005 č.j. 23 Nc 103/2004-414 nařídil navrácení nezletilého A. T. M., otci do USA a matce uložil předat nezletilého otci do pěti dnů od právní moci tohoto rozsudku; současně rozhodl, že se zrušuje usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1.7.2004 č.j. 23 Nc 103/2004-36 "ve spojení" s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20.1.2005 sp. zn. 20 Co 35/2005 a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání matky Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29.6.2006 č.j. 20 Co 511/2005-672 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh, aby byl nezletilý A. T. M. navrácen do místa svého obvyklého pobytu města Temple, okres Bell County, Texas, Spojené státy americké, zrušil ve výroku, kterým bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1.7.2004 č.j. 23 Nc 103/2004-36 "ve spojení" s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20.1.2005 sp. zn. 20 Co 35/2005, a potvrdil ve výroku o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že matka je povinna zaplatit "čs. státu - Městskému soudu v Brně" na náhradě nákladů řízení 63.461,- Kč. Rozsudek nabyl (podle obsahu spisu) právní moci dnem 9.8.2006.
Dovolání otce podané proti tomuto rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 27.2.2007 č.j. 30 Cdo 3425/2006-698 zamítl a rozhodl, že otec je povinen zaplatit matce na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.800,- Kč k rukám advokátky JUDr. Marie Minářové.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu otec dále dne 3.11.2009 podal u Městského soudu v Brně žalobu na obnovu řízení z důvodu uvedeného v ustanovení §228 odst.1 písm.b) o.s.ř. Naplnění důvodu obnovy řízení spatřuje v tom, že nyní je možné provést nové a definitivní znalecké posouzení zdravotního stavu nezletilého, které nemohlo být dříve provedeno pro nízký věk nezletilého, a že tento důkaz může pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 20.11.2009 č.j. 23 Nc 103/2004-984 žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně (po uplynutí zákonné objektivní lhůty tří let), a že nové projednání věci není přípustné s ohledem na účel Úmluvy v občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, na základě které soudy v původním řízení rozhodly o návrhu otce na navrácení dítěte do USA.
K odvolání otce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10.2.2010 č.j. 20 Co 81/2010-996 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení byla podána po uplynutí zákonné tříleté lhůty a že není naplněn důvod obnovy řízení, neboť otec nepřednáší žádné nové skutečnosti, které by bez své viny nemohl použít v původním řízení. Podle odvolacího soudu by bylo "v zásadním rozporu se zásadou urychleného rozhodnutí o navrácení případně nenavrácení protiprávně přemístěného či zadrženého dítěte do státu jeho obvyklého pobytu a se zájmem na stabilitě výchovného prostředí nezletilého", kdyby bylo možné "po uplynutí libovolného časového období po pravomocném rozhodnutí soudu opětovně evokovat otázku protiprávnosti přemístění dítěte s ohledem na upřesnění rozhodných okolností, k nimž v dalších letech mělo podle tvrzení navrhovatele dojít".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal otec dovolání. Namítl, že "rozhodnutí má ve věci zásadní právní význam", neboť "Nejvyšší soud dosud neřešil otázku mezinárodního únosu dětí ve smyslu přípustnosti či nepřípustnosti obnovy těchto řízení", a že "rozhodnutí soudů obou stupňů je v přímém rozporu se zájmem jak dítěte, tak i celospolečenským zájmem podle Haagské úmluvy, jejímž cílem je zabránit tomu, aby dítě bylo přemísťováno z místa svého obvyklého pobytu, a to proti rozhodnutí soudu". Otec současně dovozuje, že přípustnosti dovolání nebrání "novelizované ustanovení §237 odst.2 písm.c) o.s.ř.", které je účinné ode dne 1.10.2008 a které nelze aplikovat "retroaktivně v řízeních, která byla zahájena před účinností tohoto znění zákona", a navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a v §237 o.s.ř.
Podle právní úpravy účinné od 1.10.2008 je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč (ode dne 1.7.2009 nepřevyšujícím 50.000,- Kč) a v obchodních věcech 50.000,- Kč (ode dne 1.7.2009 částku 100.000,- Kč), přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], a ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst.2 písm.c) o.s.ř.].
Podle přechodného ustanovení Čl. II zákona č. 295/2008 Sb. se zákon č. 99/1963 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. ode dne 1.10.2008) použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. do 30.9.2008) a před tímto dnem pravomocně neukončená; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
V posuzovaném případě otec napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení ve věci navrácení nezletilého otci do místa svého obvyklého pobytu do Spojených států amerických, tedy usnesení odvolacího soudu, proti němuž není podle ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.2 písm.c) tento mimořádný opravný prostředek přípustný, i kdyby (opravdu) šlo o rozhodnutí, které má po právní stránce [ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) a §237 odst.3 o.s.ř.] zásadní význam. Jestliže žalobou na obnovu řízení bylo napadeno rozhodnutí soudu vydané (vyhlášené) v době do 30.9.2008, platí tento závěr - jak nepochybně vyplývá z ustanovení Čl. II zákona č. 295/2008 Sb. - nejen tehdy, byla-li žaloba na obnovu řízení podána v době po 1.10.2008 (jako je tomu v projednávané věci), ale i v případě, kdyby žaloba na obnovu řízení byla podána přede dnem 1.10.2008, jestliže o ní v době 30.9.2008 nebylo pravomocně rozhodnuto.
Na přípustnost dovolání otce nelze důvodně usuzovat ani ze skutečnosti, že písemné vyhotovení usnesení odvolacího soudu obsahuje chybné poučení o tom, že "proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ... ". Nesprávné poučení odvolacího soudu o dovolání může mít totiž - jak vyplývá z ustanovení §240 odst. 3 o.s.ř. - význam jen tehdy, jestliže spočívalo v uvedení delší než zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v rozporu se zákonem informaci, že dovolání není přípustné; v uvedených případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat dovolání buď ve lhůtě, která byla v poučení uvedena v delším trvání než dva měsíce od doručení rozhodnutí (v prvním z uvedených případů) nebo do čtyř měsíců od doručení (ve zbývajících případech). Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, nezakládá samo o sobě přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže není založena podle hledisek uvedených v ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání otce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť otec s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu