ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.352.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 352/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po L. C., zemřelé dne 20. ledna 1978, za účasti 1) S. C ., 2) Š. C ., 3) B. B ., 4) M. K ., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy č. 1639/21, adresa pro doručování: Malenovice č. 205, Frýdlant nad Ostravicí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 99 D 3890/2005, o dovolání M. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2008, č. j. 10 Co 1179/2007-84, takto:
Dovolání M. K. se odmítá .
Odůvodnění:
O dědictví po L. C., zemřelé dne 20. ledna 1978 (dále též jen „zůstavitelka“), bylo rozhodnuto Státním notářstvím v Ostravě rozhodnutím ze dne 30.11.1978, č.j. 2 D 455/78. Státní notářství v Ostravě vycházelo ze závěru, že dědici zůstavitelky jsou ze zákona její manžel Š. C., a děti M. F. (nyní K.), B. C. (nyní B.), Š. C., a S. C.
Vzhledem k tomu, že se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, objevil další zůstavitelčin majetek, Okresní soud v Ostravě o tomto majetku provedl dodatečné projednání dědictví. Usnesením ze dne 29.11.2006, č.j. 99 D 3890/2005-37, určil „obvyklou cenu dodatečného majetku, který měla zůstavitelka s pozůstalým manželem v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů ke dni smrti zůstavitelky částkou 9.260,- Kč“; že „z tohoto dodatečného majetku připadá do aktiv dědictví pohledávka zůstavitelky vůči pozůstalému manželovi z titulu vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů ve výši 4.630,- Kč“; že „pozůstalému manželovi Š. C., rodné číslo, který zemřel dne 30.9.1998, připadá majetková hodnota odpovídající členským právům a povinnostem ve Stavebním bytovém družstvu Nová huť se sídlem Hýlova 40, 700 30 Ostrava – Výškovice, IČ 000 50 831 ve výši 9.260,- Kč“; že „obvyklá cena dodatečného majetku činí 4.630,- Kč, výše dluhů 0,- Kč a čistá hodnota dodatečného dědictví 4.630,- Kč“; současně schválil dohodu dědiců o vypořádání dodatečného dědictví po zůstavitelce, stanovil odměnu notáři JUDr. Hanuši Jelínkovi a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání M. K. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28.3.2008, č.j. 10 Co 1179/2007-84, usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29.11.2006, č. j. 99 D 3890/2005-37, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že „jde-li o byt družstevní, zanikne smrtí jednoho z manželů právo společného užívání bytu manžely“; že „bylo-li právo na družstevní byt nabyto za trvání manželství, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl; k tomu přihlédne státní notářství při vypořádání mezi dědici a pozůstalým manželem“.
Proti tomuto usnesení podala Marie Kožejová dovolání. Namítá, že „majetková hodnota odpovídající členským právům a povinnostem ve Stavebním bytovém družstvu Nová Huť, IČ: 00050831 neodpovídá tržní ceně, tj. tržní majetkové hodnotě a tím neodpovídá ani vypořádání dědictví“; že „s uzavřenou dědickou dohodou nesouhlasí a požaduje, aby z dědictví nabyla podíl na členských právech a povinnost v bytovém družstvu Nová Huť, IČ: 00050831 ve výši, jež by obdržela v případě dědění ze zákona“. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12., 15. a 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka L. C. zemřela dne 20.1.1978, tedy v době před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě M. K. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a M. K. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila.
Protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání M. K. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu