ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.3803.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 3803/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. Z ., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) J. T ., zastoupenému advokátem, 2) L. a.s. 3) R. k. v.o.s. , jako správce konkursní podstaty úpadce J. B. - s. a m. firma s.r.o., a 4) W. G. s.r.o. , zastoupenému advokátem, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 5 C 142/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. dubna 2008, č.j. 11 Co 68/2008-98, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.060,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby byla určena "neplatnost veřejné dobrovolné dražby konané dne 24.4.2007 žalovaným 2) na základě dražební vyhlášky č. 477/NAX/D1/0407, kterou byly vydraženy nemovitosti, budova čp. v K., nacházející se na stavební parcele č. a stavební parcela č. parc., zapsaných na LV č. u Katastrálního úřadu pro P. kraj, Katastrální pracoviště K., všech v katastrálním území K., v obci K. a okrese K.". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že výše uvedené nemovitosti prodal společnosti "J. B. - s. a m. firma s.r.o." kupní smlouvou ze dne 19.2.2004, že dne 15.1.2005 uzavřeli dodatek č. 1 ke kupní smlouvě, jehož obsahem bylo "prodloužení splatnosti kupní ceny a smluvní ujednání, že účinky odstoupení od smlouvy nastávají ke dni, kdy uplyne měsíc od doručení odstoupení kupujícímu", že žalobce z důvodu nezaplacení kupní ceny dne 7.9.2005 od kupní smlouvy písemně odstoupil, že kupující "J. B. - s. a m. firma s.r.o." uzavřel se žalovaným 1) dne 30.6.2004 zástavní smlouvu na předmětné nemovitosti, která byla do katastru nemovitostí zapsána dne 3.8.2004, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20.9.2005, č.j. 29 K 24/2005-83 byl na majetek společnosti "J. B. - s. a m. firma s.r.o." prohlášen konkurs, že žalobce podal návrh na vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty, který vzal později zpět a řízení bylo zastaveno, a že žalovaný 2) předmětné nemovitosti vydražil a žalobci doručil protokol o provedené dražbě č.j. 477/NAX/D1/0407 ze dne 24.4.2007 i přesto, že byl žalobcem upozorněn na probíhající řízení u Okresního soudu v Klatovech pod sp.zn. 10 C 41/2006 o určení "neexistence zástavního práva", ve kterém byl předběžným opatřením vydán zákaz zcizování předmětných nemovitostí, který byl odvolacím soudem zrušen.
Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 22.11.2007, č.j. 5 C 142/2007-77 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 12.955,63 Kč k rukám advokáta, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 4) na náhradě nákladů řízení částku 12.138,- Kč k rukám advokáta a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) a ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Z provedeného dokazování dovodil, že podle výpisu z katastru nemovitostí "ve stavu ke dni 16.11.2005" je zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí žalobce s tím, že na těchto nemovitostech vázne zástavní právo smluvní zřízené ve prospěch žalovaného 1) na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 30.6.2004, že příklepem uděleným dne 24.4.2007 žalovaný 4) vydražil předmětné nemovitosti [dražba byla provedena na základě smlouvy o provedení dražby, kterou se žalovaným 2) (dříve N. P., Aukční síň, a.s.) uzavřel žalovaný 3) jako správce konkursní podstaty společnosti "J. B. - s. a m. firma s.r.o.], že "řízení o vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty bylo pro zpětvzetí žaloby žalobcem zastaveno" a že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8.2.2007, sp.zn. 18 Co 66/2007 byl zamítnut návrh žalobce na vydání předběžného opatření, kterým by žalovanému 3) bylo zakázáno prodat, zcizit či zatížit předmětné nemovitosti (usnesení nabylo právní moci dne 5.3.2007). Soud prvního stupně nepovažoval žalobce "za osobu oprávněnou k podání žaloby na vyslovení neplatnosti dražby", neboť není "ani jednou z osob uvedených v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách"; žalobce nelze považovat ani za osobu, "k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat" s ohledem na skutečnost, že předběžné opatření, kterým bylo žalovanému 3) uloženo, aby s předmětnými nemovitostmi nenakládal, bylo odvolacím soudem zamítnuto. Soud prvního stupně uzavřel, že jediným prostředkem, kterým mohl žalobce zabránit, aby nedošlo k prodeji předmětných nemovitostí zařazených do soupisu podstaty podle ustanovení §18 zákona o konkursu a vyrovnání, byla excindační žaloba podle ustanovení §19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání; nedosáhl-li žalobce prostřednictvím této žaloby rozhodnutí ve věci samé, je nevýznamné, že je zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí, neboť oprávnění ke zpeněžení předmětných nemovitostí má správce konkursní podstaty.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15.4.2008, č.j. 11 Co 68/2008-98 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.563,- Kč k rukám advokáta, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 4) na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.712,- Kč k rukám advokáta a že ve vztahu mezi žalobcem, žalovaným 2) a žalovaným 3) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně odmítl argumentaci žalobce o tom, že by "k jeho aktivní legitimaci k podání žaloby na vyslovení neplatnosti dražby postačovalo, že dražbou bylo zasaženo podstatným způsobem do jeho práv". Odvolací soud dovodil, že "zákonným požadavkem" je i další předpoklad, a to, že osoba aktivně legitimovaná k podání žaloby na vyslovení neplatnosti dražby "je buď účastníkem dražby, nebo navrhovatelem, nebo osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, nebo osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat"; žalobce není ani jednou z těchto osob. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně též v tom, že prodeji předmětných nemovitostí sepsaných v konkursní podstatě mohlo být zabráněno, jen kdyby žalobce "pokračoval v řízení o vyloučení nemovitostí zařazených do soupisu konkursní podstaty"; žalobce však vzal svoji žalobu zpět a řízení bylo usnesením ze dne 28.6.2006 zastaveno "bez toho, že by bylo rozhodnuto ve věci samé".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že "soudy vycházejí ohledně aktivní legitimace k podání žaloby o vyslovení neplatnosti veřejné dražby z judikatury Nejvyššího soudu ČR, judikátů č. 29 Odo 777/2006 a 29 Odo 294/2003 k ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách", aniž by se vypořádaly s postavením žalobce jako vlastníka nemovitostí a zástavce, jenž je "chráněn ustanovením §48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách a občanským zákoníkem, který lze aplikovat subsidiárně", a že žalobce "podal žalobu o nepřípustnost prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě podle ustanovení §166 odst. 1 občanského zákoníku, a to jako osoba v rozhodné době zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník". Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání jako neodůvodněné zamítl. Uvedl, že žalobce není k podání žaloby aktivně legitimován. V důsledku toho, že žalobce podal proti zápisu nemovitostí do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce žalobu ve smyslu ustanovení §19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, kterou vzal následně zpět, má se za to, že "nemovitosti byly do soupisu pojaty oprávněně a žalovaný 3) byl tudíž oprávněn s nimi volně nakládat, mj. je prodat ve veřejné dobrovolné dražbě". Žalovaný 1) dále poukazuje na to, že žalobu dle ustanovení §166 odst. 1 občanského zákoníku lze podat pouze v případě, že má dojít k prodeji ve veřejné nedobrovolné dražbě a že na dobrovolnou dražbu nelze uvedený právní prostředek aplikovat.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Majetek náležející do konkursní podstaty lze zpeněžit veřejnou dražbou věcí a jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot, soudním výkonem rozhodnutí nebo jejich prodejem mimo dražbu; veřejnou dražbu věcí a jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot včetně podniku provede dražebník na návrh správce konkursní podstaty a postupuje přitom podle zvláštního předpisu (srov. §27 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání). Tímto "zvláštním předpisem" je zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejných dražbách).
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy nebo rozhodnutí státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách a §132 odst. 1 občanského zákoníku]. Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu.
Podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel dražby požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §12 odst. 1 a 2, §14 odst. 3, §15 odst. 1 až 3, §19, §20, §21, §23 odst. 1 až 10, §25 a v §26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006, sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Uvedené platí obdobně i tehdy, zpeněžil-li správce konkursní podstaty věc nebo jinou majetkovou hodnotu z konkursní podstaty (ve shodě s ustanovením §27 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání) prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2006, sp. zn. 29 Odo 294/2003, který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) se může domáhat určení neplatnosti dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby jen některá z osob uvedených v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Správně zdůraznil, že žalobce není osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby na vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že v občanském soudním řízení nelze vyhovět žalobě o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby provedené podle zákona o veřejných dražbách, je už z tohoto důvodu nepochybné, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam.
Protože napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, není proti němu dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému 1) náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.250,- Kč [srov. §8, §10 odst.3, §14 odst.1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného 1) advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému 1) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 510,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému 4) náklady v celkové výši 3.060,- Kč nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 1) v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Žalovaným 2) až 4) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř. bylo proto rozhodnuto, že žádný z těchto účastníků nemá ve vztahu k žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu