ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.3960.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 3960/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. K. , proti žalované V. z. p. Č. r. , zastoupené advokátkou, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti „usnesením ze dne 31. 5. 2004 40 Co 633/2004-58, 40 Co 634/2004-67, 40 Co 635/2004-92, Nc 62/2004/97, 40 Co 636/2004-101, Nc 61/2004-63, 40 Co 631/2004-84, Nc 60/2004-89, 40 Co 632/2004-93, Nc/2004-43, 40 Co 637/2004-38, 40 Co 638/2004-47“, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 14 C 49/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. června 2009, č. j. 69 Co 218/2009-109, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2009, č. j. 69 Co 218/2009-109, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 12. 2008, č. j. 14 C 49/2006-95, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost poté, co žalobce dne 5. 11. 2008 vzal žalobu zcela zpět, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony], a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé [usnesení o zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby pro zmatečnost podle ustanovení §96 odst. 1 a 2 o. s. ř. (stejně jako usnesení odvolacího soudu, jímž je takové usnesení potvrzeno) je totiž rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé] ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. [usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o. s. ř.; přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 2 písm.a) o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. (tj. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení) a nikoliv zastavil-li soud prvního stupně řízení proto, že žalobce vzal žalobu zpět].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2010
JUDr. Mojmír Putna,v.r.
předseda senátu