ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4088.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 4088/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. L. Š. , zastoupeného JUDr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Liberci II, Valdštejnská č. 381/6, proti žalovanému JUDr. Pavlu Novickému , advokátovi se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská č. 6, jako správci konkursní podstaty úpadce CERTUSIA, pojišťovna a.s. se sídlem v Praze 3, U Rajské zahrady č. 3, IČO 61859478, o určení a zaplacení pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 162/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2008 č.j. 20 Co 200/2008-69, takto:
Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. března 2008 č.j. 27 C 162/2007-62 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Liberci dne 3.1.2007 domáhal, aby byla určena "existence dosud neuhrazené pohledávky Ing. L. Š., za podstatou úpadce CERTUSIA, pojišťovna a.s. se sídlem Praha 3, U Rajské zahrady 3, IČ 61859478", a aby mu žalovaný zaplatil "dosud neuhrazenou pohledávku za podstatou". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že jeho "právní vztah vůči úpadci byl judikován spisem Okresního soudu v Liberci čj. 21 C 530/98 ve spojení se spisem Krajského soudu Ústí n.L. - pobočka Liberec č.j. 35 Co 329/2000", že žalobce "uplatnil" vůči úpadci pohledávku ve výši 738.826,- Kč, evidovanou žalovaným pod č. 298b, že žalovaný na úhradu pohledávky "částečně k rukám žalobce a částečně na odvodech nemocenského pojištění, sociálního zabezpečení a dani" zaplatil 293.856,- Kč a že žalovaný pohledávku žalobce "co do částky 588.358,- Kč uznal, ale následně kromě vyplacené částky tuto pohledávku popřel". Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce dovozuje z "provedení částečného rozvrhu a následného možného ukončení konkursu úpadce, neboť po skončení konkursu by se pohledávky mohl domáhat pouze proti insolventnímu dlužníku (úpadci po zrušení konkursu) a dobytnost pohledávky by byla objektivně nemožná".
Obvodní soud pro Prahu 1, kterému byla věc podle usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 7.3.2007 č.j. 12 C 1/2007-31, potvrzeného usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26.9.2007 č.j. 36 Co 191/2007-37, postoupena jako soudu místně příslušnému, usnesením ze dne 21.11.2007 č.j. 27 C 162/2007-42 mimo jiné žalobce vyzval, aby do 14 dnů doplnil žalobu "o náležitosti uvedené v ustanovení §42 odst.4 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením §79 odst.1 občanského soudního řádu tak, aby obsahovalo a) vylíčení rozhodujících skutečností [vymezení skutku, který má být předmětem řízení, a tvrzení žalobce o pro věc významných skutečnostech], b) označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a které by měly být v průběhu řízení provedeny, c) řádný údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit)", spolu s upozorněním, že soud "podání podle §43 odst.2 o.s.ř. odmítne", nebude-li ve stanovené lhůtě "opraveno a doplněno", a aby ve stejné lhůtě "doplnil svoji žalobu o tvrzení, v čem spatřuje naléhavý právní zájem na určení existence neuhrazené pohledávky žalobce za podstatou úpadce".
Žalobce poté v podání ze dne 10.12.2007, které došlo soudu prvního stupně dne 11.12.2007, zdůvodnil svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení tím, že "ukončením konkursu může dojít k vytvoření nezvratného stavu, který by nebylo možné změnit, a žalobci by (po skončení konkursu) bylo znemožněno domoci se úhrady pohledávky, neboť dobytnost této pohledávky by byla po skončení konkursu objektivně nemožná", a že "konkursní soud vydal usnesení, ve kterém žalovanému uložil předložení konečné zprávy do 31.12.2007". Ohledně "rozhodných skutečností" žalobce uvedl, že "z rozsudků OS Liberec č.j. 21 C 530/98, KS Ústí n.L. - pobočka Liberec čj. 25 Co 329/2000 a NS ČR č.j. 21 Odo 1912/2001" je "patrno, že pracovní poměr žalobce u žalovaného trvá", že pracovní poměr účastníků byl rozvázán až dohodou ke dni 30.11.2002 a že požaduje "nezaplacenou mzdu za období od 11.2.1999 do 30.11.2002". K výši požadovaného plnění žalobce uvedl, že - s ohledem na to, že "žalobu podává jako žalobu o určení - splnění povinnosti dle §80 odst.b) občanského soudního řádu" - nepokládá "za nezbytné dlužnou částku specifikovat" a že "pouze pro informaci procesního soudu odkazuje na dopis žalovaného ze dne 6.1.2003 (588.358,- Kč) a na dopis žalovaného ze dne 5.1.2005, který obsahuje souhrn nákladů spojených s úhradou mzdy s tím, že je (pravděpodobně) nesporné, že vyplaceno bylo 132.798,- Kč (tj. období od 11.2.1999 do 31.1.2000)".
V podání ze dne 18.1.2008, které došlo soudu prvního stupně dne 22.1.2008, žalobce dále uvedl, že "platovým výměrem č. 1" mu byla mzda určena ve výši 16.200,- Kč od 1.3.1997 + pohyblivé složky mzdy (odměny, prémie) + 13. a 14. plat", že v období od 11.2.1999 do 30.11.2002 nebyla výše mzdy měněna, že opakovaně vyzýval úpadce a po prohlášení konkursu též žalovaného k přidělování práce nebo k ukončení pracovního poměru (pracovní poměr účastníků byl nakonec ukončen dohodou ke dni 30.11.2002), že žalobci "nebyly přes neustálé urgence poskytnuty podklady pro výpočet hrubé měsíční mzdy" a že podle dopisu žalovaného ze dne 6.1.2003 činila čistá mzda žalobce včetně odstupného celkem 588.358,- Kč a že za období od 11.2.1999 do 30.11.2002 bylo žalobci vyplaceno pouze 132.798,- Kč.
Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 18.3.2008 č.j. 27 C 162/2007-62 žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce "přes výzvu" učiněnou v usnesení ze dne 21.11.2007 č.j. 27 C 162/2007-42 "svoji žalobu řádně neopravil a nedoplnil, a to především ve vztahu k žalobnímu petitu", že pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat a že proto žaloba musela být odmítnuta podle ustanovení §43 odst.2 občanského soudního řádu.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 26.6.2008 č.j. 20 Co 200/2008-69 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. I když žalobce doplnil žalobu podáními ze dne 10.12.2007 a ze dne 18.1.2008, nebyly jimi soudem prvního stupně "vytčené vady" podle názoru odvolacího soudu odstraněny. Z podání žalobce totiž "není stále zřejmé", zda se domáhá splnění povinnosti ve smyslu ustanovení §80 písm.b) občanského soudního řádu, nebo určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, podle ustanovení §80 písm.c) občanského soudního řádu, "případně obojího", a v podání ze dne 10.12.2007 je neurčitost žaloby "dále zvýrazněna rozporným tvrzením, že se podává žaloba o určení - plnění povinnosti dle §80 odst.b) občanského soudního řádu". Pokračování v řízení brání též "neúplný žalobní petit (návrh rozhodnutí soudu), v němž není specifikována žalovaná pohledávka co do její výše". Žalobce totiž "uvedl, že ji nepokládá za nutné specifikovat", a její výši "nelze jednoznačně dovodit ani z nepřehledných skutkových tvrzení či předložených listinných důkazů"; v žalobě se uvádí pohledávka 738.826,- Kč, na níž bylo uhrazeno 293.856,- Kč, aniž by bylo jasné, jak "tyto údaje korespondují dalším, a to částce 588.358,- Kč, o níž se v podání ze dne 18.1.2008 tvrdí, že byla zaplacena za období od 11.2.1999 do 30.11.2002, resp. měla být zaplacena částka 132.798,- Kč", a je "sice zjevné, že žalobce se domáhá mzdových nároků za dobu od 11.2.1999, avšak jejich výše není vyjádřena dostatečně určitým způsobem". Žaloba proto byla odmítnuta v souladu se zákonem.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že "vyhověl výzvě soudu prvního stupně a podání opravil a doplnil" a že již "původní žalobní návrh" byl "srozumitelný a určitý, umožňující soudu věc meritorně rozhodnout". Žalobce poukázal na to, že v "žalobním petitu" požaduje jednak "určení existence práva", jednak splnění povinnosti, když "tato kumulace žalobních petitů je logická a možná, přičemž je na úvaze soudu, jak rozhodne", a "opačný postup se rovná odmítnutí spravedlnosti". Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl, neboť napadené usnesení je správné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 větu druhou o.s.ř.).
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně, a to při přípravě jednání, popřípadě též, budou-li k tomu splněny zákonem stanovené podmínky, při jednání před soudem prvního stupně. Označením důkazů v žalobě plní žalobce svoji důkazní povinnost, uloženou mu ustanoveními §101 odst. 1 písm. b) a §120 odst. 1 o.s.ř. Neoznačí-li žalobce důkazy v žalobě, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení; také důkazní povinnost může žalobce splnit rovněž dodatečně při přípravě jednání, popřípadě, budou-li k tomu splněny zákonem stanovené podmínky, při jednání před soudem prvního stupně. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen vždy učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, rovněž tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí (tak, aby ji bylo možné z obsahu bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být ze žaloby patrno i to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.10.2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002, které bylo uveřejněno pod č. 209 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst.1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o.s.ř.).
V projednávané věci ze žaloby došlé soudu dne 3.1.2007 a z podání ze dne 10.12.2007 a ze dne 18.1.2008 bylo - i když neodpovídají očekávání, které lze spojovat s procesními úkony učiněnými advokátem - dostatečně zřejmé, že žalobce se domáhal jednak určení [ve smyslu ustanovení §80 písm.c) o.s.ř.] "existence dosud neuhrazené pohledávky", jednak splnění povinnosti [ve smyslu ustanovení §80 písm.b) o.s.ř.] zaplatit tuto pohledávku, a to z důvodu uspokojení jeho mzdových nároků za dobu od 11.2.1999 do 30.11.2002 a nároku na odstupné poskytovaného při skončení pracovního poměru. I když uvedl (v podání ze dne 10.12.2007), že nepokládá "za nezbytné dlužnou částku specifikovat", z následujícího podání (ze dne 18.1.2008) lze dovodit, že svoji pohledávku vyčíslil (s poukazem na dopis žalovaného ze dne 6.1.2003) ve výši 588.358,- Kč "čistého", na jejíž úhradu bylo zaplaceno 132.798,- Kč, a že se domáhá úhrady zbytku této pohledávky.
Pochybnosti o tom, že žalobce požaduje po žalovaném zaplacení 455.560,- Kč "čistého", nevzbuzuje ani obsah žaloby došlé soudu dne 2.1.2007; uvádí-li se v ní pohledávka 738.826,- Kč a úhrada částky 293.856,- Kč, je ze žaloby patrné, že se nejedná o "čistá plnění", ale o vyčíslení nároků, jež v sobě zahrnuje též platby "na odvodech nemocenského pojištění, sociálního zabezpečení a daně", a nemůže proto odpovídat údajům obsaženým v podání ze dne 18.1.2008, ve kterém se vyčísluje žalobcova pohledávka a plnění na ni poskytnuté v "čistém".
I když žalobce v žalobě došlé soudu dne 3.1.2007 a v podáních ze dne 10.12.2007 a ze dne 18.1.2008 neuvedl všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a neoznačil důkazy k prokázání svých tvrzení a tedy dosud nesplnil svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní [§101 odst.1 písm.a) a b) a §120 odst.1 věta první o.s.ř.], lze z údajů dosud jím uvedených dovodit skutečnosti, kterými byl alespoň vymezen předmět řízení po skutkové stránce, a čeho se žalobce domáhá. Povinnosti tvrzení a důkazní žalobce může - jak uvedeno výše - splnit dodatečně, a to při přípravě jednání, popřípadě též, budou-li k tomu splněny zákonem stanovené podmínky, při jednání před soudem prvního stupně.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť žaloba (doplněná podáními ze dne 10.12.2007 a ze dne 18.1.2008) v projednávané věci netrpí takovými vadami, pro jejichž nedostatek by nebylo možné v řízení pokračovat a které by tedy odůvodňovaly odmítnutí žaloby podle ustanovení §43 odst.2 o.s.ř.; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky také toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu