ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4164.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 4164/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) České obce sokolské zastoupené JUDr. Hanou Mrázkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kaštanová č. 34, a b) Města Rájec-Jestřebí zastoupeného JUDr. Vilémem Fránkem, advokátem se sídlem v Blansku, Masarykova č. 12, proti žalovanému MEGA 2000 a.s. zastoupenému JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem Brno, Hlinky č. 92, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 7 C 414/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. června 2009, č. j. 37 Co 105/2007-131, takto:
Dovolání žalovaného se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobce a) se žalobou podanou u Okresního soudu v Blansku dne 8. 4. 2005 domáhal určení, že „na pozemku p. č. 1183 - zastavěná plocha a nádvoří a stavbě čp. 281 - objekt bydlení, postavené na pozemku p. č. 1183, to vše v k. ú. Rájec nad Svitavou, zaps. na LV 910 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Blansko, neexistuje zástavní právo pro společnost MEGA 2000, a. s., Nejedlého č. 5, Brno, IČ: 25574949, zapsané na základě rozhodnutí Katastrálního úřadu v Blansku pod č. j. V 2 17/1994 s právními účinky vkladu ke dni 12. 1. 1994“.
Podáním ze dne 27. 6. 2005 žalobce a) „s ohledem na uzavřenou kupní smlouvu s kupujícím Město Rájec – Jestřebí“ navrhl, aby do řízení na straně žalobce přistoupil další účastník, a to „Město Rájec – Jestřebí se sídlem Blanenská č. 84, 67902 Rájec – Jestřebí, IČ 00280836“ – žalobce b).
Okresní soud v Blansku [poté, co usnesením ze dne 25. 10. 2005, č. j. 7 C 414/2005-48, podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že „připouští vstup Města Rájec – Jestřebí se sídlem Rájec – Jestřebí, Blanenská 84, IČ 00280836, do řízení na straně žalobce“] rozsudkem ze dne 23. 11. 2006, č. j. 7 C 414/2005-100, žalobě ve vztahu k žalobci a) vyhověl, žalobu ve vztahu k žalobci b) zamítl a rozhodl, že žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 20.900,- Kč k rukám advokátky JUDr. Zdeňky Jedličkové a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení 21.825,- Kč k rukám advokátky JUDr. Hany Mrázkové. Ve vztahu k žalobci b) dospěl soud prvního stupně k závěru, že není aktivně legitimován k vedení tohoto sporu (o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem); i když mezi žalobcem a) a žalobcem b) byla uzavřena kupní smlouva ohledně nemovitostí, na nichž vázne zástavní právo, vklad vlastnického práva pro žalobce b) ke dni vyhlášení rozsudku nebyl proveden.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání žalobce a) [do výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným] a žalovaný [do výroku, jímž bylo žalobě ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným vyhověno a do výroku o náhradě nákladů mezi nimi navzájem]. Výrok, jímž byla žaloba o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným zamítnuta, a výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným nebyly napadeny odvoláním a samostatně nabyly právní moci.
Podáním ze dne 18. 2. 2009 (doručeným Krajskému soudu v Brně téhož dne), doplněným do protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 2. 6. 2009, žalobce a) sdělil soudu, že „Česká obec Sokolská již není vlastníkem budovy č.p. 281 postavené na pozemku p. č. 1183 a pozemku p. č. 1183, k. ú. Rájec nad Svitavou, obec Rájec-Jestřebí, okres Blansko“, což doložil „částečným výpisem z katastru nemovitostí LV 10001, k. ú. Rájec nad Svitavou, informací o vkladovém řízení V – 1533/2005“, rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 25. 1. 2006, č. j. 4 C 596/2005-47, a potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 37 Co 239/2006. Žalobce a) navrhl postup podle ustanovení §107a o. s. ř., tedy aby „účastníkem řízení – právním nástupcem žalobce a) se stal žalobce b)“.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 6. 2009, č. j. 37 Co 105/2007- 131, návrhu žalobce a) vyhověl a rozhodl, že „v řízení bude nadále jednáno namísto žalobce a) České obce sokolské se sídlem v Praze 1 – Malá Strana, Újezd 450/40 se žalobcem b) Město Rájec-Jestřebí se sídlem v Rájci – Jestřebí, Blanenská 84“. Vzhledem k souhlasnému stanovisku dosavadního žalobce b) a vzhledem k listinným důkazům (zejména výpisu z katastru nemovitostí ke dni 10. 7. 2008 ohledně parcely č. 1183 a budovy Rájec č.p. 281, „informaci o řízení – internetového výpisu z 27. 1. 2009“, z něhož zjistil, že „bylo ukončeno vkladové řízení ohledně předmětné nemovitosti ve vztahu mezi Českou obcí sokolskou jako převodcem a Městem Rájec – Jestřebí jako nabyvatelem“), dospěl k závěru, že podmínky pro rozhodnutí podle ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř. jsou splněny.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že právní účinky změny vkladu vlastnického práva nastaly již ke dni 29. 7. 2005, že návrh - „sdělení – přechod vlastnictví ze žalobce a) na žalobce b)“ byl podán až dne 18. 2. 2009 (nikoli bez zbytečného odkladu po datu 23. 6. 2008), že teprve po poučení odvolacím soudem žalobce a) „toto právní nástupnictví s dalším několikaměsíčním zpožděním specifikoval jako návrh na záměnu účastníků“ a že ve vztahu k žalobci b) je zde překážka věci již pravomocně rozsouzené. Připomíná, že soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce b) domáhal rovněž „určení neexistence zástavního práva“, zamítl (výrok II.) a že rozhodnutí v této části nabylo právní moci, neboť žádný z účastníků proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně nepodal odvolání. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce a) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nedůvodné odmítl.
Žalobce b) navrhl, aby dovolání žalovaného bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 o. s. ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). Proto napadené usnesení odvolacího soudu přezkoumal jen z důvodů, které dovolatel v dovolání označil.
Účastníky občanského soudního řízení jsou žalobce a žalovaný (§90 o. s. ř.).
Podle §107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
Podle ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1 a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
V ustanovení §107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastává po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází – na rozdíl od §107 o. s. ř. – ze zákona a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.
V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle §107a odst. 1 o. s. ř. musí původní žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo.
Navrhne-li žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo, soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod práv (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práv), zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práv, o něž v řízení jde. Otázkou, zda tvrzené právo, které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu opravdu je nebo zda podle právní skutečnosti uvedené žalobcem platně na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se přitom soud nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé (v posuzovaném případě opodstatněnosti žaloby o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem), k níž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé - v rozsudku, kterým rozhodne o žalobě (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
Ustanovení §107a o. s. ř. lze použít - jak výše uvedeno - jen tehdy, nastala-li právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti na jiného, po zahájení řízení (v daném případě po zahájení řízení o žalobě na určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem). V případě, že právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o kterou v řízení jde, nastala v době před zahájením řízení (před podáním žaloby), není postup podle ustanovení §107a o. s. ř. možný.
Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod vlastnického práva účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), může být i kupní smlouva uzavřená podle ustanovení §588 a násl. občanského zákoníku.
Řízení v projednávané věci (o žalobě na určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem) bylo zahájeno dne 8. 4. 2005. Z obsahu spisu [zejména z podání žalobce a) ze dne 18. 2. 2009, z kupní smlouvy ze dne 20. 6. 2005 a z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 10001, vyhotoveného Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Blansko, k datu 10. 7. 2008] vyplývá, že žalobce a) za právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva na jiného, považuje kupní smlouvu ze dne 20. 6. 2005, kterou prodal žalobci b) nemovitosti zapsané na LV číslo 910 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Blansko, v k. ú. Rájec nad Svitavou, obec Rájec-Jestřebí, a to „pozemek p. č. 1183 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 812 m2, budovu čp. 281 - objekt bydlení na pozemku p. č. 1183“; ve vztahu k těmto nemovitostem je vedeno řízení o určení, že nejsou zatíženy zástavním právem. O vkladu vlastnického práva k uvedeným nemovitostem do katastru nemovitostí bylo rozhodnuto dne 23. 6. 2008 pod č. j. V-1533/2005-701, s tím, že právní účinky vkladu nastaly dnem 29. 7. 2005.
S námitkou žalovaného v dovolání, že „ve vztahu k žalobci b) je zde překážka věci již pravomocně rozsouzené“, dovolací soud nesouhlasí.
Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku, usnesení nebo platebního rozkazu pro účastníky a popřípadě jiné osoby, vyplývající z ustanovení §159a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., věc projednávána znovu (srov. §159a odst. 5, §167 odst. 2 a §174 odst. 1 o. s. ř.).
Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v novém řízení rozdílné procesní postavení (např. vystupovaly-li v původním řízení jako žalovaní a v novém jako žalobci). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká těchže osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek (skutkový děj) byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně. O stejný předmět řízení jde také tehdy, jestliže byl stejný skutek (skutkový děj) v novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním.
Rozhodovací praxe soudů již dříve dospěla rovněž k závěru (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 84, ročník 2007), že překážka věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 5 o. s. ř.) v případě zamítnutí žaloby pro předčasnost není dána tehdy, jde-li sice v novém řízení o tutéž věc nebo o stejný nárok (stav) týkající se téhož předmětu řízení, u kterého materiální účinky právní moci působí vůči každému nebo osobám, na něž - ačkoliv se nestaly účastníky řízení - byla subjektivní závaznost rozhodnutí zákonem rozšířena, avšak vychází-li uplatnění nároku z jiných (dalších) skutečností, které nastaly až po původním pravomocném rozhodnutí a které představují odstranění zjištěného důvodu předčasnosti.
V posuzovaném případě byla (ve stejné věci) žaloba žalobce b) pravomocně zamítnuta pro nedostatek jeho aktivní věcné legitimace s odůvodněním, že, i když mezi žalobcem a) a žalobcem b) byla uzavřena kupní smlouva ohledně nemovitostí, na nichž vázne zástavní právo, vklad vlastnického práva pro žalobce b) ke dni vyhlášení rozsudku nebyl proveden.
Jak vyplývá z výše uvedeného, o vkladu vlastnického práva žalobce b) do katastru nemovitostí bylo rozhodnuto dne 23. 6. 2008 pod č. j. V-1533/2005-701, tedy po vydání rozsudku soudu prvního stupně v této věci, k čemuž došlo dne 23. 11. 2006.
Byla-li žaloba žalobce b) zamítnuta pro nedostatek jeho aktivní věcné legitimace a odpadl-li takový důvod zamítnutí žaloby, protože o vkladu vlastnického práva žalobce ‚b) do katastru nemovitostí bylo rozhodnuto až po vydání rozsudku soudu prvního stupně v této věci, nemůže být v dalším řízení ve vztahu k žalobci b) dána překážka věci pravomocně rozhodnuté.
Navrhl-li tedy v projednávané věci žalobce a), aby nabyvatel jeho vlastnického práva k nemovitostem Město Rájec - Jestřebí [dosavadní žalobce b)] vstoupil do řízení o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem na jeho místo, a mělo-li k převodu jeho vlastnického práva k těmto nemovitostem dojít na základě kupní smlouvy 20. 6. 2005, o jehož vkladu do katastru nemovitostí bylo rozhodnuto dne 23. 6. 2008 s právními účinky vkladu ke dni 29. 7. 2005 (tedy po zahájení řízení v posuzované věci), postupoval odvolací soud správně, jestliže podle ustanovení §107a o. s. ř. návrhu vyhověl.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c, §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. července 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu