ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4506.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 4506/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po J. B., zemřelé dne 13. listopadu 2007, za účasti 1) A. N. , zastoupené Mgr. Marcelou Zavřelovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova č. 404, 2) F. Ch. a 3) České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, IČ 69797111, Územního pracoviště v hlavním městě Praze, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 13 D 1095/2007, o dovolání A. N. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2009, č. j. 24 Co 295/2008-72, takto:
I. Dovolání A. N. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20.2.2009, č. j. 24 Co 295/2008-72, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3.7.2008, č. j. 13 D 1095/2007-59, kterým soud prvního stupně rozhodl, že s A. N. a s F. Ch. nebude dále v dědickém řízení jednáno.
Dovolání A. N. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.2.2009, č. j. 24 Co 295/2008-72, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2008, sp. zn. 21 Cdo 2361/2007, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 145, ročník 2008), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Odvolací soud při posouzení formálních náležitostí vlastnoruční závěti J. B., zemřelé dne 13.11.2007, datované „březen 2007“ v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení §476 odst. 2 obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1998, sp. zn. 21 Cdo 586/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1999; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání A. N. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem, §146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu