ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4794.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 4794/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. H. jako správce konkursní podstaty úpadce V. S., zastoupeného JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí č. 737, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Podchlumí Dobrá Voda se sídlem v Dobré Vodě u Hořic, IČ 00125474, zastoupenému JUDr. Milanem Václavíkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova č. 1105, o 139.862,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 10 C 31/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. března 2008 č.j. 26 Co 580/2007-66, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Jičíně dne 21.2.2007 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 139.862,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl ustaven správcem konkursní podstaty úpadce V. S., na jehož majetek byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6.2.1998 č.j. 43 K 1041/96-51 prohlášen konkurs, a že úpadce v době prohlášení konkursu pracoval a dosud pracuje u žalovaného. Po prohlášení konkursu byl usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 10.3.2000 č.j. E 78/2000-9 nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy úpadce a žalovaný podle nařízeného výkonu rozhodnutí prováděl ze mzdy úpadce srážky a poukazoval je věřiteli, ačkoliv podle ustanovení §14 odst.1 písm.e) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů), takový výkon rozhodnutí nesmí být proveden. Žalovaný ze mzdy úpadce srazil a "odvedl" věřitelce Jiřině Kučerové v roce 2000 částku 19.142,- Kč, v roce 2001 částku 20.474,- Kč, v roce 2002 částku 23.286,- Kč, v roce 2003 částku 22.219,- Kč, v roce 2004 částku 28.826,- Kč a v roce 2005 částku 25.915,- Kč.
Žalovaný potvrdil, že na základě usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 10.3.2000 č.j. E 78/2000-9 prováděl ze mzdy úpadce srážky a že v období let 2000 až 2005 srazil ze mzdy úpadce a věřitelce Jiřině Kučerové poukázal celkem 139.862,- Kč. Žalovaný se o tom, že na majetek úpadce byl prohlášen konkurs, dozvěděl až z dopisu žalobce ze dne 11.9.2006; od té doby sice pokračuje ve srážkách ze mzdy úpadce, ale věřitelce je nepoukazuje a "má je k dispozici na svém vnitřním účtu". Žalovaný současně namítl promlčení vymáhané pohledávky.
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 11.10.2007 č.j. 10 C 31/2007-46 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 39.619,- Kč k rukám advokáta JUDr. Milana Václavíka. Z výsledků dokazování dovodil, že úpadcova mzda u žalovaného je "majetkem, který se týká konkursu", že žalovaný byl "povinen ji do podstaty vydat, respektive umožnit správci, aby ji sepsal do soupisu, až poté, kdy se o konkursu dozvěděl", a že žalovaný by ji "jako každou jinou věc mohl vydat jen tehdy, pokud by ji měl u sebe". Vzhledem k tomu, že žalovaný se o prohlášení konkursu na majetek úpadce dozvěděl až z dopisu žalobce, který mu byl doručen dne 13.9.2006, neměl mzdu postiženou nařízeným výkonem rozhodnutí "u sebe", neboť ji "dle pokynu Okresního soudu v Jičíně ve věci vedené pod sp. zn. E 78/2000 srážel a vyplácel oprávněné", a teprve od 13.9.2006 "sražené částky deponoval ve prospěch podstaty". Kdyby byla "mzda peněžitou pohledávkou", pak by podléhala promlčení, žalobcův nárok by byl za dobu od 1.3.2000 do 21.2.2004 promlčen a nepromlčenou by zůstala pohledávka ve výši 51.999,- Kč. Uvedenou částku by - kdyby byla "mzda peněžitou pohledávkou" - byl žalovaný povinen zaplatit žalobci, jen kdyby byly splněny předpoklady pro náhradu škody podle ustanovení §420 občanského zákoníku. Žalovaný podle názoru soudu prvního stupně neporušil právní povinnost vyplývající pro něho z ustanovení §18 odst.2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu na vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů), neboť "postupoval v souladu s ustanoveními §275 a násl. občanského soudního řádu", když se řídil příkazy soudu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19.3.2008 č.j. 25 Co 580/2007-66 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 51.999,- Kč; ve výroku o zamítnutí žaloby o částku 87.863,- Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice "na účet Okresního soudu v Jičíně" na soudním poplatku "ze žaloby" 2.072,- Kč a na soudním poplatku "z odvolání" dalších 2.072,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 12.372,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.972,- Kč, obojí k rukám advokáta JUDr. Milana Václavíka. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že žalovaný srazil ze mzdy úpadce a odvedl věřitelce J. K. za dobu od března 2000 do roku 2005 celkem 139.862,- Kč v rozporu s ustanovením §14 odst.1 písm.e) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů), přestože tato část mzdy úpadce náležela do konkursní podstaty. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto část mzdy žalobci nevydal, má žalobce ve smyslu ustanovení §18 odst.4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů) právo "žádat o její zaplacení". Žalobci ovšem bylo možné přiznat pohledávku pouze v rozsahu 51.999,- Kč, neboť ohledně zbývajících 87.863,- Kč žalovaný důvodně vznesl promlčení; promlčecí doba přitom je - jak vyplývá z ustanovení §261 a §263 zákoníku práce (zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) - tříletá a promlčen je tedy nárok za dobu od 1.3.2000 do 21.2.2004.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, podal žalovaný dovolání. Namítá, že sice do konkursní podstaty patří podle ustanovení §6 odst.2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů), též "postižitelná část mzdy", pro rozhodnutí projednávané věci bylo však významné to, od "kdy je povinen plátce mzdy plnit do konkursní podstaty". Podle dovolatele je plátce mzdy povinen plnit do podstaty ve smyslu ustanovení §18 odst.4 č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů), "dnem, kdy se dozví o tom, že byl prohlášen konkurs na jeho zaměstnance". O prohlášení konkursu na majetek úpadce V. S. se žalovaný dozvěděl z dopisu žalobce, který mu byl doručen dne 13.9.2006, a od té doby mu "postižitelnou část mzdy" poskytoval. Žalovaný dále poukazuje na to, že žalobce "po celou dobu konkursu" věděl, že úpadce je v pracovním poměru u žalovaného; kdyby postupoval s odbornou péčí, dozvěděl by se žalovaný o prohlášení konkursu na majetek úpadce včas a pak by "bez dalšího, místo poskytování plnění v rámci výkonu rozhodnutí, plnil do konkursní podstaty". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu věci bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů žalovaný nezpochybňuje), že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6.2.1998 č.j. 43 K 1041/96-51 byl na majetek úpadce Vladimíra Slámy prohlášen konkurs. Úpadce v době prohlášení konkursu byl zaměstnancem žalovaného. Na návrh oprávněné J. K. byl usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 10.3.2000 č.j. E 78/2000-9 nařízen k uspokojení pohledávky ve výši 106.460,- Kč se 17% úrokem od 30.10.1993 do zaplacení z částky 277.700,- Kč, od 1.1.1995 do 22.8.1995 z částky 300.000,- Kč, od 23.8.1995 do zaplacení z částky 100.000,- Kč (k 31.7.1996 178.675,- Kč) a od 1.8.1996 do zaplacení z částky 106.460,- Kč, nákladů předcházejícího řízení "20.128,- Kč + 5.705,- Kč" a nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí 5.173,- Kč výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy úpadce, na níž měl nárok u žalovaného; usnesení bylo žalovanému jako plátci mzdy úpadce doručeno dne 20.3.2000. Poté, co Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31.10.2000 č.j. 21 Co 224/2000-17 usnesení okresního soudu o nařízení výkonu rozhodnutí změnil tak, že zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí ohledně úroků z prodlení ve výši 17% ročně z částky 106.460,- Kč od 1.8.1996 do zaplacení a nákladů předchozího výkonu rozhodnutí ve výši 5.705,- Kč, a jinak je potvrdil, byl žalovaný jako plátce mzdy úpadce dne 20.12.2000 vyrozuměn o právní moci nařízení výkonu rozhodnutí.
Byl-li prohlášen konkurs na majetek fyzické osoby, patří do konkursní podstaty také mzda nebo plat, které úpadci náleží (jako zaměstnanci) z pracovněprávního nebo jiného obdobného vztahu, jakož i jiné obdobné příjmy, a to v takovém rozsahu, v jakém podléhají výkonu rozhodnutí (srov. §6 odst.2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákona o konkursu a vyrovnání").
Usnesení o prohlášení konkursu se vyvěsí toho dne, kdy bylo vydáno, v úplném znění nebo ve vhodném zkráceném znění na úřední desce konkursního soudu a dále na úřední desce okresního soudu, v jehož obvodu je dlužníkův podnik nebo jeho bydliště, jsou-li mimo sídlo konkursního soudu; výpis z usnesení soud zveřejní též v Obchodním věstníku (srov. §13 odst.3 zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 30.4.2000 a §2 odst.3 nařízení vlády č. 63/1992 Sb.). Účinky prohlášení konkursu nastanou vyvěšením usnesení na úřední desce konkursního soudu (§13 odst.4 zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 30.4.2000).
Prohlášením konkursu spadají úpadcova mzda, plat nebo jiné podobné příjmy (v rozsahu, v jakém podléhají výkonu rozhodnutí) do konkursní podstaty ze zákona. Ve vztahu k dotčené části mzdy, platu nebo jiného podobného příjmu to mimo jiné znamená, že prohlášením konkursu přechází na správce konkursní podstaty též oprávnění nakládat s těmito úpadcovými nároky a že právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné [srov. §14 odst.1 písm.a) zákona o konkursu a vyrovnání]. Plátce mzdy, platu nebo jiného podobného příjmu je proto povinen přestat vyplácet úpadci tu část mzdy, platu nebo jiného obdobného příjmu, která patří do konkursní podstaty, a vydat ji na žádost správci konkursní podstaty, prokáže-li mu, že byl ustaven správcem konkursní podstaty.
Vyvěšením usnesení o prohlášení konkursu (v úplném znění nebo ve vhodném zkráceném znění) na úřední desce konkursního soudu a na úřední desce okresního soudu, v jehož obvodu je dlužníkův podnik nebo jeho bydliště, jsou-li mimo sídlo konkursního soudu, a uveřejněním výpisu z tohoto usnesení v Obchodním věstníku se sleduje zveřejnění rozhodnutí soudu (srov. též §50a občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000) způsobem, aby se o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a o jeho účincích dozvěděl každý, jehož práv a povinností se může dotýkat. Bylo-li usnesení o prohlášení konkursu tímto (předepsaným) způsobem zveřejněno, nemůže (oprávněně) nikdo uvádět a dovozovat, že o prohlášení konkursu nevěděl, nebylo-li mu znemožněno (objektivně vzato) se o prohlášení konkursu některým z těchto způsobů opravdu dozvědět.
Bylo-li tedy v projednávané věci usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6.2.1998 č.j. 43 K 1041/96-51 předepsaným (výše uvedeným) způsobem zveřejněno, nemůže žalovaný, který ani za řízení netvrdil, že by nebylo v jeho možnostech využít některého ze způsobů zveřejnění prohlášení konkursu, důvodně dovozovat, že by o prohlášení konkursu na majetek úpadce V. S. nevěděl.
Správce konkursní podstaty není povinen - jak se mylně domnívá žalovaný - vyrozumět zaměstnavatele úpadce o tom, že byl na majetek úpadce prohlášen konkurs; naopak, má důvod očekávat, že každý, jehož práv a povinností se prohlášení konkursu může dotýkat, a tedy i úpadcův zaměstnavatel, se o prohlášení konkursu dozví jeho zveřejněním. Opačný názor nelze úspěšně dovozovat ani z ustanovení §18 odst.2 zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 30.4.2000 (žalovaný poukazuje na obsahově obdobné ustanovení §18 odst.4 zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném od 1.5.2000, které v době prohlášení konkursu na majetek úpadce V. S. ještě neplatilo); smysl tohoto ustanovení nespočívá ve vymezení okamžiku, v němž vznikne povinnost plnit do konkursní podstaty, ale v uložení součinnosti každému, kdo má věc náležející do podstaty, která je potřebná k tomu, aby správce konkursní podstaty mohl věc řádně zapsat do soupisu konkursní podstaty (od 1.5.2000 rozšířenou též o povinnost věc správci konkursní podstaty na jeho výzvu vydat), a ve stanovení povinnosti k náhradě škody, která by vznikla nesplněním této součinnosti (slova "jakmile se dozví o prohlášení konkursu" obsažená v tomto ustanovení se tedy vztahují k uložené součinnosti a s povinností plnit do konkursní podstaty nemají nic společného).
S prohlášením konkursu na majetek úpadce je spojen též účinek spočívající v tom, že nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do konkursní podstaty [srov. §14 odst.1 písm.e) zákona o konkursu a vyrovnání]. Uvedený účinek prohlášení konkursu dopadá na výkon rozhodnutí (exekuci) bez ohledu na to, zda byl nařízen před prohlášením nebo po prohlášení konkursu, a vyjadřuje, že nemohou být učiněny všechny úkony, které by směřovaly k provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) a z toho vyplývajícího uspokojení oprávněného (věřitele).
V případě, že byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy úpadce (která spadá do konkursní podstaty), účinek prohlášení konkursu podle ustanovení §14 odst.1 písm.e) zákona o konkursu a vyrovnání má za následek, že plátce mzdy sice (nadále) provádí srážky ze mzdy úpadce (v celém rozsahu, v jakém patří do konkursní podstaty), ale nevyplácí je oprávněnému (věřiteli), a to ani tehdy, byl-li soudem v řízení o výkon rozhodnutí vyrozuměn, že nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci. Právní moc nařízení výkonu rozhodnutí nic nemění na tom, že oprávnění nakládat s výkonem rozhodnutí dotčenou částí mzdy přešlo ve smyslu ustanovení §14 odst.1 písm.a) zákona o konkursu a vyrovnání na správce konkursní podstaty a že na žádost správce konkursní podstaty je plátce mzdy povinen mu vydat část úpadcovy mzdy patřící do konkursní podstaty, i když byla postižena nařízeným výkonem rozhodnutí.
V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný jako plátce mzdy úpadce V. S. prováděl v letech 2000 až 2005 výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, nařízený usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 10.3.2000 č.j. E 78/2000-9 ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31.10.2000 č.j. 21 Co 224/2000-17, ačkoliv tomu ve smyslu ustanovení §14 odst.1 písm.e) zákona o konkursu a vyrovnání bránily účinky konkursu prohlášeného na majetek úpadce usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6.2.1998 č.j. 43 K 1041/96-51. Tím, že vyplatil sražené částky oprávněné (věřitelce úpadce) J. K., se žalovaný nezprostil své povinnosti zaplatit (vydat) část mzdy úpadce patřící do konkursní podstaty, jak je to žalobce (jako správce konkursní podstaty) oprávněn ve smyslu ustanovení §14 odst.1 písm.a) zákona o konkursu a vyrovnání po něm požadovat.
Okolnost, zda žalovaný při provádění výkonu rozhodnutí (případně) opravdu nevěděl o prohlášení konkursu na majetek úpadce V. S., je tu nerozhodná, neboť se o tom měl a (při náležité péči) mohl ze zveřejnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6.2.1998 č.j. 43 K 1041/96-51 dozvědět; účinky prohlášení konkursu pak nastávají bez ohledu na to, zda o prohlášení konkursu jimi dotčené osoby opravdu dozvěděly.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl v napadené části postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšná a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu