ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.499.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 499/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně A. M. , zastoupené Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Slovanská č. 7, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Dubicko , se sídlem v Dubicku, IČ 00150096, o neplatnost výpovědi, o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení podaných žalobkyní proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. října 2003, č.j. 14 C 13/96-344, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 14 C 5/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2008, č.j. 16 Co 142/2008-71, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla žalobami pro zmatečnost a na obnovu řízení podanými u Okresního soudu v Šumperku dne 23.1.2004 usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 16.10.2003, č.j. 14 C 13/96-344, kterým byla ustanovena k vypracování znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví MUDr. Marta Kotasová.
Řízení ve věci vedené Okresním soudem v Šumperku pod sp.zn. 14 C 13/96 bylo pravomocně skončeno rozsudkem uvedeného soudu ze dne 22.7.2004, č.j. 14 C 13/96-386, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.3.2005, č.j. 16 Co 23/2005-424.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 27.2.2008, č.j. 14 C 5/2004-61, žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení zamítl. Vycházel ze závěru, že „žalobkyně nenapadla usnesení, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé nebo jímž by bylo řízení skončeno, nýbrž usnesení o ustanovení znalkyně, které je nutno považovat za pouhé usnesení o procesním postupu soudu“.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.6.2008, č.j. 16 Co 142/2008-71, usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že „soud porušil ust. §83/1, 2d, §103 o.s.ř.“ a navrhla, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a v §237 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, resp. §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) a podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (v případě žaloby pro zmatečnost).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3, §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř nebo podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 (v případě žaloby na obnovu řízení) a v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. (v případě žaloby pro zmatečnost), dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř. účastník může žalobou na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, z důvodů v tomto ustanovení taxativně vymezených.
Ze znění ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř. bez pochybností vyplývá, že způsobilým předmětem žaloby na obnovu řízení podané z důvodu uvedeného v tomto ustanovení je buď pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.
Podle ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř. účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, z důvodů v tomto ustanovení taxativně vymezených.
Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost jsou pravomocná rozhodnutí, kterými bylo řízení před soudy skončeno, a to buď jakýmkoliv způsobem, jímž se podle zákona řízení končí (§229 odst. 1 o.s.ř.), nebo rozhodnutím o věci samé (§229 odst. 2 a 3 o.s.ř.), nebo jen určitým způsobem (§229 odst. 4 o.s.ř.).
Rozdíl v označení „rozhodnutí ve věci samé“ a „rozhodnutí, jímž se řízení končí“ je dán tím, že ne každé rozhodnutí, jímž se řízení končí, je rozhodnutím ve věci samé. Rozhodnutí ve věci samé ovšem zpravidla bývá i rozhodnutím, jímž se řízení končí.
Pojem "věc sama" je v právní teorii i v soudní praxi vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro něž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou (§79 odst. 1 o.s.ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.8.1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, které bylo uveřejněno pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
V posuzovaném případě bylo "věcí samou" určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, jehož se žalobkyně domáhala žalobou a o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 22.7.2004, č.j. 14 C 13/96-386, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.3.2005, č.j. 16 Co 23/2005-424. Usnesení soudu prvního stupně o ustanovení znalce je rozhodnutím procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy ani rozhodnutím o věci samé. Současně je logicky zcela zřejmé, že toto usnesení není ani rozhodnutím, jímž se řízení končí.
Soudy obou stupňů tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodily, že žalobou na obnovu řízení a pro zmatečnost napadené usnesení nelze z pohledu ustanovení §228 odst. 1 a §229 odst. 1 o.s.ř. považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, resp. rozhodnutím, jímž se řízení končí.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Roman Fiala, v.r.
předseda senátu