ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.517.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 517/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Zemědělského zásobování a nákupu Rakovník, a.s. se sídlem v Rakovníku, V Lubnici č. 2333, IČ 45148082, zastoupené Mgr. Václavem Knotkem, advokátem se sídlem v Praze 7, V Závětří č. 4, proti žalovanému K. D ., zastoupenému JUDr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem v Praze 6, Bělohorská č. 163/185, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 125/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. března 2008, č.j. 27 Co 594/2007-213, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obchodní společnost AGROPODNIK ZLONICE, a.s. se sídlem ve Zlonicích, K Vypichu č. 551, IČ 46350691, se žalobou podanou u Okresního soudu v Kladně dne 11.7.2002 domáhala, aby bylo určeno, že je "výlučným vlastníkem budovy - zemědělské stavby na stavebních parcelách číslo st. 61/1 a parcelní číslo st. 61/2 v katastrálním území Vítov, obec Žižice". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že obchodní společnost 1. Dražební, s.r.o. provedla dne 1.8.2001 v 10.00 hod. podle zákona č. 26/2000 Sb. opakovanou dobrovolnou dražbu, jejímž předmětem byla podle dražební vyhlášky a podle protokolu o průběhu veřejné dražby mimo jiné "nemovitost (stavba) na stavební parcele p.č. st. 61/1, která je zapsána v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem Kladno na LV č. 328 pro k.ú. Vítov, obec Žižice"; uvedenou nemovitost vydražil žalovaný. Vzhledem k tomu, že nemovitost byla v dražební vyhlášce a v protokolu o průběhu veřejné dražby označena tak, že nebylo "zřejmé, co bylo předmětem dražby" (ve skutečnosti stavba "administrativní budovy, včetně přístavby, stojí na stavebních parcelách 61/1 a 61/2 a jedná se o nedělitelný celek"), došlo k tomu, že "administrativní budova" je v katastru nemovitostí vedena současně jako vlastnictví žalobkyně i žalovaného. Žalobkyně dovozuje, že provedená veřejná dražba je "neplatná pro neurčitost předmětu právního úkonu" a že vydražená nemovitost je nadále v jejím vlastnictví.
Okresní soud v Kladně - poté, co usnesením ze dne 18.10.2005, č.j. 8 C 125/2002-121 rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalobkyně místo obchodní společnosti AGROPODNIK ZLONICE, a.s., zaniklé ke dni 31.8.2005, s obchodní společností Agroslužby Žatec, a.s. se sídlem v Žatci, Staňkovická č. 2842, IČ 00224472 - rozsudkem ze dne 15.12.2005 č.j. 8 C 125/2002-132 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12.257,- Kč k rukám advokáta Mgr. Luďka Voigta. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že předmětem veřejné dražby byl "celek nemovitosti, stojící na pozemku 61/2 (správně 61/1) a 61/2 bez čísla popisného", o čemž žalovaný "jako zájemce o dražbu neměl žádnou pochybnost" (nemovitost "byla jako celek v dražbě nabízena, znaleckým posudkem pro dražbu oceněna a cena, zaplacená v dražbě, byla za celou nemovitost"), dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a uzavřel, že žalovaný v dražbě "nemovitost získal, vydražil a zaplatil" a je tedy v jeho vlastnictví "bez ohledu na to, že pozemek označený jako 61/2 nebyl v dražební vyhlášce zmíněn", neboť "chyba v označení pozemku neznamená neplatnost celé dražby".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13.4.2006, č.j. 27 Co 144/2006-149 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.950,- Kč k rukám advokáta Mgr. Luďka Voigta. Odvolací soud nejprve - s poukazem na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006, sp. zn. 21 Cdo 32/2005 - dovodil, že "veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud", že "neplatnost této dražby soud nemůže posuzovat v jiném řízení, než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou", a že soud "může vyslovit neplatnost veřejné dobrovolné dražby jen v případě, že byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení §24 odst.3 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti podala osoba, která je k návrhu podle tohoto ustanovení oprávněna (legitimována) a byla-li žaloba podána v prekluzivní lhůtě uvedené v tomto ustanovení", zjistil, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala "vyslovení neplatnosti dražby", projednávaná v jiném řízení, byla zamítnuta, a posléze uzavřel, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Žaloba o určení vlastnického práva totiž nemůže být právním prostředkem pro "zpochybňování aktů, na základě nichž právo žalobce zaniklo", jinak by nebyla "nástrojem prevence", ale ve skutečnosti by směřovala "k narušení právní jistoty na straně nynějšího vlastníka". Protože zpochybnění veřejné dobrovolné dražby ze dne 1.8.2001 a "jejích důsledků" je možné pouze prostřednictvím žaloby o určení neplatnosti podle §24 odst.3 zákona o veřejných dražbách, nemá žalobkyně na požadovaném určení vlastnictví naléhavý právní zájem.
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 9.10.2007, č.j. 21 Cdo 2690/2006-163 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil právní názor, že v dražbě provedené podle zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) vydražitel nenabývá vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, i když zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost veřejné dražby podle ustanovení buď vůbec nebyla podána nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), jestliže není možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím ke všem okolnostem případu - dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem. Dovolací soud současně odmítl závěr odvolacího soudu, že by žalobkyně neměla na požadovaném určení vlastnického práva naléhavý právní zájem, když žalobkyně popírá, že by nemovitost při dražbě byla označena natolik určitě, aby bylo nepochybné, že jako předmět dražby ze dne 1.8.2001 přešla do vlastnictví vydražitele (žalovaného), a když i po dražbě byla nadále vedena v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalobkyně (na listu vlastnictví č. 328 pro obec Žižice, katastrální území Vítov) a současně jako vlastnictví žalovaného (na listu vlastnictví č. 497 pro obec Žižice, katastrální území Vítov) a žalovaný vlastnické právo žalobkyně popírá; nedostatek naléhavého právního zájmu nelze dovozovat z toho, že veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud, že neplatnost této dražby soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou, a že žaloba žalobkyně o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby provedené dne 1.8.2001 byla pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 19.1.2005, č.j. 7 C 270/2003-80 zamítnuta.
Krajský soud v Praze v dalším řízení - poté, co usnesením ze dne 13.2.2008, sp. zn. 27 Co 594/2007-207 rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalobkyně místo obchodní společnosti Agroslužby Žatec, a.s. se sídlem v Žatci, Staňkovická č. 2842, IČ 00224472, zaniklé dnem 30.11.2007, s obchodní společností Zemědělské zásobování a nákup Rakovník, a.s. se sídlem v Rakovníku, V Lubnici č. 2333, IČ 45148082 - rozsudkem ze dne 6.3.2008 č.j. 27 Co 594/2007-213 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech "odvolacího a dovolacího řízení" 17.850,- Kč k rukám advokáta Mgr. Luďka Voigta. Vycházeje ze závazného právního názoru dovolacího soudu se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že při veřejné dražbě ze dne 1.8.2001 byl "předmět dražby ve vztahu ke sporné nemovitosti označen natolik spolehlivě, že i přes zjištěné nesrovnalosti ohledně uvedení čísla pozemků, na nichž se předmětná nemovitost nachází, lze dovodit, že na žalovaného příklepem licitátora po uhrazení ceny dosažené vydražením přešlo vlastnictví k celé nemovitosti, a to předmětné zemědělské budově stojící na pozemku č. 61/1 v katastrálním území Vítov, obec Žižice i s tou částí, která podle geometrického plánu zasahuje na pozemek č. 61/2 v uvedeném katastrálním území a obci, neboť budova tvoří stavebně i technicky jeden celek a jako taková byla žalovaným vydražena, když i znalec, který vypracoval znalecký posudek jako podklad pro dražbu, ocenil budovu jako celek, přičemž pozemky neoceňoval, neboť nebyly předmětem dražby, a tudíž ani znalec nevěděl o tom, že část budovy se nachází na dalším pozemku". Vydražené nemovitosti jsou proto ve vlastnictví žalovaného.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že "předmět veřejné dražby dobrovolné konané dne 1.8.2001 nebyl vymezen natolik spolehlivě a jednoznačně, aby bylo možné jednoznačně dovodit, co bylo žalovaným vydraženo", neboť "žalobkyně je stále vedena jako výlučný vlastník předmětné nemovitosti", a že "zástavní právo k předmětné nemovitosti nemohlo platně vzniknout, když ani v tomto případě nebyla identifikována tak, jak požaduje zákon, a jako taková ani neměla být zahrnuta do konkurzní podstaty a následně vydražena ve veřejné dražbě dobrovolné". Nesprávnou identifikaci předmětu dražby nelze považovat za "pouhou nesrovnalost", neboť by tím byla "narušena důvěra ve správnost zápisu vlastnických práv, popř. jiných věcných práv, v katastru nemovitostí". Žalobkyně dovozuje, že nemovitost "byla a je celou dobu stále v jejím vlastnictví", neboť "nikdy nebyla zatížena zástavním právem, nikdy nebyla zahrnuta do konkursní podstaty a v rámci jejího zpeněžení nebyla nikdy vydražena". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci vyslovil dovolací soud ve svém rozsudku ze dne 9.10.2007, č.j. 21 Cdo 2690/2006-163 závazný právní názor podle něhož má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem a podle kterého vydražitel - i když v dražbě provedené podle zákona č. 26/2000 Sb. vydražitel zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu - nenabývá vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jestliže není možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím ke všem okolnostem případu - dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem. Odvolací soud v napadeném rozsudku - jak je zřejmé z jeho odůvodnění - z tohoto právního názoru vycházel a na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že předmět dražby byl ve vztahu ke sporné nemovitosti označen natolik spolehlivě (určitě a srozumitelně), že i přes zjištěné nesrovnalosti ohledně uvedení čísla pozemků, na nichž se předmětná nemovitost nachází, lze bez pochybností dovodit, že na žalovaného příklepem licitátora po uhrazení ceny dosažené vydražením přešlo vlastnictví k celé zemědělské budově; s tímto závěrem lze plně souhlasit.
Protože rozsudek odvolacího soudu vychází z ustálené judikatury soudů, nemá z pohledu uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam a dovolání žalobkyně tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu