ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.726.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 726/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně PaedDr. L. R. , zastoupené JUDr. Jaroslavou Kalendovou, advokátkou se sídlem v Brně, Hybešova č. 42, proti žalovaným 1) Mgr. V. I. , zastoupené JUDr. Bronislavou Doubravovou, advokátkou se sídlem v Němčičkách č. 89, 2) M. K. , o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 6 C 1056/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2008, č. j. 18 Co 258/2007-207, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Bronislavy Doubravové, advokátky se sídlem v Němčičkách č. 89; ve vztahu žalobkyně a žalované 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31.7.2008, č. j. 18 Co 258/2007-207, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 28.6.2007, č.j. 6 C 1056/2005-176, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Odvolací soud při posouzení povahy soužití žalobkyně s E. I., zemřelým dne 17.9.1952 (dále též jen „zůstavitel“), v daném případě aplikoval i interpretoval ustanovení §115 a §474 odst. 1 obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.2.2002, sp. zn. 26 Cdo 463/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 44, ročník 2002; rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9.3.1967, sp.zn. 5 Co 54/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1968). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto, z hlediska těchto právních otázek, nemůže mít zásadní význam (srov. §237 odst. 3 o.s.ř.).
Ostatní námitky dovolatelky již nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto posléze uvedených dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované 1) v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč (srov. ustanovení §5 písm. d), §10 odst. 3, §14, §15, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že – jak vyplývá z obsahu spisu – zástupkyně žalované 1) advokátka JUDr. Bronislava Doubravová není plátkyní daně z přidané hodnoty, nenáleží k nákladům řízení, které žalované 1) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad výdajů, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad [srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty]. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalované 1) tyto náklady nahradila. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalovanou 1) v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu žalobkyně a žalované 2) bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalované 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. dubna 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu