ECLI:CZ:NS:2010:21.CUL.2.2010.1
sp. zn. 21 Cul 2/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného o návrhu JUDr. P. N. , zastoupeného JUDr. Janem Vydrou, advokátem se sídlem v Praze 6, Hošťálkova č. 1b, podaném proti Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 25 Cdo 4802/2008, takto:
I. Návrh navrhovatele JUDr. P. N. na určení lhůty Nejvyššímu soudu České republiky v Brně k rozhodnutí o dovolání navrhovatele se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2008, č. j. 53 Co 32/2008-39, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 10. 2007, č. j. 26 C 47/2007-22, podal dovolání žalobce JUDr. P. N. Věc byla soudem prvního stupně předložena Nejvyššímu soudu ČR dne 12. 11. 2008.
Návrhem ze dne 21. 1. 2010 se navrhovatel domáhá, aby Nejvyšší soud ČR určil „lhůtu pro rozhodnutí o dovolání, o němž je vedeno řízení spis. značky 25 Cdo 4802/2008, do 30. června 2010“. Návrh zdůvodnil zejména tím, že, ač nedovozuje zavinění u příslušného předsedy senátu, jedná se o „trvající a neodůvodněný průtah v řízení před Nejvyšším soudem“.
Předsedkyně senátu 25 Cdo se vyjádřila tak, že neshledala žádný důvod k přednostnímu vyřízení projednávané věci a že vzhledem k mimořádně vysokému nápadu věcí v senátě 25 Cdo, k složitost věci, významu předmětu řízení pro navrhovatele a postupu účastníků a soudů, se bude snažit věc rozhodnout v první polovině roku 2011.
Nejvyšší soud České republiky (jeho senát příslušný podle rozvrhu práce - §174a odst. 4 část druhé věty za středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“, jemuž byla věc předložena dne 2. 2. 2010) dospěl k závěru, že návrh navrhovatele JUDr. P. N. není důvodný.
Podle ustanovení §1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o. s. ř. v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.
Nepostupuje-li soud (v rozporu se zákonem) tak, aby ochrana práv byla rychlá, a dochází-li tedy v řízení k průtahům, mohou se fyzické a právnické osoby obrátit na příslušný orgán státní správy soudů se stížností na postup soudu (srov. §164 odst. 1 zákona o soudech a soudcích).
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává, o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2 věty druhé zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 8 věty první zákona o soudech a soudcích (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy. Znamená to mimo jiné, že příslušný soud může vyhovět návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu dále jen tehdy, jestliže dospěje k závěru, že s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům ve vztahu k takovému procesnímu úkonu, u něhož navrhovatel namítá (tvrdí) průtahy.
V posuzovaném případě ve vztahu k navrhovanému úkonu - rozhodnutí o dovolání navrhovatele – k průtahům v řízení nedošlo, neboť s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudů je ve věci postupováno s přiměřenou pečlivostí a nedošlo dosud k tomu, že by se přístup soudu k této věci odlišoval od obvyklého vysokého standardu v přístupu ke konkrétnímu projednávanému případu. Na tom nemůže nic změnit ani sdělení předsedkyně senátu, že předpokládá rozhodnutí věci v první polovině roku 2011. Pro posouzení důvodnosti návrhu podle §174a zákona o soudech a soudcích je totiž rozhodující stav v době rozhodování a nikoli posuzování, zda v budoucnu budou předpoklady pro vyhovění takovému návrhu splněny.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu