ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1173.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1173/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobkyně J. B ., proti žalovaným: 1) H. K ., 2) F. V ., zastoupenému JUDr. Jiřím Herczegem, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská 18, 3) Římskokatolické farnosti Želeč , se sídlem v Měcholupech–Želči 1, 4) H. V ., zastoupené JUDr. Jiřím Herczegem, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská 18, o zdržení se užívání části pozemku a o odstranění stavby na cizím pozemku, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 590/96, o dovolání E. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. listopadu 2009, č. j. 12 Co 775/2005 – 271, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. dubna 2005, č. j. 12 C 590/96-212, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 18. června 2009, č. j. 12 C 590/96–248, zamítl „návrh, kterým by první žalované, druhému žalovanému a čtvrté žalované byla uložena povinnost zdržet se užívání části pozemku parc. číslo 64, patřícího k domu žalobkyně čp. 47 v Ž. v šíři 0,80 metrů podél celé hranice s pozemkem parc. číslo 63/1 a část poz. parc. číslo 63/2 a uložena povinnost odstranit jímku z části vybudovanou na pozemku žalobkyně parcelní číslo 64 do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku“ (výrok I. rozsudku), dále zamítl „návrh, kterým by třetímu žalovanému byla uložena povinnost zdržet se užívání části pozemku parc. číslo 64 patřící k domu čp. 47 v Ž., a to v šíři 1 metru podél boční zdi domu čp. 47 sousedící s pozemkem žalované strany parc. číslo 12/3 v Ž.i, a to po celé délce společné hranice“ (výrok II. rozsudku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. až V. rozsudku).
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. listopadu 2009, č. j. 12 Co 775/2005-271, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalobkyně a) ve výrocích I., II., IV. a V. potvrdil, přičemž výrok II. v tom správném znění, že se „zamítá žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala, aby byla třetímu žalovanému uložena povinnost zdržet se užívání části pozemku žalobkyně st. p. č. 64 v šíři 1 metru podél boční zdi oddělující pozemek st. p. č. 64 a pozemek třetího žalovaného p. č. 42/5 v Ž., a to po celé délce společné hranice“, b) ve výroku III. změněn ohledně výše nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku), a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II., III., a IV. rozsudku).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal E. K., který zastupoval žalobkyni v odvolacím řízení jako obecný zmocněnec, dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání skutečnost, že dovolání podala osoba, která k tomu není oprávněna.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
V posuzovaném případě podal dovolání E. K., který zastupoval žalobkyni v odvolacím řízení jakožto obecný zmocněnec. Z obsahu dovolání přitom jednoznačně vyplývá, že E. K. dovolání nepodal v zastoupení žalobkyně, nýbrž svým vlastním jménem.
Vzhledem k tomu, že E. K. není účastníkem řízení, není osobou oprávněnou podat dovolání (§240 odst. 1 věta právní o. s. ř.). Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že tato osoba původně vystupovala v řízení před soudem prvního stupně jako žalobce namísto nynější žalobkyně, která se stala místo něj účastnicí řízení na základě usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 28. listopadu 2002, č. j. 12 C 590/96–115. S ohledem na zákonnou úpravu kvalifikovaného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.) by ostatně ani zástupcem žalobkyně v dovolacím řízení (pokud by dovolání podal jako její zástupce) nemohl být.
Dovolací soud proto dovolání - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243b odst. 5 věty druhé, §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že účastníkům v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu