ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1437.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 1437/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobce P. B. , zastoupeného JUDr. Josefem Holubem, advokátem se sídlem v Kladně, Klinerova 24, proti žalované Z. M. , zastoupené JUDr. Janou Burelovou, advokátkou se sídlem ve Slaném, B. Václavka 923, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 9 C 147/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. října 2008, č. j. 25 Co 319/2008-168, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. října 2008, č. j. 25 Co 319/2008-168, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. března 2008, č. j. 9 C 147/2006-119, rozhodl, že „z věcí, které měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů, připadá do vlastnictví žalované hodnota práv a povinností spojených s členstvím v SBD Ocelář Kladno a s užíváním bytu č. 45 o velikosti 3 + 1/L s příslušenstvím v 7. podlaží domu čp. 859 v ulici Václava Rabase v K. ve výši 1.150.000,- Kč.“ (výrok I. rozsudku). Žalované uložil povinnost „doplatit společnosti Cetelem ČR, a. s. se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 5/3208 spotřebitelský úvěr č. 420022161401001 s dlužnou částkou k právní moci rozsudku ve výši 40.857,- Kč.“ (výrok II. rozsudku). Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu částku 554.572,50 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V. rozsudku).
Vzal za prokázáno, že po rozvodu manželství se účastníci nedohodli na vypořádání společného jmění manželů, přičemž rozsudkem soudu, který nabyl právní moci dne 12. května 2006, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k bytu č. 45 v 7. podlaží domu čp. 859 v ulici V. Rabase v K. s tím, že výlučnou nájemkyní bytu a členkou SBD Ocelář byla určena žalovaná (v uvedeném řízení žalobkyně). Žalobci (v uvedeném řízení žalovanému) byla uložena povinnost byt vyklidit a vyklizený žalované předat do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování. Ze znaleckého posudku zjistil, že obvyklá cena členského podílu ke dni 12. května 2006 činila 1.100.000,- Kč a s přihlédnutím k doplňujícímu výslechu znalce uzavřel, že „po zvážení všech rozhodných okolností by mohla být obvyklá cena navýšena oproti závěrům znaleckého posudku ještě o 50.000,- Kč maximálně, o více však nikoliv“. Z této částky – 1.150.000,- Kč – vycházel při vypořádání společného jmění s tím, že po odečtení závazku vůči obchodní společnosti Cetelem a jeho přikázání žalované (které také přikázal hodnotu členského podílu) stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu částku 554.572,50 Kč. Neshledal pak důvodnými námitky žalované týkající se absence finančních prostředků na vyplacení tohoto vypořádacího podílu ani její požadavek na splácení uvedené částky v měsíčních splátkách.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 22. října 2008, č. j. 25 Co 319/2008-168, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že „hodnota práv a povinností spojených s členstvím v SBD Ocelář Kladno a s užíváním bytu č. 45 v tomto výroku blíže specifikovaným činí 1.600.000,- Kč (výrok I. rozsudku). Dále ve výroku III. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání podílů ze zaniklého společného jmění manželů částku 779.571,50 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku“ (výrok II. rozsudku). Jinak odvolací soud ve výrocích I. a II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok III. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V. rozsudku).
Odvolací soud shledal skutkové závěry soudu prvního stupně (až na stanovení obvyklé ceny členského podílu) správné a po doplnění dokazování dospěl k závěru o obvyklé ceně členského podílu ve výši 1.600.000,- Kč, neboť žalovaná po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně za tuto částku převedla členský podíl na M. Z. smlouvou ze dne 17. července 2008. Podle §220 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v částce, kterou je žalovaná povinna žalobci vyplatit na vypořádání podílů, a dále ve lhůtě k plnění. S ohledem na to, že soud prvního stupně pojal do výroku i hodnotu vypořádávaných věcí (ačkoliv to není podle názoru odvolacího soudu nutné) a odvolací soud dospěl k závěru o jiné obecné ceně než soud prvního stupně, změnil také i výrok I. rozsudku soudu prvního stupně. Ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná, bez odkazu na příslušné zákonné ustanovení, dovolání, v němž namítala, že odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, když při svém rozhodování o částce vypořádání dal přednost jiným důkazům než znaleckému posudku. To, že se dovolatelce podařilo prodat byt za cenu vyšší než je určena ve znaleckém posudku, není možno brát za relevantní podklad, neboť při prodeji záleží i na osobní účasti nebo obchodním talentu převodce bytu a i na tom, jak tento byt dokáže prezentovat a případně jej připravit na prohlídku zájemců. Soudy obou stupňů navíc dostatečně nezvážily dopad sociální situace dovolatelky na možnost vyplacení stanoveného vypořádání, neboť dovolatelka sama pečuje o společnou dceru účastníků řízení a má omezenou možnost výdělkových poměrů. Do úvahy totiž přicházela aplikace §3 občanského zákoníku, neboť vyplacením vyčísleného vypořádání byla dovolatelka postavena do situace, ve které by nebyla schopna zajistit bydlení pro sebe a nezletilou dceru. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání žalované nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Ve výroku ohledně výše vypořádacího podílu odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a směřovalo-li dovolání dovolatelky právě do tohoto výroku rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu změněné částky ohledně výše vypořádacího podílu je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení dovolatelkou nebyly tvrzeny a ani dovolacím soudem zjištěny, dovolací přezkum se proto omezil na posouzení správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem.
Byť to odvolací soud výslovně neuvedl, jeho postup při vypořádání členského podílu v bytovém družstvu vychází ze závěrů formulovaných dovolacím soudem v jeho rozsudku ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 22 Cdo 3121/2005, uveřejněného v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3993, podle kterého „při vypořádání společného členského podílu v bytovém družstvu mezi manžely v případě, že byl již výlučným členem družstva (§705 odst. 2 in fine obč. zák.) převeden na jinou osobu, se vychází zásadně z jeho obvyklé ceny v době převodu. Pokud by však jeho skutečná cena, za níž byl převeden, převyšovala cenu obvyklou, vypořádá se skutečně získaná cena (výtěžek z převodu původně společného majetkového práva). Převede-li však rozvedený manžel členský podíl za cenu nižší, než je cena obvyklá, je určující cena obvyklá.“
Závěry vycházející z uvedeného rozhodnutí byly v judikatuře dovolacího soudu překonány rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. září 2010, sp. zn. 31 Cdo 2036/2008, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz , ústícím v závěr, podle kterého „při ocenění členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání společného jmění manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva - je třeba vyjít ze stavu i obvyklé ceny tohoto podílu v době zániku společného nájmu družstevního bytu a společného členství rozvedených manželů v družstvu.“ Uvedený závěr bylo odrazem argumentace, podle které v řízení o vypořádání společného jmění manželů se uplatňuje pravidlo, že při oceňování vypořádávaného majetku se vychází z cen odpovídajících době, kdy se provádí vypořádání. Tento právní názor správně zohledňuje, že až vypořádáním dochází k plnému nabytí vlastnického práva k věci, příp. k převodu jiných práv a povinností, a proto i ocenění věci musí odrážet cenu dosažitelnou v době, ve které se vypořádání provádí. Teprve od tohoto vypořádání totiž nabývá ten, komu je věc přikázána, plnou majetkovou hodnotu a může s věcí disponovat bez ohledu na druhého bývalého účastníka společného jmění.
Je-li však předmětem vypořádání členský podíl v bytovém družstvu, který již – ať na základě dohody či rozhodnutí soudu – připadl jen jednomu z manželů, který jako výlučný člen družstva je oprávněn nadále byt užívat, pak představuje členský podíl majetkovou hodnotu, se kterou může nadále výlučný člen družstva disponovat již od okamžiku zrušení společného členství v družstvu. Tímto okamžikem je daná hodnota toho, čeho se v důsledku zrušení společného členství jednomu z bývalých manželů - společných členů družstva dostalo, stejně jako je zřejmé, o co se majetek druhého zmenšil. Proto je třeba při oceňování členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání společného jmění manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva - vyjít ze stavu i obvyklé ceny tohoto podílu v době zániku společného nájmu družstevního bytu a společného členství rozvedených manželů v družstvu.
Jestliže odvolací soud vyšel z jiného právního názoru, byť souladného s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem, když dovolací soud neshledal důvod odchýlit se od právního názoru vysloveného v uvedeném rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky.
Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2, 3 věta první ve spojení s §242 odst. 2 písm. d) o. s. ř. zrušil v celé rozsahu (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. června 1998, sp. zn. 3 Cdon 117/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1999, pod pořadovým č. 27) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Pro úplnost dovolací soud dodává (ve vztahu k dosavadnímu obsahu výroků rozsudků soudů obou stupňů), že ve výroku rozsudku o vypořádání společného jmění manželů se vypořádání dříve společných členských práv a povinností účastníků spojených s užíváním družstevního bytu promítne pouze v tzv. výroku o vyrovnání podílů; tato práva se již v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů žádnému z účastníků nepřikazují (k tomu srovnej např. r ozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. září 2000, sp. zn. 22 Cdo 1242/99, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2000, č. 11, str. 35, přičemž závěry zde vyslovené platí i pro řízení o vypořádání společného jmění manželů).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. listopadu 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu