ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1712.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1712/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně obce Bečov se sídlem v Bečově 26, IČ: 00265811, zastoupené JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostě, SNP 1872, proti žalovanému J. K. , zastoupenému JUDr. Zuzanou Junkovou, advokátkou se sídlem v Mostě, Náměstí Velké mostecké stávky 4, o vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 15 C 232/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. června 2007, č. j. 9 Co 291/2006-43, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dušana Rendla.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. září 2005, č. j. 15 C 232/2004-14, uložil žalovanému, aby vyklidil do patnácti dnů od právní moci rozsudku pozemek parc. č. 1969/2 v k. ú. .B. a dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 12. června 2007, č. j. 9 Co 291/2006-43, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v tom správném znění, že „žalovaný je povinen vyklidit do 15ti dnů od právní moci rozsudku pozemek parc. č. 1969/2, zapsaný na LV 1 pro obec Bečov a k. ú. B. u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj – Katastrální pracoviště v Mostě“, dále rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042.
Dovolatel v daném případě povinnost formulovat právní otázku nesplnil. V podstatě pouze namítá, že v celé věci není od počátku pasivně legitimován, neboť předmětné panely byly sice před podáním žaloby v jeho vlastnictví, dne 30. března 2003 je však prodal společnosti Bečovské zdroje, s. r. o. Otázka, zda je vlastníkem on nebo uvedená společnost, nemůže činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím zásadního právního významu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobkyni představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 2.250,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a činí celkem 2. 550,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu