ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1953.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 1953/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek v domě č. p. 1893-95 se sídlem v Pardubicích, K Polabinám 1893, IČ: 71185844, zastoupeného JUDr. Milošem Vízdalem, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 48, proti žalovanému Statutárnímu městu Pardubice se sídlem úřadu v Pardubicích, Pernštýnské náměstí 1, IČ: 00274046, o zaplacení částky 1.332.579,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 23 C 44/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 28. srpna 2007, č. j. 23 Co 222/2007-312, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 18. 1. 2007, č. j. 23 C 44/2006-292, pod bodem I. výroku zastavil řízení ohledně částky 141.562,- Kč a pod bodem II. uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil částku 1.191.017,- Kč. Pod bodem III. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem z 28. 8. 2007, č. j. 23 Co 222/2007-312, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod body II. a III. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Dovolání by mohlo být přípustné jen při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V dané věci však tyto předpoklady naplněny nejsou.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042.
Podle usnesení Nejvyššího soudu z 24. 6. 2004, sp. zn. 22 Cdo 529/2004, publikovaného v Souboru rozhodnutí pod č. C 2878 „není dána přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z více důvodů, z nichž jen některé mohou založit zásadní právní význam jeho rozhodnutí, přičemž pro vydání potvrzujícího rozsudku postačil důvod, který nečiní toto rozhodnutí zásadním.“
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dvou důvodů. Jedním z nich bylo, že právo žalovaného namítat nesprávnost předmětného usnesení shromáždění je prekludováno. Žalovaný tento právní závěr odvolacího soudu určující výsledek sporu ve svém dovolání nijak nezpochybnil. Jestliže tedy dovolatel nenapadl jeden z více podstatných důvodů, pro které odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, nemohlo být dovolání žalovaného shledáno přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
S ohledem na výše uvedené bylo dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci žádné náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. dubna 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu