ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2472.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 2472/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce R. M ., proti žalované I. H ., o 24.416,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 89/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. října 2009, č. j. 30 Co 24/2009–55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. července 2008, č. j. 19 C 89/2008–23, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 24.416,- Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok I.) a žalobu ohledně úroků z prodlení ve výši 9 % z částky 24.416,- Kč od 13. července 2007 do 1. února 2008 zamítl (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem–pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. října 2009, č. j. 30 Co 24/2009-55, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil „potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 17.261,50 Kč s určeným úrokem z prodlení z této částky ve stanovených splátkách“ (výrok I.), dále uvedený I. výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 7.154,50 Kč s úrokem z prodlení požadovaným z této částky (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.) a dále rozhodl, že „ve výroku II. žalobu zamítajícím zůstává rozsudek okresního soudu nedotčen“.
Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání bez uvedení konkrétního dovolacího důvodu.
Žalobce se k dovolání žalované nevyjádřil.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Dovolání není přípustné s ohledem na §237 odst. 1 ve spojení s §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Odvolací soud rozhodoval dovoláním dotčenými výroky o peněžitém nároku žalobce na zaplacení částky v celkové výši 24.416,- Kč s příslušenstvím. Žalobcem uplatněný nárok nepřevyšuje částku 50.000,- Kč, a dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tak není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle §241b odst. 2 část věty za středníkem, §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že úspěšnému žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2010
JUDr. František Balák , v. r.
předseda senátu