ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2580.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2580/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a Mgr. Michala Králíka Ph.D., ve věci žalobce P. L ., zastoupeného JUDr. Petrem Vespalcem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Jíkavce 13, proti žalovanému městu Karlovy Vary se sídlem úřadu v Karlových varech, Moskevská 21, IČ: 00254657, zastoupenému JUDr. Tomášem Ficnerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 21, o zrušení kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 256/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. ledna 2008, č. j. 12 Co 7/2008-19, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Ficnera, Ph.D.
Odůvodnění:
Podáním (žalobou) ze dne 4. 6. 2007 označenou jako „žaloba o určení neplatnosti smlouvy o prodeji domu P. č. p. 712 a související parcely č. 76 v K. V. ze dne 23. 7. 1998“ se žalobce domáhal aby Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) vydal rozsudek tohoto znění. „ Kupní smlouva (notářský zápis) ze dne 23. 7. zrušení kupní smlouvy ze dne 23. 7. 1998 se jako absolutně neplatná zrušuje a předmětný bytový dům se vrací do vlastnictví města Karlovy Vary“. K tomu uvedl, že označený dům s pozemkem byl v roce 1998 prodán žalovaným v rozporu s tehdy platnými právními předpisy bez rozhodnutí zastupitelstva města Karlovy Vary.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 22. října 2007 vyzval žalobce k odstranění vad podání ze 4. 6. 2007 tak, aby chybějící náležitosti podání doplnil jednak vylíčením rozhodujících skutečností tak, aby bylo zřejmé, jaký nárok uplatňuje, jednak označil důkazy k prokázání tvrzení, a dále tak, aby opravil neurčitost podání vymezením žalobního návrhu, aby v případě jeho převzetí do výroku rozsudku byl výrok vykonatelný..
V podání došlém soudu prvního stupně 9. 11. 2007 žalobce setrval na stanovisku, že dům byl prodán v rozporu se zákonem třetí osobě, neboť nebyly splněny předpoklady podle §22 odst. 1, věty prvé i druhé, odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. a §32odst. 1 písm. d) zákona č. 114/1988 Sb., a označil některé důkazy. Uvedl dále, že má právo podat návrh na určení podle §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“).
Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. listopadu 2007, č. j. 13 C 256/2007-14, odmítl žalobu – podání ze dne 4. 6. 2007 a rozhodl o nákladech řízení. Odmítnutí podání podle §43 odst. 2 o. s. ř.. soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobce přes poučení neodstranil vady žaloby, „tj. žalobní petit zůstal nevykonatelným, nevyplývá z tvrzených skutečností“, a pro uvedené nedostatky nelze v řízení pokračovat. Poukázal také na to, že žalobce podání označil jako žalobu o určení podle §80 písm. c) o. s. ř., avšak z žalobního petitu ani tvrzení žalobce taková skutečnost nevyplývá.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 18. ledna 2008, č. j. 12 Co 7/2008-19, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, neboť „i nadále není zřejmé, čeho se žalobce v řízení domáhá, zda vyslovení neplatnosti kupní smlouvy, blíže nespecifikované, či zda mínil podat žalobu na určení podle §80 písm. c) o. s. ř., když ani není zřejmé, zda se v řízení má jednat o vlastnictví domu či bytu“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, podle jeho obsahu z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že žalobní návrh obsažený v podání ze 4. 6. 2007 nebyl nejasný, neboť požadoval vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že kupní smlouva z 23. 7. 1998 je neplatná. Z podání z 9. 11. 2007 již vyplývá, že jde o neplatnost smlouvy o prodeji předmětného domu s pozemkem. Podle názoru žalobce, pokud se soudu podání žalobce jevilo jako nejasné, měl soud nařídit jednání za účelem „vyjasnění stanovisek“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání. Poukázal na překážku litispendence, neboť u soudu prvního stupně pod sp. zn. 14 C 154/2006 probíhá řízení, v němž se žalobce domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy z 23. 7. 1998, uzavřené mezi žalovaným jako prodávajícím a kupujícími E. Z., M. J., P. Š. a R. Ch.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, leč není důvodné.
Vadnost podání žalobce spočívá především v tom, že v průběhu dosavadního řízení neodstranil rozpor mezi tím, jak žalobu označoval (žaloba na určení neplatnosti smlouvy), co k tomu v ní tvrdil a tím, jaký žalobní návrh učinil (jak by měl znít výrok rozsudku v dané věci). Žalobce tak v rozporu s tím, co v žalobě uváděl, navrhoval nikoli určení neplatnosti převodní smlouvy, ale aby tato smlouva byla zrušena a označený dům (předmět převodu) byl vrácen žalovanému. Navrhl-li žalobce konkrétně, aby soud zrušil určitou kupní smlouvu a rozhodl, že se označená nemovitost vrací žalovanému (tedy – v daných souvislostech- se obnovuje vlastnictví žalovaného), navrhl tímto žalobním návrhem, aby soud vydal konstitutivní rozhodnutí, jímž by prohlásil takovou smlouvu za zrušenou a vyslovil, že se obnovuje vlastnictví žalovaného. Takovýto petit je ovšem podstatně odlišný od žalobcem tvrzeného nikoli však navrženého petitu, jímž by se domáhal, aby deklaratorním rozhodnutím soudu bylo určeno, že sporná převodní smlouva je neplatná. Skutečnosti, že žalobce uplatnil jiný petit než určení neplatnosti smlouvy, nasvědčuje spíše tomu, že mínil uplatnit důsledky tvrzené neplatnosti převodní smlouvy, povinnost zúčastněných stran vrátit si plnění snad ve smyslu §457 obč. zák.? Jinak by totiž žalobce protismyslně znovu uplatňoval totéž co v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 14 C 154/2006, t. j. určení neplatnosti předmětné převodní smlouvy.
Z výše uvedeného pro dovolací soud vyplynulo, že žalobce rozpornost svých tvrzení s petitem, přes výzvu soudu ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř. neodstranil. Protože jde o vadu žaloby – podání, která brání dalšímu pokračování v řízení, dovolacímu soudu nezbylo než dovolání žalobce podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, a §142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovanému představují odměnu za jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 10.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a činí celkem 10.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 29. června 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu