ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2584.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2584/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. Č. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Rudoleckým, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Tylovo nábřeží 367, proti žalované V. V. , o uložení povinnosti umožnit vstup na pozemek, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 3/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. října 2007, č. j. 25 Co 232/2007-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. ledna 2007, č. j. 18 C 3/2006-40, rozhodl, že „žaloba, kterou se žalobce domáhá uložit žalované umožnit žalobci vstup na pozemkovou parcelu č. 400/2, zapsanou na listu vlastnictví č. 2806 katastru nemovitostí pro obec H. K., katastrální území N. H. K. u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Hradec Králové, v nezbytné době a nezbytné míře k obhospodařování sousedního pozemku parc. č. 495 v katastrálním území T., a to po části tvořené pruhem o šíři 2,95 m a délce 12,2 m, probíhajícím přímo podél parcely p.č. 402, po celé délce parcely 400/2 mezi kolmo situovanými sousedními parcelami p.č. 401/1 v katastrálním území N. H. K. a p.č. 495 v katastrálním území T., se zamítá“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 24. října 2007, č. j. 25 Co 232/2007-69, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Rozsudek odvolacího soudu je zcela v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Tak v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. 22 Cdo 2019/2000, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 1161, se uvádí: „Podle ustanovení §127 odst. 3 obč. zák. jsou vlastníci sousedících pozemků povinni umožnit vstup na své pozemky, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedních pozemků a staveb (viz R 50/1985, s. 519-520, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vstupem je třeba rozumět nejen samotné vstoupení, tedy překročení hranice sousedova pozemku, ale též pobyt na něm, omezený účelem vstupu, tj. podmínkami uvedenými v citovaném ustanovení. Vstupem na sousedův pozemek ve smyslu tohoto ustanovení je tedy i pobyt po dobu nezbytnou k provedení úkonů, jež si vyžaduje údržba nebo obhospodařování vlastního pozemku. Nelze jím tedy rozumět trvalé právo průchodu nebo dokonce trvalé právo průjezdu motorovými nebo nemotorovými vozidly (R 3/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)“.
V rozsudku ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. 22 Cdo 1281/2002, dovolací soud konstatoval: „Právo vstoupit na pozemek za účelem obhospodařování sousedních pozemků nebo staveb nelze přiznat, pokud by tím došlo bez náhrady k omezení práva vlastníka sousedícího pozemku v rozsahu blížícím se nebo v podstatě se rovnajícím povinnostem plynoucím z věcného břemene“.
Dovolací soud nemůže předjímat výsledek případného řízení o zřízení práva cesty podle §170 a násl. stavebního zákona č. 183/2006 Sb. K námitce, že takový návrh by byl nutně neúspěšný pro nedostatek veřejného zájmu na vyvlastění (viz však rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. června 1998, sp. zn. 30 Ca 228/97, Soudní judikatura ve věcech správních č. 311/1998) proto nelze přihlížet; ostatně i kdyby šlo o námitku důvodnou, nic by to nezměnilo na správnosti závěru, že podle §127 odst. 3 obč. zák. nelze zajistit trvalý přístup k pozemku.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. dubna 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu