ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2996.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2996/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. J., proti žalované J. J., zastoupené JUDr. Pavlem Cyrnerem, advokátem se sídlem v Prostějově, Havlíčkova 7, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 145/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. března 2008, č j. 69 Co 99/2008-113, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. října 2007, č. j. 11 C 145/2006-78, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku 7.500,50 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000,- Kč, splatných vždy k prvními dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka se stane splatnou v měsíci následujícím po dni, v němž tento rozsudek nabude právní moci (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III. rozsudku).
Soud prvního stupně vypořádal závazky, u nichž učinil závěr, že tvoří součást společného jmění účastníků; naproti tomu neučinil předmětem vypořádání závazek vůči obchodní společnosti CETELEM ČR, a. s. (dále též jen „věřitel“) vzniklý na základě písemné smlouvy uzavřené dne 24. 10. 2000 výhradně žalobcem, když žalovaná písemný souhlas s uzavřením této smlouvy nedala. Soud prvního stupně uvedený závazek nevypořádal s ohledem na jím učiněný závěr, že netvoří součást společného jmění manželů, neboť tento závazek žalobce převzal bez souhlasu žalované a jeho rozsah překračoval míru přiměřenou poměrům účastníků. Vycházel z toho, že v době uzavření smlouvy byla žalovaná vedena jako uchazečka o zaměstnání u úřadu práce a rodina účastníků byla zabezpečována příjmy žalobce, který v roce 2001 činil 7.507,- Kč měsíčně netto. V letech 2000 a 2001 účastníci spláceli dvě novomanželské půjčky, půjčku vůči obchodní společnosti Profireal a. s. splátkami ve výši 2.778,- Kč měsíčně a dluh vůči společnosti HVB Bank Czech Republic.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. března 2008, č. j. 69 Co 99/2008-113, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že „na úplné vyrovnání všech nároků vyplývajících ze zaniklého společného jmění manželů je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 44.568,- Kč ve splátkách tak, že částku 20.000,- Kč je povinna zaplatit ve lhůtě do 30. 9. 2008 a zbytek dluhu, částku 24.568,- Kč je povinna zaplatit do 2. 2. 2009, pod ztrátou výhody splátek“ (výrok I. rozsudku); dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III. rozsudku).
Odvolací soud především nepovažoval za správná skutková zjištění, na jejichž základě soud prvního stupně nezařadil závazek vůči společnosti CETELEM ČR, a. s. mezi vypořádávané závazky, neboť jeho skutková zjištění nevychází důsledně z provedeného dokazování. V rozporu s provedenými důkazy je zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná v době, kdy smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena, byla vedena jako uchazečka o zaměstnání u úřadu práce. Uvedený závěr je v rozporu s obsahem spisu Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 7 C 141/2002, kterým byl soudem prvního stupně proveden důkaz, neboť ze zprávy Úřadu práce v P. ze dne 10. ledna 2002, kterou odvolací soud provedl důkaz, odvolací soud zjistil, že žalovaná byla v evidenci úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání od 15. 4. 1998 do 22. 11. 1998 a následně až od 9. 7. 2001 do 19. 8. 2001. Zjištěna doba evidence u úřadu práce tak nezahrnuje dobu uzavření smlouvy s věřitelem. S přihlédnutím k tomu, co sama žalovaná v řízení před soudem prvního stupně ohledně svých příjmů v průběhu trvání manželství uvedla (že v době, kdy pracovala naposledy v O. v nočním klubu jako barmanka, kam dojížděla, vydělávala cca 15.000,- Kč – 20.000,- Kč měsíčně netto a pokud stejnou práci vykonávala předtím v P., dosahovala příjmu 7.000,- Kč – 8.000,- Kč měsíčně netto), odvolací soud zdůraznil, že je nutno s těmito příjmy počítat při úvaze o zařazení úvěru vůči věřiteli mezi vypořádávaná pasiva.
Dále vzal odvolací soud za prokázáno, že závazek vůči věřiteli v daném případě převzal žalobce bez souhlasu žalované. Posoudil proto, zda tento závazek přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, neboť kladný závěr v tomto směru by měl za následek, že závazek vůči věřiteli součást společného jmění manželů tvoří. V odůvodnění rozsudku pak odvolací soud učinil podrobný rozbor svých úvah o tom, zda tento závazek přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, přičemž při tomto posouzení vyšel mimo jiné ze skutkového zjištění o příjmu žalované z pracovního poměru v době uzavření úvěrové smlouvy ve výši 15.000,- Kč – 20.000,- Kč. Dospěl pak k závěru, že uvedený závazek je součástí společného jmění manželů a jako takový jej vypořádal.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává jej z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka odvolacímu soudu vytkla nesprávnost rozhodného skutkového zjištění o výši příjmu z pracovního poměru žalované v době uzavření smlouvy o úvěru, jestliže toto zjištění odvolací soud opřel o výpověď žalovaného učiněnou před Okresním soudem v Prostějově v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 141/2002, neboť takové zjištění z uvedené výpovědi nemohl odvolací soud učinit. Odvolací soud dále pominul, že sama žalovaná na dotaz soudu ohledně zaměstnání v letech 1999 – 2001 ve své účastnické výpovědi učiněné před dožádaným soudem dne 22. 6. 2007 výslovně uvedla, že v této době byla nezaměstnaná. Závěr odvolacího soudu podstatný pro zařazení předmětného závazku do společného jmění manželů ve směru, že žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy dosahovala příjmů ve výši 15.000,- Kč – 20.000,- Kč netto měsíčně nemá oporu v provedeném dokazování. Pokud by odvolací soud učinil správné zjištění ohledně jejího příjmu v rozhodné době (tj. zjištění, že žalovaná žádného příjmu nedosahovala), musel by dospět ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, tj. k závěru o tom, že předmětný závazek součást společného jmění manželů netvoří a tudíž nemůže být předmětem vypořádání. Jestliže vyšel z nesprávného skutkového zjištění, je důsledkem toho též nesprávné právní posouzení věci. Z jiného důvodu pak žalovaná nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem nenapadla. Navrhla proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl odmítnutí dovolání, neboť závěry odvolacího soudu jsou správné. Skutkový závěr o výši žalovanou dosahovaného příjmu má oporu v provedeném dokazování, konkrétně ve výpovědi samotné žalované a je v souladu i s výpovědí žalobce. Ve vyjádření se žalobce podrobně vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám, které shledal nedůvodnými s tím, že skutková zjištění odvolacího soudu vycházejí z důkazů, které v průběhu řízení byly provedeny.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. března 2008
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je uplatněn dovolací důvod obsažený v §241a odst. 3 o. s. ř. a jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
Podle §143 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné. Musí tedy jít o skutkový závěr, na jehož základě odvolací soud věc posoudil po stránce právní (z tohoto hlediska byl skutkový závěr dovozený z nesprávných skutkových zjištění příčinou nesprávného rozhodnutí) a který nemá oporu v provedeném dokazování. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá §132, protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z §133 až 135. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro skutkový závěr o věci a tím i pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva.
V rámci podaného dovolání vytýká dovolatelka odvolacímu soudu toliko nesprávnost jeho skutkového zjištění, že v době uzavření úvěrové smlouvy dosahovala příjmu z pracovního poměru ve výši 15.000,- Kč – 20.000,- Kč měsíčně, jestliže tento skutkový závěr opřel o výpověď žalované učiněnou ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 141/2002. Tato dovolací námitka se však míjí se samotným obsahem odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, neboť odvolací soud svůj závěr o výši příjmu žalované z pracovního poměru v době uzavření úvěrové smlouvy nezaložil na výpovědi žalované učiněné ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 142/2002. Z uvedeného spisu (konkrétně ze zprávy Úřadu práce v P. ze dne 10. 1. 2002) učinil odvolací soud toliko jediný skutkový závěr, a to ten, že žalovaná byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 15. 4. 1998 do 22. 11. 1998 a následně od 9. 7. 2001 do 19. 8. 2001. Z výpovědi žalované ve věci vedené pod sp. zn. 7 C 142/2002 odvolací soud pro své rozhodnutí žádné skutkové zjištění neučinil. Z odůvodnění jeho rozsudku je jednoznačné, že závěr o výši příjmu žalované z pracovního poměru v době uzavření úvěrové smlouvy opřel o výpověď žalované učiněnou v průběhu řízení o vypořádání společného jmění manželů, přičemž skutková zjištění odvolacího soud opírající se o výpověď žalované oporu v tomto důkazním prostředku bez pochybností mají.
Z účastnické výpovědi žalované ze dne 22. 6. 2007 se podává, že na počátku výpovědi k dotazu osoby provádějící výslech ohledně jejího zaměstnání v letech 1999 – 2001 uvedla, že byla nezaměstnaná a vedená u Úřadu práce v P. (na což žalovaná v dovolání výslovně poukazuje jako na okolnost prokazující, že v době uzavření úvěrové smlouvy neměla žádný příjem). Toto tvrzení žalované je však v přímém rozporu s obsahem výše uvedené zprávy Úřadu práce v P., ale zejména s obsahem další části výpovědi žalované. K dotazu zástupkyně žalobce totiž v rámci téže výpovědi žalobkyně následně výslovně s podrobnou argumentací potvrdila, že v období mezi jejími evidencemi u úřadu práce (tj. v období listopadu 1998 – července 2001) byla zaměstnána nejprve nejprve v Ž., následně v P. a poté do doby následné evidence u úřadu práce jako barmanka v nočním klubu v O. K dotazu své zástupkyně pak žalovaná výslovně uvedla, že v období zaměstnání v O. dosahovala příjmu 15.000,- Kč – 20.000,- Kč měsíčně. Tato část výpovědi žalované je ostatně v souladu s další částí výpovědi, podle které žalovaná cca od roku 1998 nevěděla o braní půjček, neboť odjížděla za prací do jiného města, tj. do O. Ostatně i v samotném dovolání žalovaná výslovně uvádí, že v době společného soužití se žalobcem (tj. v období předcházejícím roku 2001, kdy žalovaná společnou domácnost opustila) musela pracovat, aby měla z čeho živit děti (byť se mělo jednat o práci “na černo”). Odvolacím soudem učiněný závěr o výši příjmu z pracovního poměru tak má oporu v provedeném dokazování a dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně.
Dovolací soud proto dovolání žalované podle §243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a ze skutečnosti, že úspěšnému žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly .
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu