ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3039.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3039/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. D ., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) Ing. O. K ., s. k. p. ú. M. D., zastoupenému advokátem, a 2) C. I. L. , o určení neplatnosti smluv o zřízení zástavního práva, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 74/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2009, č. j. 11 Cmo 173/2008-437, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. března 2008, č. j. 33 Cm 74/2001-364, pod bodem I. výroku zamítl „žalobu o určení, že smlouva o zřízení zástavního práva ohledně domu čp. 3201 a parc. č. 2610/5, 2610/6, 2610/7, 2610/8, 2610/9, 2610/10 a 2610/13 v obci a kat. úz. Ú. n. L. ze dne 3. 12. 1992 uzavřená mezi M.D. a K. b. P., a. s. se sídlem v P. 1, D. tř. 7, k zajištění úvěru společnosti A. – m., s. r. o. na částku 10,000.000,- Kč je neplatná.“ Pod bodem II. zamítl „žalobu o určení, že smlouva o zřízení zástavního práva ohledně domu čp. 3201 a parc. č. 2610/5, 2610/6, 2610/7, 2610/8, 2610/9, 2610/10 a 2610/13 v obci a kat. úz. Ú. n. L. ze dne 3. 12. 1992 uzavřená mezi M. D. a K. b. P., a. s. se sídlem v P. 1, D. tř. 7, k zajištění úvěru společnosti A. – m., s. r. o. na částku 30,000.000,- Kč je neplatná.“ Pod body III. až IV. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 29. ledna 2009, č. j. 11 Cmo 173/2008-437, pod bodem I. výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a pouze opravil nesprávné datum smlouvy o zřízení zástavního práva, kdy ve výroku II. namísto data 3. 12. 1992, uvedl 10. 9. 1992. Pod body II. a III. výroku rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaný 1) navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Žalovaný 2) pouze uvedl, že nejsou dány důvody pro dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 29. ledna 2009.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
V dané věci přicházela v úvahu přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předpokladem přípustnosti takového dovolání je vymezení právní otázky. Dovolatelka žádnou takovou otázku, jejíž řešení mohlo vést k rozhodnutí judikatorního významu přesahující konkrétní okolnosti daného případu neformulovala a dovolací soud ani neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo judikaturou dovolacího soudu. Pro rozhodnutí ve věci bylo určující skutkové zjištění, zda žalobkyně dala obecný souhlas k podnikání manžela. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. února 1999, č. j. 2 Cdon 2072/97-86, jednoznačně plyne, že takový souhlas nemusel mít písemnou formu. Nedostatek písemné formy předmětných smluv uzavřených manželem žalobkyně (které žalobkyně nepodepsala) nebyl ani tvrzen a jejího souhlasu s uzavřením těchto smluv (v jakékoli formě) již s ohledem na předchozí obecný souhlas s podnikáním manžela nebylo třeba.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
I. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému 1) vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady řízení vzniklé žalovanému 1) představují odměnu advokáta za jeho zastoupení, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §17 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 10.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k tomu 20 % DPH a celkem tedy činí náklady řízení 12.360,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
II. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) vychází z toho, že žalovanému 2) náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobkyni právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný 1) podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 9. února 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu