ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3055.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3055/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Družba Pardubice, se sídlem v Pardubicích, J. Potůčka 259, IČ 00044997, zastoupeného Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Dašická 1649, proti žalovaným: 1) Ing. I. G., 2) Doc. Ing. E. G., CSc., zastoupeným JUDr. Blankou Šimkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, tř. 17. listopadu 237, o 22 730,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 208/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. února 2009, č. j. 23 Co 314/2008-299, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 12. března 2009, č. j. 23 Co 314/2008-319, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 6 192,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce Mgr. Martina Keřta.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. března 2008, č. j. 15 C 208/2007-173, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 12 098,- Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části rozsudku (výrok I. rozsudku) a částky 400,- Kč s příslušenstvím taktéž specifikovaným ve výrokové části rozsudku (výrok II. rozsudku); žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 10 232,- Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části rozsudku (výrok III. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV. rozsudku).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. února 2009, č. j. 23 Co 314/2008-299, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 12. března 2009, č. j. 23 Co 314/2008-319, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 14 218,90 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části rozsudku, ohledně částky 8 511,10 Kč s příslušenstvím taktéž specifikovaným ve výrokové části rozsudku odvolací soud žalobu zamítl (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím (výroky II. a III. rozsudku).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, přičemž tímto dovoláním napadli rozsudek odvolacího soudu v části, ve které jim byla uložena povinnost k zaplacení částky 14 218,90 Kč s příslušenstvím a výroky o náhradě nákladů řízení.
Žalobce navrhl zamítnutí dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. února 2009.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovoláním je – ve věci samé – napaden výrok týkající se částky 14 218,90 Kč s příslušenstvím, tj. výrok nepřesahující částku 20 000,- Kč; dovolání tudíž proti tomuto výroku přípustné není.
Dovolatelé také výslovně napadli výroky rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náklady představují odměnu za zastoupení žalobce v dovolacím řízení v souvislosti s vypracováním vyjádření k dovolání žalovaných a činí podle §1 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. 4 860,- Kč. Náklady jsou dále tvořeny paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb., za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalobce k dovolání žalovaného (§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.); náklady tak činí celkem 5 160,- Kč. Náklady žalobce jsou zvýšeny o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 032,- Kč a celková částka nákladů řízení žalobce v dovolacím řízení je představována částkou 6 192,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 6 192,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce (§149 odst. 1, §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 12. února 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu