ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3331.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 3331/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně JUDr. J. H., proti žalovanému Ing. M. H., zastoupenému JUDr. Zuzanou Kudynovou, advokátkou se sídlem v Jičíně, Šafaříkova 842, o udělení souhlasu za žalovaného k podání žádosti o změnu účelu stavby, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 9 C 39/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. ledna 2008, č. j. 25 Co 447/2006-131, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. dubna 2006, č. j. 9 C 39/2005-40, rozhodl, že „žaloba žalobkyně, aby soud udělil souhlas za žalovaného k podání žádosti o změnu účelu stavby – adaptace garáže a hospodářských místností na parcele č. 55/2, v katastrálním území B.o, obec S. P., okres J., a to z garáže a hospodářských místností na rekreační domek, se zamítá“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 30. ledna 2008, č. j. 25 Co 447/2006-131, výrokem pod bodem I. rozhodl, že soudkyně Okresního soudu v Jičíně projednávající věc u soudu prvního stupně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve věci, výrokem pod bodem II. rozhodl, že změna žaloby, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud udělil za žalovaného souhlas ke změně účelu stavby před dokončením – adaptaci garáže a hospodářských místností na st. p. č. 55/2 v katastrálním území B., obci S. P., na stavbu pro rekreaci, se nepřipouští, výrokem pod bodem III. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a výrokem pod bodem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, lze výjimečně zvažovat i z hlediska námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jestliže posouzení, zda řízení je postiženo procesní vadou, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3339).
K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Není-li v dovolání vymezena právní otázka, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod č. C 2463 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalobkyně se kromě tvrzení o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá.
Těžiště dovolání je v námitkách, že řízení před odvolacím soudem je zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávnost rozhodnutí, částečně v námitkách, které bylo možno uplatnit žalobou pro zmatečnost (§229 odst. 3 o. s. ř.), tyto námitky však nemohou navodit zásadní význam napadeného rozsudku ve smyslu uvedeném shora. Žalobkyně vymezila jako předmět řízení nahrazení souhlasu žalovaného k podání žádosti o změnu účelu stavby – adaptace garáže a hospodářských místností na parcele č. 55/2, v katastrálním území B., obec S. P., okres J., a to z garáže a hospodářských místností na rekreační domek, a o tomto nároku soudy rozhodovaly; jejich zamítavé rozhodnutí je řádně odůvodněno, zejména tím, že žalované nic nebrání v podání žádosti ke stavebnímu úřadu (jehož postup nelze v tomto řízení přezkoumávat), a také tím, že žalobkyně požadovanou změnu řádně nespecifikovala. I kdyby byly její námitky, že předmět řízení nevymezila správně pro nedostatek poučení, které jí měl soud poskytnout, důvodné, nemohlo by jít o skutečnost zakládající zásadní právní význam rozhodnutí, ale šlo by jen o „běžnou“ vadu řízení.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu