ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3494.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 3494/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. Ř. , zastoupeného Mgr. Jiřím Hrubanem, advokátem se sídlem v Brně, Antonínská 2, proti žalovanému M. R., zastoupenému JUDr. Tomášem Fuchsem, advokátem se sídlem v Brně, Panská 2/4, o vydání věci, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 161/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2008, č. j. 17 Co 21/2007-49, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2008, č. j. 17 Co 21/2007-49, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. listopadu 2006, č. j. 4 C 161/2006-28, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. listopadu 2006, č. j. 4 C 161/2006-28, zamítl žalobu, aby žalovaný byl zavázán ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku vydat žalobci originál druhého dílu stavebního deníku vedeného žalovaným při realizaci stavby „dostavba RD A.“ prováděné na domě ve vlastnictví žalobce v B. na ulici A. 97, alternativně že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku vydat žalobci průpis druhého dílu stavebního deníku vedeného žalovaným při realizaci stavby „dostavba RD A.“. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 28. 6. 1999 uzavřena smlouva o dílo č. 4/99, na základě které žalovaný prováděl pro žalobce práce na dokončení stavby rodinného domu v Brně, A. 97. Žalovaný vedl o stavbě stavební deník, který pořídil na své náklady. Žalobce se domáhal vydání originálu nebo průpisu druhého dílu tohoto stavebního deníku, ve kterém byl žalovaným učiněn zápis o předání stavby, který má ze zákona uchovávat a má pro něj význam jako důkaz ve sporech vedených se žalovaným. Soud posoudil věc podle §43 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona a dovodil, že povinnost vést stavební deník je uložena stavebníkovi, tedy žalobci a stavebníkovi – ne zhotoviteli – je uložena povinnost uchovávat originál stavebního deníku, který přebírá od zhotovitele. Soud dále dovodil, že uvedené ustanovení neukládá zhotoviteli ve vztahu k stavebníkovi žádné povinnosti. Po provedení důkazu spisem téhož soudu sp. zn. 4 C 1055/2000, kde probíhalo řízení mezi týmiž účastníky, soud zjistil, že žalovaný vedl ve dvojím vyhotovení stavební deník, žalobce měl možnost do něj nahlížet a potvrdil, že převzal jeho první díl. Stavební deník žalovaný jako důkaz předložil ve věci sp. zn. 4 C 1055/2000 a byl připojen jako příloha k tomuto spisu. Žalobce měl tedy možnost pořídit si jeho opis, případně požádat o vyhotovení fotokopie, pokud druhý díl stavebního deníku skutečně neměl. Žalovaný uvedl, že žalobci kopii druhého dílu stavebního deníku dne 22. 5. 2000 zaslal. Žalobce sice potvrdil převzetí zásilky od žalovaného v uvedené době, ale tvrdil, že měla jiný obsah. Soud uzavřel, že žalobce neprokázal, že byl vlastníkem uvedeného stavebního deníku a neprokázal jakékoliv zákonné nebo smluvní oprávnění požadovat po žalovaném vydání jeho druhého dílu; proto žalobu zamítl.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 31. března 2008, č. j. 17 Co 21/2007-49, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé tak, „že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat žalobci originál druhého dílu stavebního deníku vedeného žalovaným při realizaci stavby „dostavba RD A.“ prováděné na domu ve vlastnictví žalobce v B., na ulici A. 97“. V ostatním tento výrok soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Věc posoudil podle §100 odst. 3 stavebního zákona č. 50/1976 Sb. (dále též jen „stav. zákon“) a podle §43 odst. 4 vyhlášky č. 132/1998 Sb. a dospěl k závěru, že soud prvního stupně sice správně zjistil skutkový stav, nevyvodil však z něj správné právní závěry. Z uvedených ustanovení vyplývá povinnost stavebníka (žalobce) uchovávat po zákonem stanovenou dobu 10 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí originál stavebního deníku, který přebírá od zhotovitele (žalovaného). Z těchto ustanovení je nutno při stanovení výše uvedených povinností dovodit na druhé straně povinnost zhotovitele stavební deník vydat stavebníkovi, protože jinak by stavebník nemohl dostát svým zákonným povinnostem. Bylo tedy povinností žalobce po dokončení stavby žalobci stavební deník vydat. V tomto světle neobstojí úvahy soudu prvního stupně, že žalobce si mohl pořídit opis stavebního deníku, který byl připojen jako příloha ke spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 4 C 1055/2000, nebo že mohl do něj nahlížet. Za bezpředmětnou považoval i argumentaci soudu prvního stupně, že deník byl ve vlastnictví žalovaného, který ho koupil, neboť v dané věci nešlo o ochranu vlastnického práva podle §126 odst. 1 občanského zákoníku („obč. zák.“), ale o povinnost stanovenou stavebním zákonem.
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) s tím, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, současně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaný namítá, že žádnou povinnost k vydání druhého dílu stavebního deníku nemá, a to z více důvodů. Jednak má zato, že soud nezkoumal platnost smlouvy o dílo z 28. 6. 1999, která je natolik neurčitá, že ji lze posoudit podle §37 odst. 1 obč. zák. jako neplatnou a tudíž on není zhotovitelem díla. Toto své tvrzení uvedl dne 4. 11. 2002 ve svém vyjádření k návrhu na zahájení řízení ve věci původně vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 4 C 1126/2002, kterou soud v roce 2002 sloučil s věcí sp. zn. 4 C 299/2001, ze které posléze v roce 2006 vyloučil k samostatnému řízení nyní projednávanou věc sp. zn. 4 C 161/2006. Dále namítá, že v případě, že by smlouva byla platná, měl se soud zabývat tím, zda nezanikla výpovědí objednatele (žalobce) ze dne 22. 5. 2000 a tím by zanikla i případná povinnost žalovaného k vydání stavebního deníku. Povinnost k vydání druhého dílu stavebního deníku nemá již proto, že jej na žádost žalobce zaslal žalobci doporučenou zásilkou 24. 11. 2003, jak uvedl před soudem. Dále argumentuje tím, že nikdy smluvně nepřevzal závazek žalovanému stavební deník předat a smlouva č. 4/99 takový závazek neobsahuje. Vlastnické právo k jím zakoupenému formuláři deníku mu nemůže být odňato postupem odvolacího soudu, ale pouze na základě zákona a rovněž povinnosti mu mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích. V tomto směru odkazuje na Listinu základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že žalobce nikdy netvrdil ani neprokázal, že by byl vlastníkem uvedeného stavebního deníku a z uvedených zákonných ustanovení nic takového nevyplývá, domnívá se, že na danou věc by bylo možné spíše aplikovat §659 a násl. obč. zák., nejedná se tedy o řízení o vydání věci, ale o splnění tvrzené zákonné povinnosti. Dále poukazuje na to, že předpokladem úspěšnosti žaloby na vydání věci je, že ten, na němž se vydání vymáhá, věc skutečně má. Žalovaný však již ve svém podání z 23. 5. 2006 uvedl, že věc nemá a přesto mu byla uložena povinnost ji vydat. Žalovaný namítá, že řízení vykazuje i procesní pochybení, kdy v důsledku spojení dvou věcí a pozdějšího vyloučení jedné věci spis neobsahuje všechna podání a protokoly, které se vydání stavebního deníku týkají a tím lze vysvětlit i to, že se odvolací soud některými skutečnostmi a tvrzeními nezabýval (např. zda byl žalobce skutečně stavebníkem, zda mu žalovaný druhý díl stavebního deníku nepředal atd.). Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Polemizuje s jednotlivými důvody uvedenými v dovolání, zejména považuje za bezpředmětné tvrzení žalovaného, že mu zákon neukládá předání stavebního deníku, když tato povinnost vyplývá z §43 vyhlášky č. 132/1998 Sb. Pro danou věc za zcela nepodstatnou považuje i argumentaci, že smlouva o dílo je neplatná nebo zanikla výpovědí, neboť je nesporné, že žalovaný provedl dokončení stavby domu a vedl o provedených pracích stavební deník. Není pravdivé tvrzení žalovaného, že žalobci druhý díl stavebního deníku předal. Toto tvrzení nijak neprokázal. V této souvislosti žalobce poukazuje na to, že ve svých dopisech ze dne 15. 3. 2004 a 25. 8. 2004 navrhoval soudu zajištění důkazu tak, že by žalovanému bylo uloženo předložit druhý díl stavebního deníku. Soud jeho návrhu nevyhověl. Není na místě ani argumentace žalovaného, že stavební deník již nemá, protože tím by došlo k porušení jeho zákonných povinností. Domnívá se, že žalovaný odmítá deník vydat z obavy z neúspěchu ve sporu o odstranění závad na domě žalobce. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako zjevně bezdůvodné odmítl, případně je zamítl.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je částečně důvodné.
Při realizaci staveb a jejich změn, jejichž stavebníkem nebo zhotovitelem je právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů, musí být veden stavební deník. Při realizaci ostatních staveb a jejich změn musí být na stavbě, popřípadě na staveništi veden alespoň jednoduchý záznam o stavbě. Stavební deník a jednoduchý záznam o stavbě je povinen vést zhotovitel stavby. Stavebník má právo nahlížet do stavebního deníku a k záznamům v něm uvedeným připojovat svá stanoviska (§100 odst. 3 stav. zákona). Stavebník je povinen uchovávat stavební deník po dobu deseti let od právní moci kolaudačního rozhodnutí, popřípadě od dokončení stavby, pokud kolaudaci nepodléhá (§100 odst. 5 stav. zákona).
Stavebník uchovává po zákonem stanovenou dobu originál stavebního deníku, který přebírá od zhotovitele (§43 odst. 4 věta první vyhl. č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona).
Z uvedených ustanovení vyplývá, že zhotovitel stavby je povinen vést stavební deník a po dokončení stavby jej musí předat stavebníkovi (nyní to výslovně stanoví §157 odst. 3 stavebního zákona č. 183/2006 Sb.). Tato povinnost vyplývá přímo z §100 odst. 3 a 5 stav. zákona; její existence tak není závislá na platnosti smlouvy, na jejímž základě zhotovitel stavbu provádí (neplatnost smlouvy může mít vliv jen na povinnost stavebníka vydat zhotoviteli bezdůvodné obohacení ve výši ceny deníku, resp. jeho materiálního podkladu). Jde o závazek vzniklý na základě jiné skutečností uvedené v zákoně (§489 obč. zák.). Z hlediska hmotného práva tedy odvolací soud posoudil věc správně.
Žalovaný nejprve uváděl, že stavební deník má, popíral však existenci povinnosti jej žalobci vydat (např. č. l. 3v.), resp. odmítal vydat jeho originál (čl. 8 spisu). V podání doručeném soudu 24. 5. 2006 však uvedl, že stavební deník již nemá, a toto tvrzení opakoval v závěrečném návrhu (č. l. 26v.). Soud prvního stupně se těmito tvrzeními nezabýval, patrně proto, že vyšel z právního názoru, že uplatněný nárok nemá oporu v platném právu. Odvolací soud správně vyšel z toho, že v řízení jde o povinnost žalovaného mající oporu v zákoně, nezabýval se však skutkovou stránkou věci potud, že pominul tvrzení žalovaného, že druhou část stavebního deníku již nemá.
V dané věci bylo nejprve třeba učinit skutkové zjištění, zda žalovaný stavební deník vedl a měl jej v držení. Žalovaný sám uváděl, že stavební deník má, odmítal jej však vydat. Pokud za této situace později tvrdil, že jej skartoval, bylo na něm prokázat, že se tak skutečně stalo (šlo by o skutečnost svědčící v jeho prospěch, o kterou by se opíral zánik práva žalobce na vydání stavebního deníku, nahrazeného případně právem, které však není předmětem dovolacího řízení).
Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (§118a odst. 3 o. s. ř.). Porušení ustanovení §118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soudem prvního stupně je vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu (§213b odst. 2 o. s. ř.).
Potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplynula z odlišného právního názoru odvolacího soudu potud, že v důsledku názoru, že uplatněný nárok má oporu v právním řádu, se stala významnou otázka, zda žalovaný má stavební deník a může jej vydat. Žalovaný ke svému tvrzení nenabídl žádné důkazy, a soud prvního stupně jej nepoučil ve smyslu §118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti důkazy označit; řízení před soudem prvního stupně je tak zatíženo vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§205 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., §213b odst. 2 o. s. ř.). Protože odvolací soud tuto vadu neodstranil, je i řízení před ním postiženo uvedenou vadou (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu