ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3663.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 3663/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. J. K., zastoupené JUDr. Evženem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlážděná 4, proti žalovanému Ing. J. K., zastoupenému JUDr. Janem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 25/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2010, č. j. 14 Co 411/2006-360, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Evžena Bokoteje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. března 2006, č. j. 20 C 25/2005-254, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků (dále jen „BSM“) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 60 dnů od právní moci rozsudku částku 663.000,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti.
Městský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 19. prosince 2006, č. j. 14 Co 411/2006-325, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému přikázal pohledávku účastníků ve výši 200.000,- Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 26. května 1993 uzavřené mezi žalovaným a L. a Z. N.
Rozsudek Městského soudu v Praze k dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 22 Cdo 1192/2007-349, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Přisvědčil námitce žalovaného, že nároky plynoucí z půjčky poskytnuté L. a Z. N. nebylo možné vypořádat, neboť tuto pohledávku neuplatnili účastníci do tří let od zániku BSM. Dovolací námitku žalovaného, že žalobkyně neuplatnila nárok na vypořádání investic z BSM do podniku žalovaného včas, neboť od počátku řízení požadovala vypořádání podniku jako věci náležející do BSM a vnosy učinila předmětem řízení až po uplynutí tříleté lhůty, neshledal důvodnou a poukázal na stejný závěr ve svém předchozím rozsudku z 27. září 2004 (čl. 212). V tomto směru neshledal nepřiměřenou ani úvahu odvolacího soudu na straně 8 rozsudku. Rovněž další dovolací námitky žalovaného, a to, že na hodnotě jeho podniku neměly žádný podíl investice z BSM a že znalcem zvolený výnosový způsob výpočtu hodnoty jeho podniku nebyl pro danou věc použitelný, nepovažoval za důvodné.
Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 16. dubna 2010, č. j. 14 Co 411/2006-360, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, „že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 z ceny podniku Ing. J. K. – Čistota, IČ 15310361, určené částkou 1.444.000,- Kč, celkem částku 722.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního i druhého stupně a o poplatkové povinnosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání; to je částečně přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“), je však zjevně bezdůvodné (§243b odst. 1 o. s. ř.).
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Dovolatel opakuje námitky, které uplatil již v dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2006, č. j. 14 Co 411/2006-325, a kterými se dovolací soud zabýval v rozsudku ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, na což ostatně upozorňuje i žalobkyně ve vyjádření k dovolání. Dovolatel sice v dalším řízení navrhl vypracování revizního znaleckého posudku, odvolací soud se tímto návrhem řádně zabýval a vysvětlil, proč důkaz revizním posudkem neprovedl; jeho úvahy nejsou zjevně nepřiměřené, a nelze je tak v dovolacím řízení zpochybnit.
Vzhledem k tomu, že dovolání je zjevně bezdůvodné, dovolací soud je podle §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání v částce 10.000,- Kč (určené podle §1 odst. 1, §4 odst. 3 ve spojení s §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že cena předmětu řízení činila 722.000,- Kč) a dále z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů. Celkové náklady dovolacího řízení na straně žalobkyně tak činí 10.300,- Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 22. listopadu 2010
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu