ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3838.2010.2
sp. zn. 22 Cdo 3838/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. P. , zastoupené Mgr. Karlem Neubertem, advokátem se sídlem v Třebíči, Oldřichova 1, proti žalovanému Mgr. M. S. , zastoupenému Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 309/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 22. února 2010, č. j. 54 Co 1079/2009-39, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jiřího Hladíka.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude určeno, že je vlastnicí domu č. p. 235 postaveného na pozemku parc. č. st. 407 v obci a k. ú. B. Při jednání soudu dne 3. 2. 2009 žalobkyně navrhla, aby do řízení na straně žalující přistoupil jako další žalobce J. P., bytem K. 42. Podáním z 3. 2. 2009 dále navrhla změnu žalobního návrhu tak, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalovaného k uvedené nemovitosti v rozsahu ideální 1 a určil, že novým podílovým spoluvlastníkem je J. P. J. P. podáním doručeným soudu prvního stupně 9. 3. 2009 vyslovil se svým vstupem do řízení na straně žalobkyně souhlas.
Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 26. června 2009, č. j. 5 C 309/2008-24, přistoupení J. P. do řízení jako dalšího účastníka řízení na straně žalobkyně připustil.
Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě, jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 22. února 2010, č. j. 54 Co 1079/2009-39, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že přistoupení J. P. do řízení na straně žalobkyně nepřipustil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud uvedl, že se žalobkyně v jiném řízení u téhož soudu již dříve domáhala určení, že je vlastnicí celé dotčené nemovitosti, řízení však skončilo tak, že žalobě bylo vyhověnou pouze částečně a žalobkyně se stala podílovou spoluvlastnicí nemovitosti společně s žalovaným, a to každý v rozsahu ideální 1, čemuž odpovídá i současný stav zápisu v katastru nemovitostí. Konstatoval, že ač k tomu není zjevně aktivně věcně legitimována, snažila se žalobkyně návrhem na změnu petitu a přistoupením J. P. na žalující stranu dosáhnout určení, že vlastníkem druhé ideální 1 předmětné nemovitosti má být místo žalobkyně nově přistupující J. P., a z celého řízení je tedy zřejmý úmysl žalobkyně obejít procesní institut záměny účastníka řízení ve snaze vyhnout se souhlasu žalovaného se záměnou osob na žalující straně.
K návrhu žalobkyně z 3. 2. 2009 soud prvního stupně usnesením ze dne 16. března 2010, č. j. 5 C 309/2008-43, změnu žaloby ohledně zrušení podílové spoluvlastnictví žalovaného k předmětné nemovitosti a určení, že novým podílovým spoluvlastníkem je vedle žalobkyně J. P. nepřipustil a řízení zastavil. Odvolací soud na základě odvolání obou účastníků řízení usnesením ze dne 23. července 2010, č. j. 54 Co 660/2010-63, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 22. února 2010, č. j. 54 Co 1079/2009-39, podala žalobkyně dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívá se, že je aktivně legitimována v řízení proto, že je přímo krácena na svých právech, neboť J. P. po rozvodu manželství bez souhlasu žalobkyně předmětnou nemovitost v té době spadající do bezpodílového spoluvlastnictví manželů neoprávněně prodal. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Podle §92 odstavce 2 o. s. ř. na návrh žalobce se souhlasem žalovaného může soud připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Soud přitom nepřipustí přistoupení dalšího žalobce (či žalovaného) do řízení (§92 odst. 1 o. s. ř.) také tehdy, je-li zřejmé, že dosavadní žalobce (či žalovaný) již v době zahájení řízení nebyl aktivně věcně legitimován a že návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení žalobce obchází institut záměny účastníků ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, publikované pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2007).
Nejvyšší soud sdílí názor odvolacího soudu o tom, že žalobkyně, svým postupem zamýšlela nahrazení dosavadního účastníka na straně žalující účastníkem jiným a že se tím snažila obejít institut záměny účastníka, v tomto případě žalobce ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř., kde je – na rozdíl od návrhu na přistoupení účastníka podle §92 odst. 1 o. s. ř. - nutný souhlas žalovaného, který by jej však nedal.
Odvolací soud tedy věc posoudil správně a dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobkyně zamítnout (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, a §142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovanému představují odměnu za jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 10.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a činí celkem včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % (§137 odst. 3 o. s. ř.) 12.360,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. listopadu 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu