ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.422.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 422/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. L. P., zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 26, proti žalované M. M., o vydání „části nedotknutelného vlastnictví nemovitosti, dvou vkladních knížek, spoluvlastnictví a jiné“, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 Nc 9/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2008, č. j. 8 Co 222/2008-15, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. února 2008, č. j. 54 Nc 9/2007-9, odmítl žalobu žalobce, kterou se domáhal „vydání části nedotknutelného vlastnictví nemovitosti, dvou vkladních knížek a spoluvlastnictví a jiné“ a žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Zdůraznil, že podání žalobce nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení ve smyslu §42 odst. 4 a §79 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť z podání lze pouze zjistit, že žalobce návrh směřuje proti M. M., kdy se domáhá „projednání řízení 37 Nc 102/2002“, přičemž rozsudek ve věci „34 C 252/95“ považuje za protiústavní. Žalobce byl proto usnesením ze dne 10. ledna 2008 vyzván soudem podle §43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění nedostatků podání, k čemuž mu byla stanovena lhůta, včetně poučení, jak je třeba doplnění provést a o následcích při nesplnění této výzvy. Na výzvu soudu prvního stupně reagoval žalobce podáním ze dne 24. ledna 2008, v němž odstranil pouze nedostatek v označení žalované; i nadále je nedostatečně vymezen předmět řízení a v podání žalobce není uvedeno, čeho se domáhá. Návrh je tak stále nesrozumitelný a neprojednatelný.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. dubna 2008, č. j. 8 Co 222/2008-15, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že žalobce sice některé vady svého podání odstranil, nicméně však nevylíčil rozhodující skutečnosti, neoznačil důkazy ke svým tvrzením a jasně a srozumitelně neuvedl, čeho se svým podáním domáhá a jak má soud rozhodnout, když i samotná tvrzení žalobce jsou nejasná a nesrozumitelná. Tyto nedostatky podání nebyly odstraněny ani po výzvě adresované žalobci soudem prvního stupně ve stanovené lhůtě a nedošlo k jejich odstranění ani v průběhu odvolacího řízení. Jestliže absence zákonem požadovaných náležitostí podání činila žalobu žalobce neprojednatelnou, soud prvního stupně ji správně odmítl.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v zákonné lhůtě podaným dovoláním, v němž připustil, že soudy správně jeho podání odmítly pro vady, v důsledku kterých nebylo možno pokračovat v řízení a potud je rozhodnutí odvolacího soudu v rovině právního posouzení správné. Odvolacímu soudu (a též i soudu prvního stupně) však – posuzováno podle obsahu dovolání – vytkl, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že žalobce nebyl poučen o možnosti požádat o ustanovení zástupce pro řízení, v součinnosti s kterým by došlo k odstranění vad jeho podání a nedošlo by následně k odmítnutí jeho podání soudem prvního stupně, resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, a též usnesení soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. dubna 2008.
Dovolání žalobce je přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř., není však důvodné.
Předmětem přezkumu dovolacího soudu bylo posouzení, zda okolnost, že žalobce nebyl v průběhu řízení před nalézacími soudy poučen o možnosti požádat o ustanovení zástupce, představuje vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
K podmínkám, za kterých je soud povinen poučit účastníka řízení o možnosti uplatnit právo na ustanovení zástupce ve smyslu §30 odst. 1 o. s. ř., se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil v usnesení ze dne 30. května 2006, sp. zn. 22 Cdo 2249/2005, uveřejněném v časopise Právní rozhledy, 2006, č. 20, str. 758. V něm vyslovil názor, podle kterého poučení o možnosti uplatnit právo na ustanovení zástupce podle §30 odst. 1 o. s. ř. by měl soud poskytnout každému účastníku, u nějž přichází v úvahu osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. Uvedené poučení by se mělo dostat každému účastníku, u nějž osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. přichází v úvahu. Takovým účastníkem bude zejména ten, u nějž se lze domnívat, že jeho osobní poměry (zdravotní stav, pokročilý věk, sociální postavení) nejsou příznivé. Uvedeného poučení by se tedy mělo dostat takovému účastníku, z jehož projevů (podání či přednesů) či jiných skutečností za řízení zaznamenaných lze usoudit, že by předpoklady pro ustanovení zástupce mohly být dány.
Z podání žalobce v průběhu řízení před nalézacími soudy nevyplynuly žádné okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že na jeho straně by mohly být dány předpoklady pro ustanovení zástupce z hlediska, že by u něj přicházelo do úvahy osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř. a žalobce sám ostatně žádné takové skutečnosti ani netvrdil. Nalézací soudy proto nepochybily, jestliže nepoučily žalobce o možnosti požádat o ustanovení zástupce.
Z citovaného rozhodnutí dovolacího soudu a z logiky věci dále vyplývá, že účastníka, který již své právo uplatnil, není třeba o možnosti takové právo uplatnit poučovat; mutatis mutandis se pak uvedený závěr vztahuje i na případy, kdy je účastníku řízení známo, že v řízení může uplatnit svůj požadavek na ustanovení zástupce, aniž by se mu tato informace dostala v příslušném řízení od soudu v rámci plnění jeho poučovací povinnosti. O tento případ pak jde i v souzené věci.
Dovolatel již v podání ze dne 17. října 2007 výslovně uváděl, že v dřívějších soudních řízeních mu byl ustanoven zástupcem advokát. Tuto skutečnost potvrdil následně v podání ze dne 24. ledna 2008 i v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. března 2008. Je-li ustanovení zástupce podle §30 odst. 1 o. s. ř. bezvýjimečně podmíněno žádostí účastníka řízení o ustanovení takového zástupce a žalobci podle jeho tvrzení byl již zástupce v jiném řízení ustanoven, je zřejmé, že žalobci je známa okolnost, že v soudním řízení může požádat o ustanovení zástupce. Vědomost o ustanoveném zástupci v předchozích řízeních pak vyplývá přímo z obsahu spisu; i z tohoto důvodu pak neposkytnutí poučení o možnosti žádat o ustanovení zástupce nemůže představovat vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci již proto, že žalobce o této možnosti věděl. Smyslem poučovací povinnosti adresované soudem účastníků řízení je, aby pro neznalost procesních předpisů neutrpěl v řízení újmu na svých právech, a o tento případ se v dané věci nejedná.
Rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolací soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnosti, že procesně úspěšné žalované v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu