ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.4422.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4422/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce L. K. , zastoupeného JUDr. Marií Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Nová pražská 1658, s adresou pro doručování Praha 2, Neklanova 30, proti žalované A. K. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Šímou, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 43, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 6 C 105/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. května 2008, č. j. 10 Co 157/2008-361, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Šímy.
Odůvodnění:
Okresní soud v Tachově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 12. 2007, č. j. 6 C 105/2004-325, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. 7. 2008, č. j. 6 C 105/2004-364, pod bodem I. výroku přikázal žalobci dům č. p. 304, stav. parc. č. 661 – zastavěná plocha nádvoří, dům č. 174, stav. parc. č. 191 – zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parc. č. 1860/53 – ostatní plocha, zapsané u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Tachov, na LV 817 pro obec Planá a kat. území P., dále garáž bez čísla evidenčního stojící na pozemku stav. parc. č. 1250, pozemek stav. parc. č. 1250 – zastavěná plocha a nádvoří, garáž bez čísla evidenčního stojící na pozemku stav. parc. č. 1732, pozemek stav. parc. č. 1732 – zastavěná plocha a nádvoří, zapsané tamtéž na LV 567 pro obec Planá a kat. území P., osobní automobily Škoda Felicia Combi LX 1,6, RZ TCC 81-39, Subaru Foerster S-turbo, RZ 1P7 4170, a Ford Transit 100 2,5 TD, RZ TC 95-03, blíže označené věci movité a zůstatek na účtu Českomoravské stavební spořitelny ze smlouvy o stavebním spoření č. 2 872 251 2 01/7960. Žalované přikázal polovinu domu č. p. 172, polovinu stav. parc. č. 188 – zastavěná plocha a nádvoří a polovinu pozemku parc. č. 297 – zahrada, zapsané na LV 356 pro obec Planá a kat. území P., dále blíže označené věci movité a zůstatek na účtu Českomoravské stavební spořitelny ze smlouvy o stavebním spoření č. 2 872 252 0 01/7960 a zůstatek na účtu č. 482728183 u České spořitelny. Pod bodem III. uložil žalobci, aby žalované zaplatil na vyrovnání obou podílů částku 250.000,- Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 22. 5. 2008, č. j. 10 Co 157/2008-361, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v řešení otázek:
1) „Jsou soudy povinny při rozhodování o vypořádání společného jmění manželů týkajícího se přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví jednoho z účastníků řízení vycházet z údajů uvedených v příslušném katastru nemovitostí“?
2) „Lze, aby se rozsudky soudů obou instancí rozcházely v zásadním výpočtu rovnosti podílů účastníků řízení o rozdělení společného jmění manželů, když se nejedná o zjevný omyl“?
3) „Lze, aby se odvolací soud nezabýval v odvolání odvolacími důvody“?
Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o. s. ř.“).
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
Dovolání by mohlo být přípustné jen při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), jen v případě přípustného dovolání, nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Žádnou z dovolatelem nastolených otázek za takovou relevantní právní otázku nelze považovat. Zápis věcného práva do katastru nemovitostí soudu nijak nebrání zjištění, že takový zápis neodpovídá skutečnosti. Rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým byl zapsán vklad vlastnického práva k nemovitosti, není rozhodnutím správního orgánu o vlastnickém právu, kterým by byl soud vázán v tom smyslu, že by nemohl jako předběžnou řešit otázku vlastnictví k nemovitosti, resp. odchýlit se při posuzování otázky, kdo je vlastníkem, od stavu zapsaného v katastru nemovitostí (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 1999, sp. zn. 22 Cdo 305/98, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy 5/2000, str. 142). Ad 2) je otázkou obecnou, jestliže vlastní způsob výpočtu není napadán. Stane se, že se soudy ve výpočtu tzv. vypořádacího podílu liší, např. v důsledku početní nebo logické chyby. Rozdíl ve výši částky vypočtené soudem prvního stupně a odvolacím soudem, kterou by měl žalobce zaplatit žalované na vypořádání společného jmění manželů, ostatně neměl vliv na rozhodnutí, jestliže žalované ve shodě s jejím návrhem byla přisouzena částka podstatně nižší. Otázka ad 3) se týká případného procesního pochybení, které samo o sobě nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud neshledal dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem nebo judikaturou Nejvyššího soudu a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalované představují odměnu za její zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §3 odst. 1, bodu 5 (z 1 č ástky 1,422.605,- Kč, kterou tvoří polovina hodnoty domu č.p. 172 s pozemky a přísl. ve výši 962.248,- Kč, pojištění ve výši 225.357,- Kč a rozdíl v ceně členského podílu družst. bytu ve výši 235.000,- Kč), §4 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 10.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 10.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 29. června 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu