ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.450.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 450/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. D. , zastoupené JUDr. Jiřím Veselým, advokátem se sídlem v Brně, Josefská 15, proti žalovanému K. D. , zastoupenému JUDr. Martinou Řezníčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh 12, o vypořádání společného jmění manželů a o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 14 C 431/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2008, č. j. 16 Co 98/2006-120, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. října 2005, č. j. 14 C 431/2003-102, ve znění opravného usnesení ze dne 8. srpna 2008, č. j. 14 C 431/2003-128, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2008, č. j. 16 Co 98/2006-120, se odmítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Martiny Řezníčkové, Ph.D.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. října 2005, č. j. 14 C 431/2003-102, ve znění opravného usnesení ze dne 8. srpna 2008, č. j. 14 C 431/2003-128, vypořádal společné jmění účastníků a zrušil a vypořádal jejich podílové vlastnictví k věcem v rozsudku uvedeným. Výrokem pod bodem III. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu ze společného jmění manželů a podílového spoluvlastnictví celkem částku 1.757.000,- Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem pod bodem V. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek; rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaného proti výroku pod body III. a V. rozsudku soudu prvního stupně usnesením ze dne 27. května 2008, č. j. 16 Co 98/2006-120, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „v napadeném výroku III.“ a „v napadeném výroku V.“ jej změnil tak, že žalovanému neuložil povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 3.500,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Účastníky poučil, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu i proti rozsudku soudu prvního stupně podává dovolání. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. října 2005, č. j. 14 C 431/2003-102, který byl dovoláním rovněž napaden, však není rozhodnutím odvolacího soudu. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006, pod č. 47). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení (§167 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí, kterým odvolací soud rozhodl o odvolání směřujícímu proti výroku o určení lhůty k plnění, není rozhodnutím ve věci samé (viz Občanský soudní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2009, díl II., s. 1214). V části, týkající se lhůty k plnění, tak má rozhodnutí povahu usnesení, i když je z důvodu procesní ekonomie zahrnováno do rozsudku. Vzhledem k tomu, že nejde o usnesení ve věci samé (u kterého by bylo možno uvažovat o přípustnosti za splnění podmínek §237 o. s. ř.), bylo by dovolání proti němu přípustné jen podle §238a a násl. o. s. ř.; mezi tam vyjmenovanými usneseními, proti kterým je dovolání přípustné, však usnesení o určení lhůty k plnění není. Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o lhůtě k plnění, není přípustné. Viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2003, sp. zn. 28 Cdo 567/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 1928, ve kterém se uvádí: „Proti výrokové části rozsudku odvolacího soudu, kterou byla v souvislosti s uložením povinnosti k plnění ve věci samé určena lhůta k tomuto plnění, není dovolání přípustné“.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věta první a §146 odst. 2 a 3 o. s. ř. s tím, že úspěšnému žalovanému vznikly náklady dovolacího řízení představované odměnou advokátky za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání, která činí podle §14 odst. 3 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 500,- Kč a dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy celkem činí 800,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1, §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalovaný oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 15. září 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu