ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.456.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 456/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně P. T ., zastoupené JUDr. Evou Šubrtovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Fialova 12a, proti žalovanému J. Č ., zastoupenému Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Slovanská 7, o vyklizení bytu a vzájemném návrhu o zrušení smlouvy, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 78/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 26. srpna 2008, č. j. 12 Co 298/2008-163, ve znění opravného usnesení ze dne 1. října 2008, č. j. 12 Co 298/2008-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. listopadu 2007, č. j. 15 C 78/2007-129, výrokem pod bodem I. uložil žalovanému povinnost „vyklidit bytovou jednotku č. 463/1 sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství ve druhém nadzemním podlaží bytového domu č. p. 463 na ulici S. v P., a to do patnácti dnů od zajištění přístřeší“, výrokem pod bodem II. zamítl „vzájemný návrh žalovaného, kterým se domáhá zrušení kupní smlouvy ze dne 19. 7. 2005, uzavřené mezi MEP Postřelmov, a. s., Tovární 182/2, Postřelmov a žalobkyní P. T.“, výrokem pod bodem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení a výrokem pod bodem IV. rozhodl o náhradě nákladů státu.
Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 26. srpna 2008, č. j. 12 Co 298/2008-163, ve znění opravného usnesení ze dne 1. října 2008, č. j. 12 Co 298/2008-169, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 občanského soudního řádu („o. s. ř.“).
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Nevymezil-li žalobce v dovolání (jehož přípustnost by se mohla opírat jen o uvedené ustanovení) právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 2463).
V dané věci žalovaný otázku zásadního právního významu výslovně nevymezil. Podstata dovolání je v tom, že žalovaný namítá, že mu jako nájemci bytu pronajímatel učinil 18. 4. 2005 nabídku převodu bytu do vlastnictví ve smyslu §22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., lhůta k přijetí návrhu skončila 19. 10. 2005, a proto se vlastnicí bytu nemohla stát žalobkyně, jež kupní smlouvu se jmenovanou společností uzavřela 19. 7. 2005, tedy ještě před uplynutím zmíněné zákonné lhůty; podle obsahu tedy namítá absolutní neplatnost smlouvy, kterou měla nabýt žalobkyně vlastnické právo k bytu, a popírá tak její aktivní legitimaci k žalobě na vyklizení. Avšak podle zjištění soudu prvního stupně nabídl pronajímatel byt ke koupi 15. 9. 2004, tuto řádnou nabídku žalovaný nevyužil, požádal pouze ve dvou případech o prodloužení lhůty, v čemž mu však nebylo vyhověno. I když tedy v dopise ze dne 18. 4. 2005 pronajímatel uvedl, že zákonná lhůta marně uplynula a že byt nabídne jinému zájemci, současně však poznamenal, že nabídka na převod bytu do vlastnictví trvá, nelze to vykládat tak, že by začala běžet nová zákonná lhůta k přijetí nabídky. Jakmile totiž lhůta k přijetí nabídky marně uplynula, mohl pronajímatel byt prodat komukoliv, tedy i nájemci; jestliže však nájemce upozornil na možnost koupit byt za podmínek obsažených v nabídce a současně jej upozornil, že rozhodl o prodeji bytu jiným zájemcům, nezačala tím nájemci běžet znovu šestiměsíční lhůta uvedená v §22 odst. 1 cit. zákona.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu