ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.4737.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4737/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. H. , zastoupeného Mgr. Romanou Semeckou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Dolinách 17, proti žalovanému L. H., zastoupenému JUDr. Petrem Paroubkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jana Masaryka 26, o vypořádání členského podílu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 137/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2008, č. j. 18 Co 192/2008-274, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. října 2007, č. j. 18 C 137/2002-231, rozhodl výrokem pod bodem I. tak, že „žalobci připadne dnem právní moci tohoto rozsudku celý členský podíl ve stavebním bytovém družstvu AVIA Praha, se sídlem Bludovická 397, Praha 9 – Letňany po zůstavitelce Věře Horákové, zemřelé dne 11. 12. 1998“. Výrokem pod bodem II. rozhodl, že „na žalobce přechází dnem právní moci tohoto rozsudku nájem družstevního bytu č. 3 o velikosti 2+1, nacházející se v 1. poschodí domu č. p. 388, ulice Bohumínská, Praha 9 – Letňany“. Výrokem pod bodem III. rozhodl, že „žalobce je povinen zaplatit žalovanému na vypořádání jeho nároku na členský podíl ve stavebním bytovém družstvu AVIA Praha, se sídlem Bludovická 397, Praha 9 – Letňany částku 960.000,- Kč a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce i žalovaného rozsudkem ze dne 14. května 2008, č. j. 18 Co 192/2008-274, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Soudy věc řešily shodně se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 23. března 1995, sp. zn. Cpjn 37/1995, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995, poř. č. 31, ve kterém se mimo jiné uvádí: „Proto je nutno dospět k závěru, že žádné ustanovení občanského soudního řádu nebrání tomu, aby mohl být v občanském soudním řízení projednán návrh (žaloba), jímž by se navrhovatel (žalobce) domáhal rozhodnutí soudu o tom, komu z více dědiců, jimž bylo podle dědických podílů potvrzeno nabytí dědictví po zůstaviteli, který byl členem bytového družstva (a z tohoto členství mu náležel členský podíl a byl případně i nájemcem družstevního bytu), připadne po zůstaviteli celý členský podíl v bytovém družstvu a na koho z nich přejde nájem družstevního bytu po zůstaviteli. Bude to možné tehdy, jestliže o výkonu a realizaci tohoto společně zděděného práva nedošlo k dohodě dědiců a spor mezi nimi spočívá v tom, že každý ze společně oprávněných z tohoto zděděného majetkového práva se domáhá jeho výkonu a realizace takovým způsobem, který není podle kogentního ustanovení občanského zákoníku dovolen více subjektům. V rozhodnutí o tomto návrhu rozhodne soud i o vypořádání dílčích nároků na členský podíl v bytovém družstvu ohledně těch účastníků řízení, jimž celý členský podíl v družstvu nepřipadne a na něž nájem družstevního bytu nepřejde... Přitom nejde ani o vztah spoluvlastnický (srov. §137 a §139 o. z.), ani o společné právo závazkové (srov. §512 až §515 o. z.), ohledně něhož právní předpis stanoví určitá pravidla k řešení kolizí v těchto právních vztazích. Při rozhodování o takovém návrhu na zahájení řízení bude soud vycházet zejména z ustanovení §3, §80, §152, §153 a §157 o. s. ř. a z ustanovení §3 odst. 1, §139 (analogicky), §142 (analogicky), §489, §511 (analogicky), §512 (analogicky), §700 odst. 3, §702 odst. 1 (analogicky), §706 odst. 2, §707 a §853 o. z.“
Zda v dané věci bylo namístě přerušení řízení, nezakládá otázku zásadního právního významu, pro jejíž řešení by bylo možno dovolání připustit. Pro úplnost se připomíná, že členský podíl v bytovém družstvu může být předmětem výkonu rozhodnutí) srov. např. R 11/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), takže při zjištěné neschopnosti žalovaného vyplatit žalobci jeho podíl by bylo přikázání členského podílu jemu zjevně neúčelné. Námitky proti vyklizení bytu bude moci žalovaný uplatnit v ev. řízení o vyklizení bytu; při zjištěné neschopnosti vyplatit protistraně členský podíl jsou při rozhodování o jeho přikázání nevýznamné.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. září 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu