ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.4833.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 4833/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. K ., zastoupeného advokátem proti žalované K. K ., zastoupené advokátem , o vyklizení rodinného domu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 223/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2009, č. j. 29 Co 98/2009-167, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 5. prosince 2006, č. j. 19 Co 344/2006-45, a ze dne 17. července 2008, č. j. 29 Co 14/2008-134, zrušil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 15. června 2006, č. j. 10 C 223/2005-34, a ze dne 25. října 2007, č. j. 10 C 223/2005-115, kterými byl zamítnut návrh žalobce, aby soud uložil žalované povinnost vyklidit po zajištění náhradního ubytování rodinný dům v ul. V T., v P. 9 – K. a v obou případech věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 23. října 2008, č . j. 10 C 223/2005-148, pod bodem I. výroku uložil žalované povinnost rodinný dům v ul. V T., v P. 9 – K., zapsaný u Katastrálního úřadu pro hl. m. P., Katastrální pracoviště P., vyklidit a vyklizený předat žalobci do 30 dnů od zajištění náhradního ubytování a pod bodem II. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobci náklady řízení nepřiznal.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce i žalované rozsudkem ze dne 4. června 2009, č. j. 29 Co 98/2009-167, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26.633,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 4. června 2009.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Dovolání není přípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné pouze za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 3 o. s. ř.
V dané věci předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. naplněn nebyl, neboť důvodem pro zrušení obou rozsudků soudu prvního stupně ze dne 15. června 2006, č. j. 10 C 223/2005-34, a ze dne 25. října 2007, č. j. 10 C 223/2005-115, a vrácení věci tomuto soudu na základě usnesení odvolacího soudu ze dne 5. prosince 2006, č. j. 19 Co 344/2006-45, a usnesení ze dne 17. července 2008, č. j. 29 Co 14/2008-134, byl toliko nedostatek podkladů pro posouzení okamžiku vzniku stavby jako věci a s tím související potřeba doplnění dokazování a dále nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud na věc samu nevyslovil žádný právní názor.
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí pod č. C 5042.
Dovolatelka v tomto případě žádnou právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního právního významu nevymezila a dovolací soud ani neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo judikaturou dovolacího soudu.
Dovolatelka v podstatné části svého dovolání namítá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V dovolání přípustném podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však nelze takový důvod uplatnit. Dovolací soud je tak vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů. Jestliže tedy bylo v dané věci nezpochybnitelně skutkově zjištěno, že předmětná nemovitost byla vybudována do takového stavu, že s ní mohlo být nakládáno jako se samostatnou věcí v době před uzavřením manželství účastníků, nemůže být dost dobře právní závěr odvolacího soudu zpochybněn.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalobci náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalované právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu