Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 02.02.2010, sp. zn. 22 Cdo 5231/2008 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.5231.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.5231.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 5231/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Mgr. V. M., proti žalované Mgr. M. R., zastoupené advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 15 C 176/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. září 2007, č. j. 57 Co 387/2007-445, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení Odůvodnění: Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. října 2006, č. j. 15 C 176/2000-387, ve spojení s usnesením ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 15 C 176/2000-395, rozhodl, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání zaniklého společného jmění manželů částku 275.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti účastníků. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 25. září 2007, č. j. 57 Co 387/2007-445, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. Dovolání není přípustné. V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není. Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Ve věci jde o to, že žalovaná, která se jako členka družstva po rozvodu stala výlučnou nájemkyní družstevního bytu, který měl žalobce vyklidit až po přidělení bytové náhrady, členský podíl převedla na třetí osoby za cenu nižší než tu, kterou podle znaleckého posudku mohla v daném čase a místě podle znaleckého posudku dosáhnout; soudy pak vyšly z této vyšší ceny. Žalovaná namítá, že cenu měl znalec snížit s přihlédnutím k právu bydlení žalobce, který měl byt vyklidit až po přidělení bytové náhrady. Za řízení však vyšlo najevo, že již v době převodu ani později žalobce byt neužíval (byl z bytu svémocně vystěhován), neměl v něm věci a bytovou náhradu mu žalovaná nikdy neposkytla. Za tohoto skutkového stavu je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Při vypořádání společného členského podílu v bytovém družstvu mezi manžely v případě, že byl již výlučným členem družstva (§705 odst. 2 in fine obč. zák.) převeden na jinou osobu, se vychází zásadně z jeho obvyklé ceny v době převodu. Pokud by však jeho skutečná cena, za niž byl převeden, převyšovala cenu obvyklou, vypořádá se skutečně získaná cena (výtěžek z převodu původně společného majetkového práva). Převede-li však rozvedený manžel členský podíl za cenu nižší, než je cena obvyklá, je určující cena obvyklá (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 3121/2005, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 3993). V dané věci bylo zjištěno, že po rozvodu žalovaná znemožnila žalobci byt užívat a že v době, kdy členský podíl převedla na třetí osoby ani poté již žalobce byt neužíval a žalovaná mu náhradní byt nezajistila. Proto nelze úvahu soudů, které v tomto konkrétním případě k tzv. právu bydlení žalobce nepřihlédly, považovat za nepřiměřenou. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 2. února 2010 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/02/2010
Spisová značka:22 Cdo 5231/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.5231.2008.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Bytová náhrada
Společné jmění manželů
Dotčené předpisy:§705 odst. 2 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-09