ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.622.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 622/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. J. S. , zastoupeného JUDr. Františkem Seidlem, advokátem se sídlem v Klatovech I, Randova 204, proti žalovaným: 1) L. K. , 2) P. K. , 3) L. K. , 4) J. A. , zastoupeným Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem se sídlem v Klatovech, Pražská 119/I., o vyřešení neshody podílových spoluvlastníků, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 336/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. září 2007, č. j. 61 Co 377/2007-90, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. září 2007, č. j. 61 Co 377/2007-90, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. dubna 2007, č. j. 6 C 336/2006-58, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaným bylo uloženo společně a nerozdílně odstranit vlastním nákladem vývod vody o světlosti 6/4 vedoucí ze studně situované na hranici stavebních parcel č. 160 a č. 162 v katastrálním území L. k jejich domku čp. 127 na stavební parcele č. 160 tamtéž a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Ve věci, v níž se žalobce domáhal odstranění uvedeného vývodu vody ze studny s poukazem na skutečnost, že jako podílový spoluvlastník nedal žalovaným souhlas s jeho zřízením a vybudováním, dospěl soud prvního stupně k závěru, že není rozhodující, kolik vývodů je ze studny vyvedeno, ale důležité je, v jaké intenzitě ten který z podílových spoluvlastníků vodu čerpá. Žalobce je podílovým spoluvlastníkem studny v rozsahu jedné poloviny, první žalovaná v rozsahu jedné osminy, druhý žalovaný v rozsahu jedné šestnáctiny, třetí žalovaný taktéž v rozsahu jedné šestnáctiny a čtvrtý žalovaný v rozsahu jedné čtvrtiny. Byť má žalobce zřízen jenom jeden vývod ze studny, může čerpat vodu každý den několik hodin nebo může čerpat vodu jen občas, protože čerpání vody je odvislé od povětrnostních podmínek. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že všichni podíloví spoluvlastníci užívají vodu pouze jako užitkovou, neboť mají zajištěn zdroj pitné vody. V daném případě nelze určit, který z účastníků a do jaké míry odebírá vodu z předmětné studny, přičemž žalobce v průběhu řízení neprokázal, že by v době podání žaloby byla ohrožena jeho práva vyplývající ze spoluvlastnictví studny, neboť neprokázal, že by ve studni nebyla voda v důsledku činnosti žalovaných, tj. v důsledku umístění dvou vývodů žalovanými. Soud prvního stupně nespatřoval v počtu sání „zásadní problém“, když podle jeho názoru by bylo nutno zkoumat, jaký je skutečný odběr každého z podílových spoluvlastníků a jaké množství vody je v rezervoáru studny. I kdyby žalovaní měli jenom jeden vývod ze studny, neomezovalo by je to jako podílové spoluvlastníky v čerpání jakéhokoliv množství vody, dokud nebude přesně uvedeno a změřeno, jaké množství vody ten který z podílových spoluvlastníků může odebrat. V daném případě se jedná o vodu užitkovou, kterou účastníci užívají většinou na zálivku zahrady nebo jiné potřeby a žalobce neprokázal, že by vybudování druhého vývodu ohrozilo jeho spoluvlastnické právo.
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. září 2007, č. j. 61 Co 377/2007-90, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně do jednoho měsíce od právní moci rozsudku odstranit vlastním nákladem vývod vody o světlosti 6/4 vedoucí ze studny situované na hranici stavebních parcel č. 160 a 162 v katastrálním území L. k jejich domu čp. 127 na st. parc. č. 160 v katastrálním území L. a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, odlišně však věc posoudil po právní stránce. Zdůraznil, že v daném případě není předmětem sporu nesoulad podílových spoluvlastníků ohledně množství vody spotřebované spoluvlastníky, ale studna jako věc nemovitá určená pro čerpání vody pro dvě sousední nemovitosti v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví, přičemž žalobci náleží ideální polovina studny a všem žalovaným druhá ideální polovina studny. Podle názoru odvolacího soudu se spoluvlastníci mohou o reálném užívání studny dohodnout; jestliže však k dohodě nedojde, musí spoluvlastnický podíl vyjadřovat míru užívání společné věci. Jelikož podíl sporných stran na společné studni je stejný, musí tomu odpovídat i počet vývodů vedoucích ze studny. Nic nebrání žalovaným, aby při jednom vývodu ze studny rozdělil na svém pozemku přívod vody do jednotlivých bytů či místností podle jejich spoluvlastnických podílů na společné věci. V předmětné věci mají žalovaní zajištěn přísun pitné vody z městského vodovodu a pokud jde o vodu užitkovou na zalévání zahrady, musí k tomuto účelu stačit, stejně jako žalobci, pouze jeden vývod ze studny. Nelze proto považovat výkon práva žalobce za rozporný s dobrými mravy ve smyslu §3 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Na žalobci nelze požadovat, aby strpěl na společné studni, jíž je rovnodílným podílovým spoluvlastníkem, více vývodů, než-li přísluší jemu, pokud se na tom spoluvlastníci nedohodli. Takovou dohodu však žalovaní v průběhu řízení neprokázali, a proto nezbývá než uložit žalovaným povinnost vývod, který do studny uložili navíc oproti jednomu vývodu žalobce, odstranit.
Rozsudek odvolacího soudu napadli všichni žalovaní dovoláním s uplatněním dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítli nesprávnost právního závěru odvolacího soudu potud, pokud uzavřel, že při neexistenci dohody podílových spoluvlastníků musí míra užívání společné věci odpovídat spoluvlastnickým podílům jednotlivých spoluvlastníků; jestliže žalobce, který je podílovým spoluvlastníkem v rozsahu jedné poloviny, má jeden vývod ze studny, pak stejný počet vývodů ze studny musí mít i zbývající podíloví spoluvlastníci. Závěr odvolacího soudu ve své podstatě narušuje práva podílových spoluvlastníků a znemožňuje jim faktické užívání společné věci. Tím jsou dotčena práva žalovaných 1, 2, 3, kteří by po odstranění předmětného vývodu o světlosti 6/4 neměli žádný vývod vody za studny, k níž mají nezpochybnitelná spoluvlastnická práva. Vývod by pak byl ponechán pouze žalobci a žalovanému č. 4, což je zcela nemyslitelné. Každý z podílových spoluvlastníků má podle zákona právo na užívání společné věci i při odlišné velikosti spoluvlastnických podílů. Odvolací soud se nechal zmást skutečností, že domy účastníků tohoto sporu tvoří tzv. dvojdomek s tím, že žalobce sám vlastní jednu část a druhá část je v podílovém spoluvlastnictví žalovaných. Vlastnictví sousedních domů však nemá se společným užíváním studny nic společného. Podle názoru žalovaných by si každý z nich mohl zbudovat vývod ze studny a neporušil by žádné ustanovení zákona. Míra užívání společné studny může být z hlediska velikosti spoluvlastnických podílů posuzována výhradně pouze v souvislosti s množstvím vody, které jednotliví spoluvlastníci odčerpají. Počet vývodů nemá při posuzování míry užívání studny žádný význam, neboť neudává rozměr užívání studny a čerpání vody, které může být závislé na průměru vývodů vody, velikosti a síle čerpadla a na počtu hodin čerpání během dne. Žalobce přesto, že má pouze jeden vývod, může čerpat vodu ve větším rozsahu než žalovaní a ti i přes existenci dvou vývodů nemusí nikdy dosáhnout hodnot načerpaných žalobcem.
V této věci je pak nutno přihlédnout také k charakteru vlastních vývodů vody s čerpadly, neboť vývody vybudované jednotlivými spoluvlastníky jsou zcela nepochybně spojeny se studnou a dotvářejí její účel, který by bez nich nebyl naplněn. Z tohoto úhlu pohledu je nutno proto jednotlivé vývody hodnotit jako součást studny. Vybudováním vývodu vody kterýmkoliv ze spoluvlastníků proto nemohlo dojít k omezení práv ostatních spoluvlastníků. Žalovaní 2, 3, 4 nadto namítli, že jim není zřejmé, proč se i oni mají společně podílet na odstranění vývodu vody, který nevybudovali a jenž byl zbudován žalovanou č. 1. I kdyby však nebyly uvedené argumenty shledány důvodnými, bylo by nutno na věc aplikovat ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., neboť výkonem práva žalobce by byli ostatní spoluvlastníci omezeni v užívání společné věci. Na základě uvedených skutečností proto navrhli zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl zamítnutí dovolání. Ve vyjádření polemizoval s jednotlivými dovolacími argumenty dovolatelů, přičemž podle jeho názoru je rozhodnutí odvolacího soudu správné, neboť respektuje základní požadavek na to, aby prostřednictvím počtu vývodů ze studny byla zachována kontrola množství odebrané vody jednotlivými podílovými spoluvlastníky.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. září 2007.
Nejvyšší soud České republiky, po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a bylo podáno včas oprávněnými osobami, přezkoumal napadený rozsudek při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 věta první) bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §137 odst. 1 obč. zák. podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.
Podle §139 odst. 2 obč. zák. o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.
Pod pojem hospodaření se společnou věcí, a tudíž pod právní režim ustanovení §139 odst. 2 obč. zák., spadá ve vztahu ke studni jako stavbě i rozhodování spoluvlastníků o jejím užívání - mimo jiné o tom, který z nich bude oprávněn [budou oprávněni] vodu ze studny užívat, jaké množství vody je každý z podílových spoluvlastníků oprávněn čerpat, ale také o tom, jaká technická opatření ve vztahu ke studni budou realizována apod. (např. zda bude voda ze studny čerpána prostřednictvím ruční pumpy nebo ponorným čerpadlem), neboť základním ekonomickým účelem užívání studny je čerpání vody jejími spoluvlastníky. Ochrany proti opatřením dalších spoluvlastníků je pak dotčený spoluvlastník oprávněn domáhat se tehdy, jestliže je jimi do jeho spoluvlastnických práv zasahováno.
Požadavek žalobce na odstranění vývodu o světlosti 6/4, byl založen na tvrzení, že jako podílový spoluvlastník se spoluvlastnickým podílem jedné poloviny nedal žalovaným k vybudovaní tohoto vývodu souhlas. Procesní obrana žalovaných byla založena zejména na tvrzení, že tento vývod vody ze studny byl realizován na základě dohody všech podílových spoluvlastníků, tj. i žalobce.
Z reprodukce skutkových přednesů všech účastníků se naznačuje, že až do rekonstrukce studny (zřejmě v roce 2006) probíhalo čerpání vody mezi podílovými spoluvlastníky v zásadě ve shodě, byť v průběhu řízení nebylo zjišťováno, zda, na základě čeho a jak bylo rozhodnuto o tom, jakým způsobem bude studna jednotlivými spoluvlastníky užívána, zejména pokud jde o rozsah čerpání vody k jejich potřebám. V rámci rekonstrukčních prací na studni mělo dojít i k vybudování předmětného vývodu vody. Žalobce však zdůrazňoval, že vybudování tohoto vývodu bylo vázáno na podmínky týkající se finanční úhrady rekonstrukčních prací, které nakonec nebyly splněny a z tohoto důvodu žalobce s vybudováním předmětného vývodu vody 6/4 nesouhlasil, zatímco podle názoru žalovaných byla uzavřena dohoda i se žalobcem o tom, že předmětný vývod vody bude vybudován.
Odvolací soud uzavřel, že na žalobci nelze požadovat, aby strpěl na společné studni více vývodů než-li přísluší jemu, pokud se na tom účastníci nedohodli; současně pak učinil závěr, že existenci takové dohody žalovaní neprokázali.
Podle §213b odst. 1, 2 o. s. ř. odvolacím řízení se postupuje podle §118a; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením §205a nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná. Porušení ustanovení §118a odst. 1 až 3 soudem prvního stupně je vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu.
Podle §118a odst. 1, 3 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.
Odvolací soud nebyl oprávněn dospět k závěru o neprokázání dohody o hospodaření se společnou věcí ze strany žalovaných bez splnění výše uvedené poučovací povinnosti vážící se k důkazní povinnosti žalovaných, a to zvláště za situace, kdy žalovaní v průběhu řízení před soudem prvního stupně opakovaně na existenci dohody, o jejíž neprokázání odvolací soud opřel své zamítavé rozhodnutí, poukazovali.
Bez konkrétních skutkových zjištění v souzené věci, která doposud chybí, nelze učinit závěr o důvodnosti či nedůvodnosti žalobcem uplatněného nároku. Je zjevné, že pokud by vybudování vývodu vody, jehož odstranění se žalobce domáhá, bylo založeno na dohodě všech podílových spoluvlastníků (byť i ústní), jak tvrdí žalovaní, jednalo by se o realizaci hospodaření se společnou věcí ve smyslu §139 odst. 2 obč. zák. a žalobce by se nemohl domáhat odstranění tohoto vývodu.
Jestliže by k provedení vývodu nedošlo na základě dohody spoluvlastníků, musely by nalézací soudy posoudit důvodnost uplatněného nároku. Změny na společné věci učiněné v rozporu s postupem zakotveným v §139 odst. 2 obč. zák. by v zásadě měly vést k uvedení do původního stavu.
Nicméně s ohledem na konkrétní okolnosti se soudy musí zabývat navrhovanou naturální restitucí také z hlediska její účelnosti, efektivity a hospodárnosti, neboť i v případě uvedení do původního stavu z důvodu protiprávního postupu by se mohli žalovaní následně prostřednictvím soudního rozhodnutí domáhat prosazení stejné změny, kterou provedli, s argumentem, že ohledně této změny nedošlo k dosažení dohody ani většiny hlasů. Rozhodnutí nalézacích soudů by tak měla přihlédnout k tomu, jakým způsobem by bylo rozhodnuto o tom, zda pro žalované zřídit další vývod ze studny. Jestliže by např. existovala relevantní dohoda o užívání studny všemi spoluvlastníky (jejíž existence z dosavadních skutkových zjištění není vyloučena) a vybudování vývodu vody by směřovalo toliko k technické proveditelnosti takového rozhodnutí v souladu s dohodou spoluvlastníků o užívání studny, nebylo by možno zřejmě dospět k závěru o důvodnosti žalobcem uplatněného nároku. Nelze ani vyloučit podle konkrétních okolností posouzení žaloby prostřednictvím jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák.
Dovolací soud v této souvislosti totiž nemohl přehlédnout, že žalobce podává žalobu pouze z důvodu obecně konstatované obavy z ohrožení jeho zájmů a z vyčerpání vody ze studny, aniž by sám v žalobě tvrdil, že v konkrétní rovině dochází k zásahu do jeho spoluvlastnických práv právě v důsledku užívání předmětného vývodu vody. Z obsahu žaloby je zjevné, že požadavek na odstranění vývodu 6/4 je dán obavou z vyčerpání studny, resp. z toho, že žalovaní zřízením dalšího vývodu mají možnost čerpat vodu ve dvojnásobném množství oproti žalobci, čímž se tento cítí poškozen, aniž by však současně tvrdil, že žalovaní skutečně vodu ze studny v rozsahu přesahujícím jejich spoluvlastnické podíly čerpají. Pro úplnost pak dovolací soud dodává, že případná povinnost k odstranění vývodu může být uložena toliko tomu ze spoluvlastníků, který jej vybudoval, když žalovaní 2), 3) a 4) namítali, že z jejich strany k vybudování vývodu nedošlo a tento byl zřízen žalovanou 1).
Nakolik budou dovolacím soudem naznačené právní závěry aplikovatelné v poměrech souzené věci bude záviset na učiněných skutkových zjištěních. Ta se budou muset týkat především toho, jak konkrétně bylo realizováno užívání studny jednotlivými spoluvlastníky před provedením rekonstrukce studny a jakým způsobem se do jejího užívání spoluvlastníky promítla její rekonstrukce společně s žalovanými tvrzenou dohodou uzavřenou s žalobcem o možnosti zřízení vývodu vody, jehož odstranění se v současné době žalobce domáhá, resp. společně s případným faktickým zřízeným dalším vývodem vody bez souhlasu žalobce. Na základě těchto zjištění bude nutno posoudit, zda vybudováním vývodu dochází k zásahu do práva žalobce jakožto podílového spoluvlastníka a přihlédnout k hlediskům naznačeným výše dovolacím soudem.
Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, 3 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2010
JUDr. František Balák, v. r. předseda senátu