ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.1001.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 1001/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně SAINT-GOBAIN Building Distibution CZ, a. s., se sídlem v Rudné, Pod Můstkem č. 884, PSČ 25219, IČO 47116277, zastoupené JUDr. Stanislavem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže č. 66/3, proti žalované CBPS, s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova č. 309/12, PSČ 37122, IČO 14502992, zastoupené JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská č. 64, o zaplacení částky 11.950,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 249/2008, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. ledna 2010, č. j. 22 Co 3318/2009-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. ledna 2010, č. j.22 Co 3318/2009-57C 143/2000 - 39 potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. října 2009, č. j. 34 C 249/2008-49, ve výroku III., kterým soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízené, a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž požadovala zrušit usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně v rozsahu výroku o náhradě nákladů řízení, neboť napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti výrokům usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení upravují ustanovení §237, §238, 238a a §239. Ustanovením §237 o. s. ř. nemůže být přípustnost v daném případě založena již proto, že toto ustanovení připouští dovolání výlučně proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán tak, že jde o předmět, ohledeně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o kterém má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. zakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu pouze v případech, které výslovně zmiňují. Žádné z těchto ustanovení však nezakládá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Lze tedy uzavřít, že dovolání žalované směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř., §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s.ř., kdy žalovaná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu