ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.1182.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 1182/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka Ph.D. v právní věci žalobce Mgr. M. S. proti žalovanému : D. S. Leasing, a. s., se sídlem Londýnské nám. 2, Brno, PSČ 639 00, IČ 48 90 92 38, zastoupenému Mgr. Zdeňkem Mrajcou, advokátem se sídlem v Brně, Tuřanka 34, PSČ 627 00, o zaplacení 151.279,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7 Cm 234/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. října 2008, č. j. 14 Cmo 3/2008-120, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 20.172,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta žalobce JUDr. Jiřího Koniora.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne14. května 2008, č. j. 7 Cm 234/2003-80, rozhodl, že žaloba na zaplacení Kč 151.279,- s úrokem z prodlení ve výši 0,05% za každý den prodlení ode dne 23. 3. 2003 do zaplacení se zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen uhradit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady řízení ve výši Kč 33.439,- (výrok II.).
Soud prvního stupně dospěl na základě provedeného dokazování ke zjištění, že právní předchůdce žalobce dodal žalovanému podle kupní smlouvy z 17. 12. 2002 předmětný automobil za dohodnutou kupní cenu 229.000,- Kč, přičemž žalobce v řízení tvrdil, že žalovaný nezaplatil ničeho, což je však v rozporu se smlouvou postoupení pohledávky uzavřenou mezi s. r. o. GRESOX Brno a s. r. o. MATRIX WORLD Brno ze dne 10. 1. 2003, v níž je uvedeno, že kupní cena nebyla zaplacena v částce 151.279,- Kč. Z toho vyplývá, že žalovaný částečně plnil, ale žalobce neprokázal, z jakého důvodu žaluje právě částku ve výši 151.279,- Kč. Proto soud žalobu zamítl.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 151.279,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% z této částky za každý den prodlení ode dne 23. 3. 2003 do zaplacení (výrok I.) a že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 39.310,50 Kč (výrok II.), jakož i náklady odvolacího řízení ve výši 47.033,60 Kč (výrok III.).
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná pohledávka nezanikla, neboť žalovaný se nebránil tvrzením, že kupní cenu zaplatil, popř. že pohledávka zanikla jiným způsobem. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ve vztahu k zániku předmětné pohledávky tak leželo na žalovaném. Současný žalobce je podle odvolacího soudu dále ve sporu aktivně věcně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 10. 2. 2006, uzavřené se s. r. o. MATRIX WORLD jako postupitelem. Důkazní břemeno ohledně tvrzení, že již ničeno nedluží proto spočívalo na žalovaném, který je neunesl. Odvolací soud tudíž žalobě v celém rozsahu vyhověl.
Dovoláním ze dne 16. 1. 2009 žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu „do všech výroků“ s tím, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Žalovaný má za to, že byl postupem obou soudů „lapen do procesní pasti“. V ustanovení §202 odst. 3 o. s. ř., se stanoví, že odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Soud prvního stupně sice žalobu zamítl, avšak z jediného důvodu, že žalobce nepředložil důkaz, že žalovaný splnil povinnost zaplatit žalovanou pohledávku. Odvolací soud prakticky převzal závěry soudu odvolacího, až na uvedenou výjimku, a to odvolací soud považoval za jediné pochybení soudu prvního stupně. Dovolatel je toho názoru, že tím mu byla s ohledem na ust. §202 odst. 3 o. s. ř. odňata možnost podat odvolání, neboť by polemizoval pouze s důvody rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatel se dále neztotožňuje s názorem obou soudů, že žalobce byl v době zahájení řízení ve věci aktivně věcně legitimován, když oběma soudům uniklo, že postoupení pohledávky nebylo žalovanému zákonným způsobem oznámeno v souladu s §526 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“).
Kromě toho – podle mínění dovolatele – žalobce neunesl důkazní břemeno, že by jeho předchůdce na kupní smlouvu plnil žalovanému, neboť předložil jen kopie dokladů. Soudy se nevypořádaly ani s další námitkou žalovaného, že smlouvy o postoupení pohledávek jsou zřejmě neplatné přinejmenším se zřetelem na poměr ceny údajně postupované pohledávky a úplaty za ni, tj. 229.000,- Kč oproti 3.000,- Kč a nesoulad se skutečně vymáhanou částkou 151.279,- Kč. S otázkou neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek se soudy nevypořádaly.
Dovolatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání odmítá námitky žalovaného jakožto dovolatele jako pouze účelové a nepodložené. Žalovaný v řízení neprokázal, že za věc (automobil) převzatou prostřednictvím leasingového nájemce zaplatil sjednanou kupní cenu. Pokud žalovaný odvíjí nedostatek aktivní věcné legitimace od toho, že mu postoupení pohledávky nebylo oznámeno, jde o tvrzení nejen neprokázané, ale i zavádějící a věcně nesprávné. Okolnost, že předmětem žalobního nároku je jen část kupní ceny, není pro daný spor rozhodující. Jestliže žalovaný v řízení uplatňoval neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky pro neoznámení postoupení, jde o absurdní důvod a oba soudy žalovanému poskytly výklad ust. §524 an. obč. zák.
Žalobce navrhuje zamítnutí dovolání jako nedůvodného a přisouzení nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že podle bodu 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím, odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle znění o. s. .ř účinného před 1. 7. 2009. Tak je tomu též v daném případě.
Nejvyšší soud poté, po zjištění, že dovolání obsahuje náležitosti a splňuje podmínky stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), konstatoval, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Pokud jde o důvody dovolání, dovolatel je ve vztahu k ustanovením §241 a odst. 2 a 3 o. s. ř. výslovně neuvádí, pouze z obsahu dovolání je možno odvodit, že má zřejmě na mysli nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst.2 písm. b) o. s. ř., popř. vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., popř. nedostatky ve skutkových zjištěních ( §241a odst. 3 o. s. ř.).
V posuzovaném případě založil soud prvního stupně své rozhodnutí, když dospěl k závěru, že ve sporu byla prokázána aktivní věcná legitimace žalobce, a že právní předchůdce žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 17. 12. 2002 dodal předmětný automobil a žalovaný byl povinen zaplatit kupní cenný ve výši 229.000,- Kč, na závěru, že žalobce se domáhal žalobou zaplacení pouze částky 151.279,- Kč s přísl. (části kupní ceny) a ač vyzván podle §118a o. s. ř. nepředložil důkaz, že žalovaný mu dluží žalovanou částku, a proto žalobu zamítl.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel ze skutkových zjištění, popř. právních závěrů soudu prvního stupně (aktivní legitimace žalobce, uzavřené kupní smlouvy, dodání předmětného automobilu, oznámení postoupení pohledávek) a uzavřel, že tím žalobce unesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Na žalovaném pak bylo tvrdit a prokázat, že sjednanou kupní cenu uhradil, popř. tento jeho závazek zanikl jinak. Žalovaný podle odvolacího soudu svoji obranu stavěl pouze na tom, že pohledávku žalobce neeviduje, zpochybňoval uzavření kupní smlouvy, avšak netvrdil, že kupní cenu, popř. její žalovanou část zaplatil, nebo že jeho závazek zanikl jinak. Na žalovaném tedy bylo břemeno tvrzení a důkazní v tom, že žalobci nedluží část kupní ceny v žalované výši. Za nesprávný pak odvolací soud pokládal názor soudu prvního stupně, že pokud žalobce učinil předmětem řízení pouze část kupní ceny, byl povinen existenci této pohledávky tvrdit a prokázat.
Z uvedeného je zřejmé, že na základě skutkových zjištění učiněných především soudem prvního stupně, jímž nelze vytknout, že by podle obsahu spisu neměly v podstatné části oporu v provedeném dokazování, byl učiněn správný právní závěr o věcné aktivní legitimaci žalobce. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
Dále byla učiněna skutková zjištění ohledně plnění kupní smlouvy, týkající se předmětného automobilu, vycházející z provedeného dokazování. Totéž platí i skutkovém zjištění ohledně oznámení o postoupení pohledávky. Námitky dovolatele v tomto směru jsou tedy nedůvodné a opět lze odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, popř. soudu prvního stupně.
Dovolací soud dále uvádí, že odvolací soud správně posoudil otázku břemene tvrzení a břemene důkazního. Žalovaný ani v dovolání netvrdil, že kupní cenu, popř. její žalovanou část uhradil, ale jeho námitky spočívají právě v posouzení věcné legitimace žalobce, popř. namítá nedostatky skutkových zjištěních ohledně plnění kupní smlouvy.
Pokud dovolatel dále namítal, že smlouvy o postoupení pohledávek jsou neplatné pro nepoměr ceny postupované pohledávky a úplaty za ni (Kč 229.000,- oproti Kč 3.000,- a pro nesoulad s vymáhanou částkou (Kč 151.279,-), nejsou tyto námitky relevantní, protože uvedené tvrzené okolnosti nemohou neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek samy osobě založit; jsou věcí postupitele a postupníka a posléze je záležitostí postupníka, v jaké výši – zda celou či jen částečně svou pohledávku po dlužníku vymáhá.
Neobstojí ani námitky dovolatele procesní povahy, že žalobce svůj nárok, uplatněný v řízení v tomto řízení neprokázal, ať již proto, že údajně předložil jen kopie, nikoli originály dokladů (důkazu), resp. že v tomto směru neunesl důkazní břemeno. Dovolatel konkrétně neuvádí, které skutečnosti či okolnosti žalobce v řízení těmi či oněmi písemnými popř. jinými důkazy neprokázal. Odvolacímu soudu nelze ani ohledně stránky důkazní vytknout konkrétní pochybení, které by naplňovalo důvod, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z uvedeného vyplývá, že Nejvyšší soud neshledal naplnění žádného z důvodů dovolání podle §241a odst. 2 písm. a) nebo písm. b) o. s. ř. a proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. ).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Neúspěšný dovolatel je povinen nahradit žalobci přiměřené náklady právního zastoupení, spočívající v odměně advokáta podle §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce Kč 16.510,-, dále v jednom paušálu hotových výloh k vyjádření k odvolání podle §13 odst. 3 vyhl č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. v částce 300,- Kč, tj. celkem 16.810,- Kč s připočtením 20% DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3.362,- činí celková náhrada nákladů 20.172,- Kteroužto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 25. listopadu 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu