ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.1445.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 1445/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně HEMAX, spol. s r. o. , se sídlem v Krnově, Krnov - Pod Bezručovým vrchem, Albrechtická 2160/39, PSČ 794 01, IČ 14613140, zastoupené Mgr. Markétou Rájeckou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku - Místku, Zámecké nám. 42, proti žalované BIO COMMERCE, spol. s r. o., se sídlem v Praze 9, Újezd nad Lesy, Hulická 1158, IČ 48040282, zastoupené Mgr. Lumírem Veselým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 9, o zaplacení částky 2,107.778,87 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 101/2006, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2009, č. j. 6 Cmo 292/2009-70, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora uvedeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2009, sp. zn. 21 Cm 101/2006-60, jímž soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) tak, že se připouští, aby na místo dosavadního žalobce HEMAX TRADING, spol. s r. o., se sídlem v Krnově, Pod Bezručovým vrchem, Albrechtická 2160/39, PSČ 794 01, IČ 61945188, vstoupila shora blíže označená společnost HEMAX, spol. s r. o.
Odvolací soud shledal usnesení soudu prvního stupně správným. Poukázal na to, že návrhu žalobce podle ustanovení §107a o. s. ř., aby nabyvatel práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, vyhoví soud za předpokladu, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že tato právní skutečnost nastala po zahájení řízení. Odvolací soud konstatoval, že v projednávané věci byla předmětná pohledávka vůči žalovanému uplatněna žalobou ze dne 5. 4. 2006, že soudu byla předložena smlouva o postoupení pohledávky, kterou měla dne 31. 7. 2009 dosavadní žalobkyně HEMAX TRADING, spol. s r. o., postoupit předmětnou pohledávku na společnost HEMAX, spol. s r. o., a že postupník se vstupem do řízení souhlasil. Odvolací soud se proto ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva na jiného; zdůraznil, že otázku, zda právo, které mělo být převedeno, tu vskutku je a zda opravdu na jiného přešlo, lze zkoumat až při posouzení věci samé, nikoliv při zkoumání právního nástupnictví při singulární sukcesi.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jež odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ohlásila tedy dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že odvolací soud se měl při zkoumání, zda nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva, zabývat otázkou, zda právo bylo platně převedeno. Namítla, tak jako již v odvolání, že původní žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, neboť jí předmětná pohledávka nikdy nesvědčila, a proto nemohlo dojít k singulární sukcesi jakožto důsledku postoupení pohledávky. Argumentovala, že dne 26. 1. 2006 měla být mezi původní žalobkyní jako postupníkem a společností HEMAX, spol. s r. o., jako postupitelem uzavřena smlouva o postoupení předmětných pohledávek. Protože uvedené společnosti měly stejné jednatele a společníky, měla být cena postoupených pohledávek stanovena posudkem znalce podle ustanovení §196a odst. 3 obchodního zákoníku a tato smlouva je proto absolutně neplatná. Původní žalobkyně tedy nemohla smlouvou ze dne 28. 8. 2009 postoupit pohledávky, které jí nesvědčily, jinému subjektu, tedy ani zpět původnímu věřiteli, společnosti HEMAX, spol. s r. o. Žalovaná je názoru, že nedostatek aktivní věcné legitimace nelze hojit postupem podle ustanovení §107a o. s. ř.; pokud je zřejmé, že původní účastník v době zahájení řízení nebyl aktivně věcně legitimován, lze nápravu zjednat jen pomocí záměny podle ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. K ní je ovšem třeba souhlasu žalovaného, proto se původní žalobkyně pokusila toto ustanovení obejít opětovným neplatným postoupením předmětné pohledávky.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu, zdůraznila, že věcná legitimace je otázkou hmotněprávní a soud ji může řešit jen na základě výsledků dokazování v souvislosti s rozhodnutím o věci samé, a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., důvodné však není; odvolací soud vyložil ustanovení §107a o. s. ř. správně, v souladu s ustálenou judikaturou, v níž Nejvyšší soud vysvětlil, že argumenty toho typu, o něž v projednávané věci opírá svůj procesní prostoj žalovaná, nemohou při rozhodování o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. obstát.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), že při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě zda podle označené právní skutečnosti toto právo bylo převedeno (či přešlo) na jiného, se přitom nezabývá, neboť tato otázka nemá význam při zkoumání procesního nástupnictví podle ustanovení §107a o. s. ř., nýbrž spadá již do posouzení věci samé (je jeho součástí). K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž vyložil, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení ve smyslu §107a o. s. ř., je i smlouva o postoupení pohledávky podle ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku. Tento výklad lze nalézt též v celé řadě dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, která jsou veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách, www.nsoud.cz . Přitom v usnesení ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 1322/2008, řešil Nejvyšší soud případ takřka identický s projednávanou věcí, odlišující se pouze v tom, že rozhodnou právní skutečnosti nebyla smlouva o zpětném postoupení pohledávky na původního věřitele, nýbrž dohoda o odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky, resp. dohoda o zrušení takové smlouvy. Tak jako v oné věci, tak též v této je nepřípadný poukaz na ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř., umožňující žalobci, aby odstranil nedostatek věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení. Jestliže žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávky, která měla být uzavřena až po podání žaloby (v průběhu řízení), nepřicházela v úvahu aplikace jiného ustanovení než §107a o. s. ř. Posouzení důvodnosti návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. pak spočívá toliko v hodnocení, zda jsou naplněny znaky skutkové podstaty uvedené v hypotéze tohoto ustanovení.
Protože smlouva o postoupení pohledávky je právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod práva, a protože jejím předmětem byla ta pohledávka, jež je předmětem sporu (správnost tohoto závěru nebyla žalovanou zpochybněna, není tedy podrobena dovolacímu přezkumu), odvolací soud postupoval zcela správně, jestliže se omezil na zkoumání, zda k uzavření smlouvy došlo po podání žaloby a zda je tato smlouva způsobilá mít za následek převod pohledávky, a nezabýval se otázkou, zda pohledávka na společnost HEMAX, spol. s r. o., skutečně přešla, zejména zda byla původní žalobkyně oprávněna s touto pohledávkou disponovat (zda byla věřitelem). Možné pohnutky, které vedly původního žalobce k postoupení pohledávky, jsou právně nevýznamné.
K dovolací argumentaci žalované lze pro úplnost dodat, že podstatou aktivní věcné legitimace je oprávnění účastníka uplatňovat v řízení před soudem příslušný nárok, které vyplývá z hmotného práva, z postavení žalobce v příslušném hmotně právním vztahu. Závěr o aktivní věcné legitimaci je tedy součástí právního posouzení věci a jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby. Namítá-li tedy žalovaná, že odvolací soud měl zkoumat aktivní věcnou legitimaci původní žalobkyně a teprve na základě jejího posouzení činit závěry o předpokladech vyhovění návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř., pak prosazuje právě ten postup, jenž podle judikatury Nejvyššího soudu nemá při rozhodování podle tohoto ustanovení místo. Ve své argumentaci se přitom žalovaná dopouští chyby v logice, neboť směšuje skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva (smlouvu o postoupení pohledávky), s právními účinky takové skutečnosti (se změnou v osobě věřitele), které, jak bylo vyloženo, lze zkoumat jen v rámci posouzení ve věci samé.
Usnesení odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jimiž je dovolací soud zásadně vázán (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), správné. Vady řízení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), Nejvyšší soud z obsahu spisu nezjistil. Proto bez jednání (srov. §243a odst. 1, větu první, o. s. ř.) dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu