ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.1807.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 1807/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobce BEST, a. s. se sídlem Rybnice 148, Kaznějov, PSČ 331 51, IČ 25201859, zastoupeného Mgr. Ing. Markem Němcem, advokátem, se sídlem Sedlčany, Nádražní 106, PSČ 264 01, proti žalovanému CS-BETON s. r. o ., se sídlem Velké Žernoseky 184, PSČ 412 01, IČ 47287586, zastoupenému JUDr. Františkem Gahlerem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Vaníčkova 1594/1, PSČ 400 01, o ochranu práv majitele ochranné známky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 150150/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2007, č. j. 3 Cmo 113/2007-44, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2007, č. j. 3 Cmo 113/2007-44, v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jakož i ve výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 33 Cm 150/2002-29, v tomu odpovídající části výroku I., jímž byla zamítnuta zdržovací žaloba co do označení názvem „CSB-CLASSICO“, jakož i ve výroku o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 33 Cm 150/2002-29, rozhodl, že žaloba o uložení povinnosti zdržet se prodeje, distribuce a propagace betonové dlažby označené názvem „CSB-CLASSICO“ a „CLASSICO“, se zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně dovodil, že jádrem sporu je okolnost, zda žalovaný nabízí k prodeji produkty, jejichž označení je zaměnitelné s ochrannou známkou žalobce „KLASIKO“, registrovanou u Úřadu průmyslového vlastnictví pod č. 189947, přičemž může jít o zaměnitelnost jednak grafickou či vzhledovou, která je zřejmá při pouhém pohledu, jednak fonetickou, zřejmou při mluveném projevu. Pokud by mělo dojít k porušení práva k ochranné známce ve smyslu §14 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, v rozhodném znění (tj, k době vzniku tvrzeného nároku žalobce), musely být podle názoru soudu dány obě složky zaměnitelnosti a především by muselo být z pohledu průměrného spotřebitele jít o označení skutečně zaměnitelné s příslušnou ochrannou známkou. V tomto případě je zřejmé, že fonetické znění označení používaného žalovaným je zcela shodné s ochrannou známkou žalobce „KLASIKO“. Naproti tomu grafická podoba tohoto označení je zcela rozdílná a nelze tedy hovořit o užívání ochranné známky žalobce jako takové, když shoda je dána jen v rovině fonetické. Označení produktů žalovaného „CLASSICO“, případně „CSB-CLASSICO“ proto nemohou podle názoru soudu prvního stupně způsobit záměnu výrobků žalobce distribuovaných pod označením a ochrannou známkou „KLASIKO“ s výrobky žalovaného pod označením „CLASSICO“, případně „CSB-CLASSICO“. Tento závěr podporuje rovněž tvarová odlišnost výrobků (betonové dlažby).
Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalovaný je povinen zdržet se prodeje, distribuce a propagace betonové dlažby označené názvem „CLASSICO“, a to po dobu trvání práv žalobce k ochranné známce č. 189947 v rozsahu, jak je dán ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, jinak ve zbývajícím rozsahu zamítavý výrok potvrdil. Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud především dovodil, že soud prvního stupně měl aplikovat již právní úpravu, obsaženou v zákoně č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v rozhodném znění ke dni 25. 5. 2006, jak plyne z přechodného ustanovení §7 odst. 2 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, v odvolacím řízení je pak nutno postupovat podle §8 odst. 1-3 zák. č. 441/2003 Sb. a podle §4 zákona č. 221/2006 Sb.
Ve věci samé odvolací soud zaujal názor, že pokud je užito označení „CLASSICO“, pak již fonetická shoda tohoto označení s ochrannou známkou žalobce „KLASIKO“, je-li užíváno pro shodný druh výrobků, odůvodňuje závěr, že je jím „asociována skutečnost existence ochranné známky žalobce a vyvolána pravděpodobnost záměny kolidujícího označení s ochrannou známkou chráněného označení“. Nehledě i ke grafické podobnosti obou označení, na trhu se zběžně orientující spotřebitel (co do nabídky zboží v daném, relativně velmi úzkém segmentu trhu) může být označením maten a může dovozovat spojení takto označeného výrobku s žalobcem a s jeho produkcí. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu pochybil – a potud byla námitka odvolatele poprávu – pokud jej k závěru o nezaměnitelnosti označení vedla výhradně grafická podoba označení a různost tvarů výrobků účastníků, neboť pro opačný závěr postačuje fonetická shoda kolidujících označení.
Odvolací soud proto uzavřel, že volbu označení a jeho způsob užití žalovaným při totožnosti druhu výrobků účastníků je třeba považovat za zásah do práv žalobce podle §8 odst. 2 písm. b) zákona o ochranných známkách č. 441/2003 Sb. a žalobce se právem domáhal ochrany. Odvolací soud tudíž podle §220 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu dalšího užívání označení CLASSICO žalovaným rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.
Podle názoru odvolacího soudu však uvedený právní závěr nelze aplikovat na další označení žalovaného „CSB-CLASSICO“. Při posouzení splnění podmínek podle §8 odst. 2 zákona o ochranných známkách, zde chybí fonetická i grafická shoda či obdobnost obou těchto označení. Obě označení nelze považovat ani za podobná, když nelze pominout, jak hojně je slovo „klasik, klasický, klasika“ zcela běžně užíváno a již tato skutečnost významnou měrou omezuje možnosti ochrany v podobě slovní ochranné známky. Podle odvolacího soudu nedojde u veřejnosti k vyvolání pravděpodobnosti záměny, včetně pravděpodobnosti asociace mezi uvedeným kolidujícím označením a ochrannou známkou žalobce.
Odvolací soud proto v tomto ohledu uzavřel, že v tomto případě není zasahováno do práv žalobce z ochranné známky a uplatněním nároku na uložení povinnosti zdržet se užívání označení CSB-CLASSICO není možno vyhovět. V této části tedy odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby jako správné podle §219 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 1. 2. 2008, a to proti té jeho části, jíž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, s odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel má zato, že je otázkou po právní stránce zásadního významu, zda může soud v témže rozhodnutí zakázat užívání obchodního označení a současně jej povolit. Podle odvolatele má zásadní význam, zda přidáním slovního dodatku či předložky k zakázanému označení pozbývá takový vlastní soudní zákaz platnosti. Soud zakázal žalovanému užívat označení „CLASSICO“ a současně povolil užívání „CSB-CLASSICO“, což znamená, že přidá-li se před cizí ochrannou známku nějaké slovo, je možno ji používat. To by však byl podle názoru odvolatele průlom do smyslu dosavadní známkoprávní ochrany.
Dovolatel vytýká, že soud nesprávně použil v daném případě kriteria pro nekalou soutěž podle obchodního zákoníku, když rozhodl, že u označení „CSB-CLASSICO“ nehrozí vyvolání nebezpečí záměny s ochrannou známkou a zároveň rozhodl, že u označení „CLASSICO“ takové nebezpečí hrozí. Takové dvojvýrokové protichůdné rozhodnutí by mohl soud vydat při rozhodování o nekalé soutěži, v tomto případě je však předmětem známkoprávní ochrana, která představuje silnější zákonnou ochranu. Rozhodnutí, že lze užívat „CSB-CLASSICO“ za současného zákazu užívání „CLASSICO“ je v rozporu s imanentními znaky české a evropské známkoprávní ochrany.
Dovolatel navrhl zrušit rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a částečně zrušit rozsudek soudu odvolacího, pokud jím bylo potvrzeno zamítnutí žaloby.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání není důvodné, ani přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a navrhuje jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) podle čl. II. bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě dovolání směřuje jen proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jíž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí zdržovací žaloby co do označení betonové dlažby názvem „CSB-CLASSICO“. V tomto rozsahu je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy, nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V tomto případě může být uplatněn jako jediný způsobilý důvod dovolání podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud (i soud prvního stupně) v daném případě posoudil podmínky známkoprávní ochrany žalobce nesprávně a rozhodl tak v rozporu s hmotným právem.
Podle §8 odst. 1 a 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v rozhodném znění, má vlastník ochranné známky výlučné právo ochrannou známku ve spojení s výrobky, pro něž je zapsána, užívat, a nikdo další bez jeho souhlasu (kromě vyjmenovaných případů) nesmí užívat v obchodním styku označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti či podobnosti výrobků označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou.
Dovolací soud je toho názoru, že při použití kriteria fonetického (zvukového), ale i kriteria grafického (psaného) při porovnání ochranné známky žalobce „KLASIKO“ s označením žalovaného „CLASSICO“ je nepochybně dána shodnost či alespoň výrazná podobnost, takže tu existuje značná pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti včetně vysoké pravděpodobnosti asociace mezi ochrannou známkou „KLASIKO“ a označením „CLASSICO“ (velká většina veřejnosti či průměrných spotřebitelů bude vyslovovat obě slova stejně, tj. písmeno „C“ jako písmeno „K“, ale i psaná podoba těch slov navozuje vysokou míru podobnosti a asociace).
Není žádný důvod pro to, aby obdobně nebyla posuzována podobnost a pravděpodobnost záměny a asociace též při porovnání slova „KLASIKO“ a slovního spojení „CSB-CLASSICO“, které se liší od slova „CLASSICO“ jen relativně nepatrným rozdílem v předcházejících písmenech „CSB“, kterážto zkratka u průměrného spotřebitele resp. veřejnosti nepředstavuje dostatečné rozlišení od slova „KLASIKO“. Opačná úvaha odvolacího soudu, opírající se o obecné pojmy „klasik, klasika“ apod. neobstojí, protože v dané souvislosti není z hlediska obecného vnímání veřejnosti dostatečně přesvědčivá.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v napadeném rozsahu v rozporu s hmotným právem a je proto nejen přípustné, nýbrž je i důvodné, jelikož naplňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem), poněvadž důvody, pro které bylo rozhodnutí částečně zrušeno, platí i pro část rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v dotčeném rozsahu i toto rozhodnutí a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V dalším řízení je soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 část věty první za středníkem a §226 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu