ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.1942.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 1942/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně L A G L A S, spol. s r. o. , se sídlem v Milčicích č.p. 104, okres Nymburk, PSČ 289 11, IČ 61681709, zastoupené Mgr. Martinem Buřičem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, proti žalované DOMEC s. r. o. , se sídlem v Pardubicích, Bílé Předměstí, Na Vrtálně 84, PSČ 530 03, IČ 46507230, zastoupené Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou, se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 505, o zaplacení částky 79 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 9/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. května 2007, č. j. 4 Cmo 207/2006-170, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 018 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Moniky Ipserové, advokátky, se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 505.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. března 2006, č. j. 37 Cm 9/2005-141, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 79 500 Kč s 18% úrokem z prodlení od 26. 11. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná jako objednatelka uzavřela dne 30. října 1996 se společností M + P Chrast s. r. o., jako zhotovitelkou, smlouvu o dílo. V článku 5.2 této smlouvy byl sjednán způsob placení ceny díla tak, že fakturace bude probíhat 1x měsíčně na základě soupisu provedených prací odsouhlasených stavbyvedoucím formou zálohových faktur s tím, že splatnost faktury činí 20 dnů od jejího obdržení. V článku 6.2 této smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z celkové ceny díla za každý den prodlení s úhradou faktur. Dne 28. 2. 1997 a dne 30. 6. 1997 převzala žalovaná dvě faktury, které uhradila se čtyřdenním, resp. jednodenním prodlením. Soud prvního stupně posoudil smlouvu o dílo podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a dospěl k závěru, že žalovaná se dostala do prodlení ve výše uvedeném rozsahu. Smlouvu o postoupení pohledávky, kterou dne 10. 12. 1997 uzavřela společnost M + P Chrast s.r.o. s žalobkyní, posoudil soud prvního stupně podle §524 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“); předmětem této smlouvy byl úrok z prodlení za pozdní úhradu faktur žalovanou.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května 2007, č. j. 4 Cmo 207/2006-170, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 79 500 Kč s 18% úrokem z prodlení od 26. 11. 1997 do zaplacení, zamíttl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud provedl rekapitulaci důkazů a vyšel zejména z článku 5.2 smlouvy o dílo, v níž si právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodly, že „fakturace bude probíhat 1x měsíčně na základě soupisu provedených prací odsouhlasených stavbyvedoucím formou zálohových faktur, které budou obsahovat cenu bez DPH, a to do výše 95 % ceny díla s tím, že konečná faktura bude vystavena 30. 6. 1997. Splatnost faktur je 20 dnů od doručení.“ Z provedených důkazů vzal odvolací soud za prokázané, že k zálohové faktuře č. 5/97 ze dne 28. 2. 1997 nebyl doložen soupis provedených prací odsouhlasený stavbyvedoucím, a že daňový doklad č. 47/97 ze dne 30. 6. 1997 neobsahuje žádný podklad pro fakturaci. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně, přestože byla řádně poučena podle §118a odst. 2 a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k prokázání svého tvrzení, že žalovaná nezaplatila fakturované částky v dohodnutém termínu, nepředložila žádné důkazy. V situaci, kdy by ani původní věřitel, společnost M + P Chrast s.r.o., tj. právní předchůdkyně žalobkyně, nebyla oprávněna vyúčtovat žalované dohodnutou majetkovou sankci, dospěl odvolací soud k závěru, že tato pohledávka nemohla být žalobkyni podle §524 a násl. obč. zák. postoupena.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítla, že odvolací soud nesprávně právně posoudil zjištěný skutkový stav věci a uzavřel, že žalobkyni nemohla být žalovaná pohledávka postoupena, neboť ani jeho předchůdkyně nebyla oprávněna účtovat postoupenou smluvní pokutu. Žalobkyně dále uvedla, že z provedeného dokazování je podle jejího názoru patrné, že se žalovaná dostala do prodlení s placením faktur a právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na smluvní pokutu, která byla žalované řádně vyúčtována. Žalobkyně navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí pro nedůvodnost. Rozsudek soudu prvního stupně vycházel ze skutkových zjištění, která neměla oporu v provedeném dokazování, a proto odvolací soud správně tento rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá. V řízení nebylo prokázáno splnění podmínek pro vznik nároku zhotovitele na úhradu ceny díla, nemohl mu proto vzniknout ani nárok na smluvní pokutu. Žalobkyně se ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, že nemohlo dojít k platnému postoupení pohledávky ze zhotovitele na žalobkyni.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §242 odst. l a 3 o. s. ř. z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolací soud je podle §242 odst. 1 o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení v dovolání. Dovolatelka uvádí, že odvolací soud „nesprávně posoudil zjištěný skutkový stav“, uplatňuje tedy dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Dovolatelka nesouhlasí s tím, jak odvolací soud posoudil ujednání ve smlouvě o dílo týkající se vzniku nároku na zaplacení ceny díla. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud právní předchůdkyně žalobkyně nebyla oprávněna k měsíční „fakturaci“ ceny díla, neboť nedisponovala sjednaným soupisem provedených prací odsouhlasených stavbyvedoucím, jak bylo sjednáno v článku 5.2 smlouvy o dílo, nemohla žalovaná porušit svůj závazek uhradit cenu díla ve sjednané době splatnosti.
Dovolací soud se s tímto hodnocením ztotožňuje. Dovolatelka nezpochybňuje skutkové zjištění odvolacího soudu, že ani jedna faktura nebyla doložena příslušnými doklady opravňující právní předchůdkyni žalobkyně k fakturaci, tedy že neprokázala existenci sjednaného soupisu provedených prací odsouhlaseného stavbyvedoucím. Právní posouzení věci odvolacím soudem je za tohoto skutkového stavu věci správné. Pokud nevzniklo ani původnímu věřiteli – společnosti M + P Chrast s. r.o. právo na zaplacení sjednané ceny díla, nemohla se žalovaná dostat do prodlení s její úhradou a společnosti M + P Chrast s.r.o., nevniklo právo na dohodnutou majetkovou sankci. Za této situace pak nemohla být podle §524 a násl. obč. zák. pohledávka žalobkyni postoupena.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 9 715 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3 a §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), s připočtením částky 2 003 Kč představující náhradu za 20% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu