ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.1991.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 1991/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Ing. M. S. , zast. JUDr. Marií Brožovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1/1615, proti žalované CON INVEST, a. s. , se sídlem v Dobříši, Za Pivovarem 3, zast. Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Příbrami II, Dlouhá 141, o zaplacení částky 74.700,- Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 8 C 194/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2007, č. j. 29 Co 673/2007-127, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2007, č. j. 29 Co 673/2007-127, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. prosince 2007, č. j. 29 Co 673/2007-127, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. května 2007, 8 C 194/2006-98, jímž tento soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 74.700,- Kč s 9 % úrokem z prodlení od 27. 9. 2006 do 31. 12. 2006, s 9,5 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2007 do 17. 5. 2007, počínaje dnem 18. 5. 2007 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 74.700,- Kč ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla sedm a repo sazby, vyhlášené ve věstníku ČNB ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a dále povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů 28.190,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a soud vrátil žalované zálohu složenou na znalečné v částce 3.102,- Kč; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na jejich náhradu 20.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce žalobou došlou k soudu prvního stupně dne 27. 9. 2006 domáhal po žalované zaplacení částky 74.700,- Kč s příslušenstvím jako slevy z ceny vadné podlahy dodané žalobci žalovanou na základě jimi uzavřené smlouvy o výstavbě ze dne 25. 3. 2003, jejímž předmětem bylo zhotovení bytové jednotky č. 910/105, zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území Vysočany, obec Praha, na LV č. 2883 u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu. Odvolací soud shledal správnými skutková zjištění soudu prvního stupně, dle kterých po předání bytové jednotky žalobci v listopadu 2004 začaly podlahy v bytové jednotce trpět vadami, na podlaze se objevovaly škvíry mezi parketami, které se začaly rozestupovat a tmel mezi nimi začal vypadávat. Žalovaná netvrdila a nenavrhovala důkazy, jež by rozporovaly závěry znaleckých posudků vypracovaných Ing. Kalábem a Ing. Tukou, dle kterých se v důsledku nedodržení technologického potupu objevily spáry na téměř 80 % podlahové plochy a šlo o neodstranitelnou vadu. Řešením by dle znalce Ing. Tuka byla demontáž stávající podlahové krytiny, jež je nebezpečná pro malé děti, z hlediska úklidu problematická a z hygienického hlediska nevhodná, a jejího nahrazení novou. Soudy obou stupňů vyšly při posuzování nároku z odpovědnosti za vady a oprávněnosti volby nároku z takové odpovědnosti za vady podlahy z toho, že na dodání a zhotovení podlahy je nutno dle smlouvy o výstavbě hledět jako na dílčí plnění. Dodání a provedení vadné podlahy v rozsahu tohoto dílčího plnění představuje dle §436 obchod. zák. porušení smlouvy podstatným způsobem dle §345 odst. 2 obchod. zák. a žalobce měl právo zvolit si nárok z odpovědnosti za vady podlahy zhotovené žalovanou. Protože žalobce nárokoval slevu z kupní ceny ve výši nižší než činí dle §439 odst. 1 obchod. zák. rozdíl mezi hodnotou, kterou by zboží mělo bez vad, a hodnotou, kterou měla vadná podlaha, shledal odvolací soud nárok na zaplacení částky v žalované výši po právu.
Dovoláním ze dne 31. 3. 2008 napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodné dle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
V odůvodnění dovolání žalovaná zejména uvedla, že naplnění dovolacích důvodů spatřuje v tom, že žalobci nevznikl nárok na poskytnutí přiměřené slevy z titulu odpovědnosti žalované za vady. Odvolacímu soudu vytkla, že se nezabýval tím, zda vady podlahy jsou takového charakteru, že mají za následek podstatné či nepodstatné porušení smlouvy, což je významné z hlediska oprávněnosti postupu žalobce při uplatnění těchto vad. Dále žalovaná poukázala na pochybnosti o tom, zda tyto vady způsobila ona či některý z jejích dodavatelů. Dovolatelka je přesvědčena, že namítané vady mají charakter vad nepodstatných, neboť jde o vady estetické a nikoli takové, jež by ovlivňovaly funkčnost podlahy. Protože jedna z nejvýznamnějších příčin vad podlahy – nadměrná vlhkost nemohla být znalci změřena v době, kdy byla podlaha pokládána, navrhovala žalovaná prověřit závěry znaleckých posudků revizním posudkem znalce, což nebylo soudem v řízení připuštěn, čímž došlo k upřednostnění zásady hospodárnosti na úkor zásady spolehlivého zjištění skutkového stavu a zásady zákonnosti, přičemž poukázala na judikaturu Ústavního soudu. Dle dovolatelky žalobce ve smyslu ust. §436 odst. 2 obchod. zák. pozdě uplatnil vady podlahy, neboť je zjistil již v listopadu 2004, avšak žalované je vytkl až dopisem z ledna 2005, a proto za situace, že by šlo o podstatné porušení smlouvy, je nutno postupovat dle §436 odst. 3 obchod. zák., dle kterého má žalobce nároky z vad zboží pouze jako při nepodstatném porušení smlouvy. Žalovaná namítla, že žalobce jí neposkytl přiměřenou lhůtu k odstranění vad dle §436 odst. 2 nebo §437 odst. 3 obchod. zák., a proto nebyl oprávněn domáhat se nároku na poskytnutí přiměřené slevy z ceny podlahy. Odvolací soud dle dovolatelky nesprávně vycházel při určení výše slevy z kupní ceny z výpočtu nákladů na odstranění staré a položení nové, totožné či obdobné, podlahy z cen v letech 2006 a 2007 a nikoli 2004 a neprovedl ocenění a porovnání cen podlah dodané žalovanou a obvyklou cenou takové podlahy. Tímto postupem odvolací soud smísil dva odlišné nároky, a to na odstranění vad a na poskytnutí přiměřené slevy.
Z výše uvedených důvodů žalovaná závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V podání ze dne 24. 4. 2008 se k dovolání vyjádřil žalobce a zejména uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že zhotovitel použil dřevo s vysokou vlhkostí, v důsledku čehož došlo k deformaci, rozdílnému seschnutí vlysů, a nevhodnou technologii stavby. Dílo nebylo provedeno dle ČSN 13226. To mělo za následek, že 80 % podlahy mělo vadu, jež nebyla odstranitelná vyspravením spár vklížením tenkých proužků, neboť i po opravě by se spáry objevovaly opětovně. Dále uvedl, že tvrzení žalované o pozdní reklamaci a neposkytnutí přiměřené lhůty k odstranění vad je skutečností novou, kterou žalovaná v nalézacím a ani v odvolacím řízení netvrdila, a též nepravdivou. Záruční doba činila 60 měsíců dle čl. X odst. 16 smlouvy o výstavbě. Bytová jednotka byla zkolaudována na přelomu září a října 2004 a vada podlahy reklamována elektronickým přípisem ze dne 6. 12. 2004. Protože žalovaná na takto učiněnou reklamaci, přestože si tuto elektronickou formu vymínila, nereagovala, reklamoval žalobce vadu podlahy doporučeným dopisem ze dne 19. 1. 2005. Žalobce poskytl žalované přiměřenou dobu k odstranění vad v délce 18 měsíců, avšak během této doby žalovaná vady neodstranila. Žalobce nesouhlasí s názorem dovolatelky o nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu a je přesvědčena, že se soudy obou stupňů pečlivě zabývaly všemi skutkovými okolnostmi a právními otázkami a náležitě své závěry odůvodnily, včetně správného závěru o výši slevy za vadně provedené dílo.
Závěrem proto žalobce navrhl, aby Nejvyšší sodu ČR dovolání žalované odmítl nebo zamítl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu účinného do 30. 6. 2009 (dále též jen „ o. s. ř. “) a poté shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou), včas (rozsudek odvolacího soudu byl dovolatelce doručen dne 31. 1. 2008 a dovolání bylo osobně podáno u soudu prvního stupně dne 31. 3. 2008, tj. ve dvouměsíční lhůtě stanovené v ust. §240 odst. 1 o. s. ř.), dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
Dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě (§560 odst. 1 obchod. zák.).
V souzené věci ze skutkových zjištění (zejména ze dvou znaleckých posudků Ing. Tuky a Ing. Kalába) vyplynulo, že část zhotovovaného díla (podlaha) měla rozsáhlé vady spočívající ve výskytu spár o velikosti až 3 mm na téměř 80 % plochy podlahy v jejích nejfrekventovanějších místech, jejichž příčinou byla nadměrná vlhkost parket (12,5 – 13 % u dodaných parket oproti předepsané 7 – 11 % vlhkosti dle normy ČSN EN 13226), přičemž jiné řešení než demontáž podlahy označil znalec Ing. Tuka za neestetické, z hygienického hlediska a s ohledem na ostré hrany jednotlivých vlysů pro malé děti za nevhodné a pro řádné a dlouhodobé užívání podlahy za pochybné.
Z uvedeného je zřejmé, že dílo (bytová jednotka č. 910/105 v bytovém domě RUBEŠKA II., jíž se stal žalobce vlastníkem) provedené žalovanou dle smlouvy o výstavbě ze dne 25. 3. 2003 má vady, mj. vadně provedené podlahy. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na které odvolací soud odkazuje – dále vyplynulo, že krátce po kolaudaci a převzetí bytové jednotky žalobcem se v listopadu 2004 projevily vady podlahy a dalších částí díla (mj. se objevily první mezery v podlaze, z nichž vypadával tmel) a tyto vady bytové jednotky žalobce oznámil žalované elektronickou poštou ze dne 6. 12. 2004, na kterou žalovaná nereagovala, a proto ji žalobce oznámil tyto vady opětovně doporučeným dopisem ze dne 19. 1. 2005.
Pokud žalovaná namítala, že vadu podlahy jí žalobce neoznámil „ bez zbytečného odkladu poté, kdy ji zjistil “, ve smyslu ust. 562 odst. 2 písm. a) obchod. zák., nepokládá dovolací soud tuto námitku s ohledem na uvedené za důvodnou, neboť má za to, že oznámení bylo učiněno bez zbytečného odkladu poté, co v listopadu 2004 se počaly vady podlah projevovat, a to emailem ze dne 2. 11. 2004, popř. poté ještě dopisem ze dne 19. 1. 2005.
K tomu (s ohledem na dovolací námitky žalované) dovolací soud ještě dodává, že pro notifikaci vad zboží (díla) zákon písemnou formu nestanoví (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3244/2007. Strany si v ust. čl. X odst. 19 stanovily, že žalobce má povinnost oznámit žalované vady díla písemně. Na základě toho je možné v tomto uzavřít, že žalobce vady podlahové krytiny notifikoval způsobem mezi stranami sjednaným, popř. žalovaným poté požadovaným.
Dovolatelka dále v dovolání nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že vady podlah mají charakter podstatného porušení smlouvy.
Podle §345 odst. 2 obchod. zák. je porušení smlouvy podstatné, jestliže strana porušující smlouvu věděla v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinnosti při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není podstatné.
V ust. §436 a §437 obchod. zák., jež dle §564 platí přiměřeně i v případě vad díla, jsou rozdílně upraveny nároky z vad díla podle toho, je-li tím porušena smlouva podstatným či nepodstatným způsobem. Nesjednají-li si strany ve smlouvě kritéria pro určení, kdy se jedná o podstatné a nepodstatné porušení smlouvy, je obvykle určující pro toto posouzení rozsah a charakter vad.
V posuzovaném případě ze znaleckých posudků (zejména Ing. Tuka) vyplynulo, že podlahy jsou vadné z 80 %, nevyhovují z hygienického hlediska, vlysy po rozestoupení mají ostré hrany, tmel ve spárách je vydrolený, podlaha je nebezpečná pro děti apod.
Dospěl-li odvolací soud za uvedeného skutkového stavu k závěru, že tím byla předmětná smlouva o výstavbě porušena podstatným způsobem, je tento závěr s ohledem na rozsah a charakter (povahu) vad správný a tato námitka dovolatelky není naplněna.
Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že žalobce elektronickou poštou dne 6. 11. 2004 a poté písemně prostřednictvím pošty dopisem ze dne 19. 1. 2005 reklamoval (oznámil) vady podlah. V uvedených podáních byla vada popsána a zvoleno právo z odpovědnosti za vady, a to odstranění vad podlah. Poté, co žalovaný oznámené vady neodstranil, žalobce dopisem ze dne 4. 8. 2006 (dopis nebyl datován /viz č. l. 63/ avšak s ohledem na č. l. 66 lze dovodit uvedené datum) požadoval uhrazení slevy z ceny vadných podlah ve výši 74.700,- Kč do 31. 5. 2006. Z oznámení uvedených výše ani z dopisu ze dne 4. 8. 2008, jímž byla uplatněna sleva z ceny, nevyplývá, že bylo žalované stanovena přiměřená lhůta k odstranění vad podlah.
V posuzovaném případě, podstatného porušení smlouvy, je třeba nároky z vad a jejich uplatnění posuzovat dle §436 obchod. zák.
Podle ust. §436 odst. 2 obchod. zák.nemůže mj. kupující (objednatel) měnit bez souhlasu prodávajícího (zhotovitele) uplatněný nárok z vad. Neodstraní-li prodávající vady zboží v přiměřené dodatečné lhůtě nebo neoznámí-li před jejich uplynutím, že vady neodstraní, může kupující odstoupit od smlouvy nebo požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny (ceny díla).
Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce změnil volbu nároku z odpovědnosti za vady. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí odkázal ohledně této otázky na „ skutkové závěry soudu prvního stupně “. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že tento soud se touto otázkou nezabýval a pouze konstatoval, že žalobce důvodně požaduje slevu z ceny.
Odvolací soud, ačkoli žalovaná v odvolání posouzení změny volby nároku z odpovědnosti za vady napadla, se ve svém rozhodnutí touto otázkou, nezabýval.
Dovolací soud byl proto nucen konstatovat, že právní posouzení věci je neúplné, a tedy nesprávné a v rozporu s hmotným právem, což zakládá přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a námitka dovolatelky v tomto směru je na místě.
Dovolateli je dále nutno dát za pravdu v názoru, že soudy obou stupňů pochybily, pokud při určení výše ceny podlahové krytiny vyšly z posudků znalců a převzaly veškeré výlohy na výměnu podlahy, poněvadž tento právní závěr o výši slevy neodpovídá ustanovení §439 odst. 1 obchod. zák., podle něhož nárok na slevu z kupní ceny odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami (§564 v návaznosti na §439 odst. 1 obchod. zák). Z uvedeného ustanovení a z posouzení konkrétních okolností v souzené věci vyplývá, že základem pro zjištění výše slevy z ceny je hodnota vadného zboží (díla) oproti hodnotě bezvadného zboží (díla) ve sjednané době plnění. Výchozími skutečnostmi pro posouzení výše slevy bude zejména rozsah vadnosti díla, závažnost vad, jak vady omezují či komplikují užívání, popř. snižují životaschopnost věci, a dále lze vzít v úvahu další okolnosti vyplývající z posuzování konkrétního případu. Základním požadavkem, který je při určení výše slevy nutné mít na paměti, je, že by objednateli měla být prostřednictvím tohoto práva (nároku) z odpovědnosti za vady vytvořena situace blížící se stavu, kdy by mu bylo plněno bez vad.
K tomu je nutné závěrem podotknout, že tvrzení žalobce, že ust. §439 odst. 1 obchod. zák. není ustanovením kogentním, je sice pravdivé (srov. §263 odst. 1 obchod. zák.), avšak skutkový stav, z něhož vycházel odvolací soud, nevede k závěru, že by si strany způsob určení výše slevy z kupní ceny upravily odlišně či že by jeho použití vyloučily.
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné, a proto Nejvyšší soud ČR rozhodl tak, že dovoláním napadený rozsudek podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k, v. r.
předseda senátu