ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.2094.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2094/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce J. K., proti žalovanému J. E. , o zaplacení částky 117 096 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 244/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. března 2008, č. j. 5 Cmo 64/2008-114, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. ledna 2008, č. j. 16 Cm 244/2003-108, zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce nezaplatil soudní poplatek splatný podáním žaloby, přestože mu byla dne 30. 3. 2007 zaslána výzva k jeho úhradě s řádným poučením o následcích neuhrazení soudního poplatku. Soud prvního stupně takto rozhodl poté, co usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. června 2006, č.j. 16 Cm 244/2003-63, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2007, č.j. 2 Cmo 303/2006-69, nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků, přičemž usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. října 2007, č.j. 32 Odo 4140/2007-103, bylo odmítnuto dovolání žalobce proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. března 2008, č. j. 5 Cmo 64/2008-114, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, a sice že rozhodnutím soudů obou stupňů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků byla konečným způsobem rozhodnuta otázka povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek za řízení. Zároveň mu byl soudem poskytnut dostatečný časový prostor pro úhradu soudního poplatku, avšak žalovaný nevyužil ani této možnosti, ani následné možnosti zaplatit soudní poplatek do konce lhůty k podání odvolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a nařízení jednání ve věci „z dosahu vlivu mých dlužníků v Praze“.
Napadené usnesení odvolacího soudu bylo vyhlášeno před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací [(§10a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je zakotvena v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí soudu o tom, zda podané žalobě vyhoví nebo ji zamítne. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2008, č. j. 16 Cm 244/2003-108, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem řízení o žalobě končí, nejedná se však o rozhodnutí ve věci samé, protože soud důvodnost žaloby vůbec neposuzoval. Rozhodnutím ve věci samé pak není ani usnesení Vrchního soudu ze dne 25. března 2008, č. j. 5 Cmo 64/2008-114, kterým bylo zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku potvrzeno. Dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu tedy není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle §238 o. s. ř., neboť se nejedná o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení.
V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle §238a o. s. ř. O takový případ se však v dané věci nejedná.
V ustanovení §239 občanský soudní řád vyjmenovává ty případy, kdy lze podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno, a řízení zastaveno, případně věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, v případech, kdy v průběhu odvolacího řízení odvolací soud rozhodl o okruhu účastníků řízení a dále v případech, kdy odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení nebo rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby pro její vady. Dále je dovolání přípustné rovněž proti usnesením odvolací ho soudu, kterým rozhodl o odvoláních proti procesním rozhodnutím soudu prvního stupně, vyjmenovanými v §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z žádného z uvedených ustanovení občanského soudního řádu však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudních poplatků. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce – aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu