ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.2257.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 2257/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobce FORMEN spol. s r. o., se sídlem Příbram I., Evropská 339, IČ 45147329, zastoupeného JUDr. Janem Kuželem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, PSČ 182 00, proti žalovanému MC Immobilien s. r. o., se sídlem Říčany, Jažlovice, Zděbradská 70, IČ 25682920, zastoupenému JUDr. Milanem Kloudou, advokátem se sídlem v Praze 3, Roháčova 77, PSČ 130 00, o zaplacení 500.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 190/2006, o dovolání žalobce proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2008, č. j. 1 Cmo 155/2007-101, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2008, č. j. 1 Cmo 155/2007-101, se ve výrocích I. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 9. února 2007, č. j. 25 Cm 190/2006-75, že řízení co do uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 505.138,58 Kč se zastavuje (výrok I.), žalobci se vrací prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze na soudním poplatku částka 20.210,- Kč (výrok II.), žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 500.000,- Kč (výrok III.) a žalovanému se vůči žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
Předmětem řízení bylo zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ceny díla na základě smlouvy o dílo č. 44/04/K ze dne 30. 8. 2004.
K odvolání žalovaného rozhodl Vrchní soud v Praze, rozsudkem v záhlaví označeným, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že se žaloba o zaplacení 500.000,- Kč zamítá (výrok I.), ve výrocích I. a II. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (výrok II.) a žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částkou 146.747,- Kč (výrok III.).
Odvolací soud se zabýval platností předmětné smlouvy o dílo z hlediska posouzení podpisu této smlouvy v zastoupení žalovaného a konstatoval, že smlouvu za objednatele (žalovaného) podepsal pan Ing. arch. T. A., což je mezi stranami nesporné. Jak však vyplývá ze záhlaví této smlouvy, měl-li p. A. jednat a smlouvu podepsat na základě plné moci, musela by být plná moc udělena takto označené fyzické osobě. Existence takové plné moci však v řízení nebyla ani tvrzena ani prokázána. Z plné moci ze dne 18. 12. 2003, předložené žalovaným, plyne, že byla udělena společnosti g:projekt, s. r. o., tedy právnické osobě, která udělenou plnou moc přijala s označením „g:projekt, s. r. o., Ing. arch. T. A., jednatel“. Ustanovení §31 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“) rozlišuje mezi udělením plné moci osobě fyzické a osobě právnické. Z plné moci musí tedy vyplývat osoba zmocněnce a je-li touto osobou osoba právnická, nelze ji zaměňovat za osobu fyzickou, ani jedná-li se o jednatele zmocněné právnické osoby. Jednatel pouze jedná za zmocněnou právnickou osobu a podepisuje se k firmě právnické osoby, jak je tomu i v přijetí předmětné plné moci udělené žalovaným dne 18. 12. 2003.
Odvolací soud dovodil, že podepsal-li předmětnou smlouvu T. A., jednalo se o tzv. nezmocněného jednatele, tedy osobu jednající bez plné moci. Na osobu takto jednající se však nevztahují ustanovení o překročení plné moci, neboť tato plná moc neexistovala (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1134/2000). Právní úkon učiněný nezmocněným jednatelem by zavazoval osobu, za níž bylo jednáno, pouze za podmínek ustanovení §33 odst. 2 obč. zák., tj. byl-li by právní úkon tím, za koho bylo jednáno, dodatečně bez zbytečného odkladu schválen. Při takovém schválení by podle názoru odvolacího soudu bylo třeba použít analogicky ustanovení §31 odst. 4 obč. zák., takže mělo-li se jednat o právní úkon v písemné formě, pro který je předepsána písemná plná moc, musel by být splněn požadavek písemné formy i pro dodatečné schválení právního úkonu učiněného tzv. nezmocněným jednatelem. Schválení právního úkonu pouhým jednáním tomuto požadavku nevyhovuje. I kdyby však postačovalo následné schválení právního úkonu konkludentně, muselo by jít o jednoznačné schválení celého obsahu smlouvy včetně ujednání o smluvní pokutě. I když tedy strany částečně jednaly ve smyslu smlouvy – zhotovitel provedl dílo a objednatel je zaplatil – nebylo by možné z tohoto jednání dovodit souhlas objednatele s ujednáním o smluvní pokutě ve výši 1 % dlužné částky za každý den prodlení.
Odvolací soud ještě doplnil, že jestliže ze záhlaví dané smlouvy vyplývá, že její účastník jedná v zastoupení na základě plné moci (smluvní zastoupení), nelze na daný případ aplikovat ustanovení §15 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) o tzv. zmocnění zákonném.
Odvolací soud uzavřel, že v daném případě neschválené jednání nezmocněného jednatele žalovaného nezavazovalo a nárok žalobce na zaplacení sjednané smluvní pokuty vůči žalovanému není dán. Proto změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III. tak, že se žaloba o zaplacení částky 500.000,- Kč zamítá (§220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání ze dne 18. 4. 2008, a to výslovně do výroků I. a III., jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a konečně o ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
K dovolacímu důvodu dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolatel uvádí, že postupem odvolacího soudu byla porušena zásada předvídatelnosti rozhodnutí, když odvolací soud zaujal odlišný právní názor než soud prvního stupně, aniž s tímto názorem účastníky seznámil. Tím došlo k porušení zásady dvojinstančnosti řízení a ve svém důsledku k zásahu do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Závěr, že Ing. arch. T. A. předmětnou smlouvu o dílo podepsal za žalovaného jako nezmocněný jednatel, považuje dovolatel za nesprávný a nemající oporu v provedeném dokazování. Podle názoru dovolatele Ing. arch. T. A. v rozhodné době byl jednatelem společnosti g:projekt s. r. o., které byla žalovaným udělena plná moc ze dne 18. 12. 2003 a jestliže smlouva o dílo č. 44/04/K ze dne 30. 8. 2004 byla podepsána p. A., nelze bez dalších důkazů učinit závěr o tom, zda předmětnou smlouvu uzavřel za žalovaného p. A. jako fyzická osoba nebo zda ji uzavřel jménem společnosti g:projekt s. r. o. jako jednatel této společnosti.
Dovolatel odkazuje na ustanovení §66 odst. 7 obch. zák. a má za to, že jmenovaný smlouvu podepsal jménem společnosti g:projekt s. r. o. a odvolací soud měl platnost smlouvy včetně ujednání o smluvní pokutě posoudit dle §33 odst. 1 a nikoli podle §33 odst. 2 obč. zák. Pan Ing. arch. T. A. smlouvu podepsal jménem zmocněné společnosti g:projekt s. r. o., neboť plná moc ze dne 18. 12. 2003 byla žalovaným udělena této společnosti. Smlouva tak byla pro žalovaného závazná podle ustanovení §33 odst. 1 obč. zák.
Závěr odvolacího soudu o tom, kdo za žalovaného uzavíral smlouvu, nemá podle mínění dovolatele rovněž oporu v provedeném dokazování, neboť tuto otázku bez výslechu T. A. nelze posoudit, totiž, zda jmenovaný jednal jako fyzická osoba nebo jménem společnosti g:projekt s. r. o. jako její jednatel. Návrh na toto doplnění dokazování nebyl vznesen pro nepředvídatelnost rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud měl vycházet ze shodného tvrzení účastníků ohledně platnosti smlouvy a její závaznosti pro žalovaného a ke tvrzení žalovaného ohledně nezmocněného jednatelství, což žalovaný poprvé tvrdil až ve svém závěrečném návrhu při jednání odvolacího soudu dne 9. 1. 2008, neměl přihlížet. Pokud tak odvolací soud učinil, porušil princip zákazu novot v odvolacím řízení.
Dovolatel taktéž namítá, že obsah smlouvy o dílo nelze oddělit od ujednání o smluvní pokutě, neboť bez tohoto ujednání by smlouva nebyla účastníky uzavřena.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný v jednovětém vyjádření k dovolání má dovolání žalobce za pouze účelové.
Podle čl. II. bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), konstatoval, že dovolání je přípustné, neboť směřuje proti výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), jakož i do souvisejícího výroku o nákladech řízení.
Dovolatel uplatnil všechny tři dovolací důvody, které jsou v zákoně zakotveny.
Primární je v tomto případě dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Zásadní otázkou právního posouzení je v daném případě otázka vzniku, resp. platnosti smlouvy z hlediska důsledků jednání p. Ing. arch. T. A. jako zástupce žalovaného při podpisu předmětné smlouvy.
Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalovaný udělil společnosti g:projekt s. r. o., plnou moc ze dne 18. 12.2003.
Předmětná plná moc žalovaného jako zmocnitele zplnomocňuje společnost g:projekt s. r. o., zastoupenou Ing. arch. T. A., jednatelem, jednat před správními orgány, organizacemi, zajistit vyjádření dotčených orgánů potřebných k vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení týkajícího se akce „Terénní úpravy a rozšíření venkovních skladovacích ploch v areálu firmy Simona, Ježlovice“. V textu plné moci je výslovně uvedeno, že „uvedený zmocněnec však není oprávněn za zmocnitele uzavírat jakékoliv dohody či smlouvy“. Podle §31 odst. 1 a 2 obč. zák. je při právním úkonu možné dát se zastoupit mj. právnickou osobou. Za tímto účelem udělí zmocnitel zmocněnci plnou moc, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění. Je-li udělena plná moc právnické osobě, vzniká právo jednat za zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán udělil plnou moc.
Z uvedeného vyplývá, že Ing. arch. A. byl jako statutární orgán zmocněnec oprávněn jednat za zmocnitele v rozsahu, v němž byla udělena plná moc. Z vymezení jednatelského oprávnění je zřejmé, že Ing. arch. T. A. nebyl oprávněn (zmocněn) předmětnou smlouvu o dílo podepsat. Jestliže tak učinil „na základě plné moci“ (srov. záhlaví smlouvy o dílo č. 44/04/K ze dne 30. 8. 2004), jednal jako zmocněnec (jednající jménem zmocněné společnosti, jíž byl jednatelem a za zmocnitele), který překročil plnou moc. Překročí-li zmocněnec své oprávnění z plné moci, je podle §33 odst. 1 obč. zák. zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil.
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl k závěru, že „měl-li Ing. arch. Ackermann jednat a smlouvu podepisovat na základě plné moci“, musela by být „plná moc udělena této osobě“. Plná moc z 18. 3. 2003 byla udělena právnické osobě“ g.projekt, s. r. o.“ s tím že jednatelem této společnosti byl Ing. arch. A.
S ohledem na shora uvedené a na to, že Ing. arch. A. podepisoval smlouvu o dílo ze dne 30. 8. 2004 „na základě plné moci“ nebylo sporné, že jde o plnou moc z 18. 12. 2003, je právní posouzení této otázky provedené odvolacím soudem nesprávné. Za zmocněnou právnickou osobu, je podle §31 odst. 2 obč. zák. oprávněn jednat statutární orgán, v tomto případě jednatel, jímž byl Ing. arch. A. a ke svému jednání již nepotřebuje další plné moci.
Z uvedeného nesprávného právního závěru odvolacího soudu plyne další nesprávný závěr tohoto soudu, a to že Ing. arch. A. podepsal předmětnou smlouvu jako tzv. nezmocněný jednatel dle ust. §33 odst. 2 obč. zák.
V posuzované věci bude nutné v dalším řízení postupovat dle ust. §33 odst. 1 obč. zák., neboť zmocněnec (g.projekt, s. r. o. jednající svým statutárním orgánem a jednatelem Ing. arch. A.) překročil oprávnění vyplývající z plné moci ze dne 18. 12. 2003 (neuzavírat jakékoli dohody či smlouvy). Vzhledem k tomu je nutné se dále zabývat tím, zda zmocnitel toto překročení neschválil, popř. nevyslovil bez zbytečného odkladu poté, co se o překročení jednatelského oprávnění zmocněnce dozvěděl, nesouhlas s tímto jednáním zmocněnce.
Další dovolací důvody (námitky), dovolatelem uplatněné, tj. důvody podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a §242 odst. 3 o. s. ř., a to zejména týkající se dokazování (výslech Ing. arch. A.) nejsou již z hlediska rozhodnutí o dovolání samy o sobě rozhodné a proto se jimi dovolací soud již nezabýval.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení byl v dané věci naplněn, a proto rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a III. (ve věci samé a v souvisejících nákladech řízení), zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud je v dalším řízení vázán právním názorem soudu dovolacího (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2010
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu