ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.2278.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 2278/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně P. L., spol. s r.o. , zastoupené JUDr. D. U., advokátkou, proti žalovanému J. K. , zastoupenému Mgr. J. Z., advokátem , o zaplacení 510 615,80 Kč , vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 7 C 728/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. ledna 2009, č.j. 28 Co 415/2007-232, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. D. U., advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. ledna 2009, č.j. 28 Co 415/2007-232, výrokem II. ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 4. října 2001, č.j. 7 C 728/96-124, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 7. července 2008, č.j. 7 C 728/96-216, a to ve výroku I., kterým bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni 510 615,80 Kč; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Soud prvního stupně přiznal žalobkyni částku 510 615, 80 Kč z titulu nezaplacení části kupních cen za zemědělskou techniku na základě kupních smluv uzavřených mezi účastníky dne 6.6.1995, jejímž předmětem byly secí kombinace RPAD + KG a traktor F. 8770. Vyšel přitom ze zjištění, že žalovaný nezaplatil část kupní ceny za secí kombinaci ve výši 229 067,80 Kč a za traktor 520 798 Kč, tj. celkem nedoplatek kupní ceny ve výši 749 865,80 Kč. Protože žalovaný učinil vůči žalobkyni platný projev vůle směřující k započtení pohledávky za žalobkyní ve výši 239 250 Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že pohledávky v rozsahu započtení zanikly ke dni 2.10.2001, a proto trvá závazek žalovaného k doplacení kupní ceny za dodanou zemědělskou techniku ve výši 510 615, 80 Kč. Soud prvního stupně odmítl, že by v daném případě došlo k odstoupení od uvedených smluv, neboť přípisem žalobkyně ze dne 2.7.1996, doručeným žalovanému, nemohlo dojít k platnému odstoupení od kupních smluv, neboť při nezaplacení části kupních smluv mohla žalobkyně odstoupit pouze od části kupních smluv týkajících se dílčích plnění, ve kterých byl žalovaný v prodlení. Jelikož při vrácení plnění po odstoupení od smlouvy nepřicházelo v úvahu vrácení části strojů, soud dovodil, že by se jednalo ze strany žalobkyně o plnění nemožné, a z tohoto důvodu považoval odstoupení od smlouvy v daném případě za nemožné a ve smyslu §37 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) za absolutně neplatné. Zároveň dovodil, že na daný skutkový stav nelze aplikovat §347 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), který stanoví: „Ohledně části plnění, u něhož nenastalo prodlení, nebo ohledně dílčího plnění, které již bylo přijato nebo se má uskutečnit teprve v budoucnu, lze odstoupit od smlouvy, jestliže tato část plnění nebo toto dílčí plnění nemá zřejmě vzhledem ke své povaze pro oprávněnou stranu hospodářský význam bez zbytku plnění, u něhož nastalo prodlení, nebo neplnění závazku jako celku znamená podstatné porušení smlouvy.“
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovanému vznikl a trvá závazek vůči žalobkyni z titulu nezaplacení části kupních cen celkem ve výši 510 615,80 Kč za dodanou zemědělskou techniku. Neztotožnil se však se soudem prvního stupně v otázce posouzení odstoupení od obou předmětných kupních smlouvy, učiněné žalobkyní. Podle odvolacího soudu došlo dopisem ze dne 2.7.1996 k řádnému odstoupení žalobkyně od předmětných kupních smluv uzavřených s žalovaným. Odvolací soud vzal dále v úvahu, že obě strany po odstoupení od smlouvy mezi sebou jednaly, o čemž svědčí i zápis z jednání ze dne 26.9.1997, a měly snahu učinit dohodu o sporných záležitostech. Žalovaný měl zájem o předmětnou zemědělskou techniku a žalobkyně se nestavěla odmítavě k tvrzením žalovaného o vzniku škody, která mu měla být způsobena důsledkem prodlení s dodáním zemědělské techniky žalobkyní. Za dané situace odvolací soud dovodil, že nastaly okolnosti, jaké má na mysli §349 odst. 1, poslední část věty za středníkem obch. zák., v důsledku nichž zanikly účinky odstoupení od kupních smluv. Pokud bylo v řízení argumentováno žalovaným, že se strany dohodly jinak ohledně pluhu L., nepovažoval tuto námitku odvolací soud za relevantní.
Proti rozsudku odvolacího soudu – do výroku ohledně částky 510 615,80 Kč podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel nesouhlasí, že by další jednání účastníků a zejména zápis z jednání účastníků ze dne 26.9.1997 svědčil o tom, že by žalobkyně odvolala účinky odstoupení a že by žalovaný s tímto odstoupením souhlasil. Připouští však, že strany se po odstoupení od kupních smluv chovaly tak, že byl aplikován právní režim po odstoupení od kupních smluv, když jeden ze zakoupených strojů – pluh L. byl předán žalobkyni oproti vyčíslení aktuální hodnoty tohoto stroje a strany si navzájem vrátily plnění.
Za otázku zásadního právního významu považuje, zda je možné platně odvolat účinky odstoupení za situace, kdy strany již zčásti vypořádaly vzájemné nároky ze zrušené smlouvy.
Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu v uvedeném rozsahu, týkající se částky 510 615,80 Kč, byl zrušen a věc byla v daném rozsahu tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, zatímco dovolání žalovaného za nedůvodné.
Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (16.1.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Nesouhlasí-li dovolatel se závěrem odvolacího soudu, že jednání účastníků po odstoupení od smlouvy a zejména zápis z jednání účastníků ze dne 26.9.1997 svědčil o tom, že žalobkyně odvolala účinky odstoupení a že by žalovaný s tímto odstoupením souhlasil, je třeba konstatovat, že při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Odvolací soud vyšel v dané věci na základě skutkových zjištění ke skutkovému závěru, že mezi účastníky nastaly okolnosti nasvědčující tomu, že žalobkyně odvolala účinky odstoupení a žalovaný s tímto odstoupením souhlasil. Za daného skutkového stavu, který nelze v dovolacím řízení přezkoumávat, odvolací soud správně aplikoval na řešení nastalé situace mezi účastníky §349 odst. 1, poslední část věty za středníkem obch. zák., a to se závěrem, že zanikly účinky odstoupení od kupních smluv a žalovaného závazek na doplacení části kupní ceny za dodanou zemědělskou techniku trvá. Uvedený právní závěr není v rozporu s hmotným právem.
Považuje-li dovolatel za otázku zásadního právního významu otázku, zda je možné platně odvolat účinky odstoupení za situace, kdy strany již zčásti vypořádaly vzájemné nároky ze zrušené smlouvy, je třeba konstatovat, že tato otázka je položena na dovolatelem přijatém vlastním skutkovém závěru o částečném vypořádání vzájemných nároků účastníků ze zrušené smlouvy. K takovému skutkovému závěru soudy však nedospěly. Měl-li dovolatel na mysli vypořádání ohledně pluhu L., je nutno připomenout, že odvolací soud správně dovodil, že na posouzení a právní závěr v dané věci nemá vliv skutečnost, že se účastníci dohodli jinak ohledně pluhu L. Na závěru o vypořádání vzájemných nároků ze zrušené smlouvy odvolací soud právní závěr o zániku účinků odstoupení od kupních smluv ze dne 6.6.1995 nezaložil.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 3 o. s. ř., neboť odvolací soud neřešil otázku zániku účinků odstoupení od kupních smluv v rozporu s hmotným právem (§349 odst. 1 obch. zák.) a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nejvyšší soud uzavřel, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., proto není dovolání žalovaného přípustné a podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 12 360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. února 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu