ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.245.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 245/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně BASH s. r. o. , se sídlem v Děčíně 5, Soustružnická 5, PSČ 405 02, IČ: 61328251, zastoupené Narcisem Tomáškem, advokátem, se sídlem v Děčíně 1, Masarykovo nám. 193/20, proti žalované Mercedes-Benz Financial Services Česká republika s. r. o., se sídlem v Praze 4, Chodov, Daimlerova 2296/2, PSČ 149 45, IČ 63997240, o zrušení rozhodčího nálezu ze dne 15. března 2006, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 154/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009, č. j. 2 Cmo 353/2008-80, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 18. června 2008, č. j. 11 Cm 154/2006-58, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodčího nálezu RN/Daimler – Bash/13/4/2004/15 vydaného rozhodcem JUDr. Josefem Panenkou dne 15. 3. 2006, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož rozsudek soudu prvního stupně byl rozsudkem v pořadí prvním. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá z pohledu dovolatelkou označené právní otázky po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobkyně v dovolání vytýká rozhodci, že neprovedl jí navržené důkazy, a argumentuje, že v případě jejich provedení by obstála její námitka, že leasingové smlouvy, z nichž se žalovaná domáhala plnění v rozhodčím řízení, jsou neplatné. Z toho pak s odkazem na ustanovení §33 zákona č. 216/1994 Sb. dovozuje, že je-li neplatná leasingová smlouva, týká se neplatnost i rozhodčí doložky v ní obsažené.
Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může podle judikatury Nejvyššího soudu založit jen taková právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (která je pro toto rozhodnutí určující) – srov. např. usnesení ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, usnesení ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 370/2005, a rozsudek ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 508/2009, www.nsoud.cz ). Rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení platnosti rozhodčí doložky nespočívá; odvolací soud na základě zjištění, že žalobkyně námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy ve smyslu ustanovení §31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb. neuplatnila před rozhodcem, nýbrž až při jednání odvolacího soudu, vyšel z ustanovení §33 citovaného zákona, podle kterého soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody §31 písm. a) nebo písm. b), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod nejpozději, než začala jednat ve věci samé. Toto právní posouzení, jež je ostatně zcela správné, dovolatelka nezpochybnila.
Pro úplnost je na místě dodat, že Nejvyšší soud vyložil v rozsudku uveřejněném pod č. 103 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2008, že nevztahuje-li se důvod neplatnosti smlouvy na rozhodčí doložku týkající se sporů z této smlouvy, nemá neplatnost smlouvy vliv na platnost rozhodčí doložky.
V situaci, kdy dovolatelka nezpochybnila právní posouzení, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, je odůvodněn závěr, že napadené rozhodnutí ve věci samé nemá z pohledu uplatněných dovolacích důvodů (jimiž je dovolací soud při své přezkumné činnosti a též při posouzení přípustnosti dovolání vázán) po právní stránce zásadní význam. Protože dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení zákon nepřipouští vůbec (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), nelze než uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalované, která by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu