ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.2842.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 2842/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr.Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce JUDr. V. B., zastoupeného JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem Sadová 1585/7, Moravská Ostrava, proti žalované TATRA, a. s., se sídlem Kopřivnice, Areál Tatry 1450/1, IČ 45193444, o zaplacení částky 6,615.231,30 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 16 Cm 162/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. ledna 2008, č. j. 4 Cmo 299/2006-428, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2008, č. j. 4 Cmo 299/2006-428 se ve výroku I., III. a IV. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 13. února 2006, č. j. 16 Cm 162/98-347, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) CRB-ZAM v. o. s. ř. „v likvidaci“, částku 6,615.231,30 Kč (výrok I.), co do částky 453.565,13 Kč žalobu zaplatit žalobci b) částku 7,311.239,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,3 % ročně ze specifikovaných částek a od konkretizovaných dat (výrok III.), co do úroku z prodlení ve výši 1,6% ročně ze specifikovaných částek a od konkretizovaných dat, řízení v žalobce žalobce b) zastavil (výrok IV) a konečně co do úroku z prodlení ve výši 2,1% ročně ze specifikovaných částech a od konkretizovaných dat žalobu žalobce b) zamítl (výrok V.). Ve výrocích VI. – X. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení.
Předmětem řízení byly nároky původních obou žalobců a) a b) – žalobci označení v záhlaví rozhodnutí – na zaplacení faktur za dodávky černého uhlí dle kupní smlouvy ze dne 6. 4. 1994 a dále faktur za zneškodnění odpadů dle smlouvy o dílo ze dne 1. 9. 1994 v celkové částce 7,311.239,50 Kč a konečně též nároku na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zaplacením vymáhaných částek ve výši 7,068.796,43 Kč.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku mění tak, že žaloba na zaplacení částky 6,615.231,30 Kč se zamítá (výrok I.), v odstavci III. výroku se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje (výrok II.) a konečně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky a vůči České republice (výrok III. a IV.).
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích podle §206 a 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze z části.
V prvé řádě odvolací soud se zřetelem k mezitím smluvenému postoupení předmětné pohledávky mezi žalobcem a) a žalobcem b) rozhodl podle §107a odst. 1 o. s. ř. o vstupu žalobce b) do řízení namísto žalobce a). Prvnímu návrhu žalobce a) na vstup žalobce b) do řízení na jeho místo Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. září 2007, č. j. 4 Cmo 299/2006-398, nevyhověl.Po uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2007 mezi žalobcem a) jako postupitelem a žalobcem b) jako postupníkem o částce 7,068.796,30 z titulu smluví pokuty Vrchní soud v Olomouci druhému návrhu žalobce a) na vstup žalobce b) místo něj již Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23 10. 2007 č. j. 4 Cmo 299/2006-411, vyhověl.
Odvolací soud se poté zabýval odvolací námitkou žalované, že v době rozhodování soudu prvního stupně napadeným rozsudkem ve vztahu k žalobci a), o předmětném nároku na smluvní pokutu, nebyl žalobce a) ve sporu aktivně věcně legitimován. Odvolací soud dovodil, že právo na zaplacení smluvní pokuty přešlo dne 27. 6. 1997 na postupníka CRB s. r. o. a následně dne 10. 9. 1998 na JUDr. V. B.. Pokud tudíž soud prvního stupně vyhověl žalobě žalobce a), rozhodl nesprávně, poněvadž tomuto žalobci nesvědčila aktivní legitimace. S poukazem na ust. §107a odst. 3 a §107 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud byl toho názoru, že vstoupil-li JUDr. B. až v odvolacím řízení do procesního postavení účastníka, který nebyl ohledně části nároku (tj. nároku na smluvní pokutu) aktivně legitimován, nemůže být nedostatek jeho aktivní legitimace v řízení před soudem prvního stupně vstupem v odvolací řízení nijak zhojen. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu na zaplacení smluvní pokuty 6,615.231,50 Kč zamítl.
Pokud šlo o další odvolací námitky uplatněné žalovanou v odvolacím řízení, týkající se neplatnosti sjednané smluvní pokuty v kupní smlouvě a neexistence závazku ze smlouvy o dílo tyto skutečnosti – ač podle §119a odst. 1 o. s. ř. řádně poučena žalovaná v řízení před soudem prvního stupně netvrdila, tento soud se jimi nezabýval a proto s ohledem na zásadu neúplné apelace ve smyslu §205a odst. 1 o. s. ř. se těmito skutečnostmi nemohl zabývat ani odvolací soud. Odvolací soud proto ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to proti výroku I. ve věci samé a proti výrokům III. a IV. o nákladech řízení. Jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
Dovolatel především namítá, že ke dni vydání konečného meritorního rozhodnutí odvolacím osudem byl žalobce JUDr. V. B. nejen oprávněným věřitelem z celé vymáhané pohledávky, tedy z jistiny pohledávek na zaplacení cen a jejich příslušenství, ale i smluvních pokut a byl tedy plně aktivně legitimován. Názor odvolacího soudu, že nemůže zpětně zhojit nedostatek aktivní legitimace společnosti CRB-ZAM, v. o. s. řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení, přestože žalobce JUDr. V. B. byl ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně věřitelem celé podstaty hmotného práva a byl i jediným účastníkem řízení na straně žalobce, je podle mínění dovolatele nesprávný.
Dovolatel spatřuje nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu v nerespektování ustanovení §154 odst. 1 o. s.ř., že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, což platí i pro odvolací řízení a zde dovolatel odkazuje na komentář k občanskému soudnímu řádu, vyd. C. H. Beck, 7. vydání, Praha 2006, str. 710. Jestliže proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně na zamítavý, je jeho rozhodnutí nesprávné.
Naopak bylo namístě žalobci, který byl legitimován v době podání žaloby (bez ohledu na to, že po určitou dobu v průběhu řízení dočasně aktivně legitimován nebyl) a který byl legitimován i v okamžiku konečného rozhodnutí odvolacího soudu, zcela vyhovět.
Dovolatel poukazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 657/2001, kde v procesně obdobné věci Nejvyšší soud judikoval, že pro konečné rozhodnutí odvolacího soudu není podstatné, zda aktivní legitimace trvala po celou dobu trvání sporu či zda došlo v mezidobí v průběhu sporu k její ztrátě a znovunabytí, nýbrž podstatné je, že aktivní legitimace je dána ke dni vyhlášení (vydání) odvolacího rozhodnutí.
Dovolatel se domnívá, že je v tomto případě dán též dovolací důvod dle §205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., tj. že řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně totiž nerozhodl k návrhu tehdejšího žalobce a) a za souhlasu žalobce b) JUDr. V. B., o procesním nástupnictví ve smyslu §107a o. s. ř. i ve vztahu k nároku na zaplacení smluvní pokuty (nejen tedy co do pohledávky jistiny), ač tak měl – i podle závěru odvolacího soudu - správně učinit. Jestliže pak nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně shledal odvolací soud nezákonným v následném řízení o odvolání ve věci samé, měl z toho vyvodit správné právní závěry (i když žádný z účastníků proti předchozímu procesnímu rozhodnutí o procesním nástupnictví nepodal opravný prostředek). Odvolací soud měl v tomto bodě rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení a pokud tak neučinil, naplnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel též ve výkladu stanovení §107a o. s. ř. odvolacím soudem, že totiž nový žalobce musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho vstupu do řízení včetně aktivní legitimace předchozího žalobce. Dovolatel má za to, že ke změně žalobce zde dochází vždy a to pouze v situaci, kdy dosavadní žalobce již aktivně legitimován není a institut změny žalobce slouží tak jen k tomu, aby mohl být nedostatek aktivní legitimace zhojen. Na tom nic nemění skutečnost, že k procesnímu nástupnictví došlo až v odvolacím řízení.
Dovolatel rovněž namítá že soudy prvního stupně i odvolací porušily nejen jeho procesní práva, ale i čl. 36 odst. 1 Základních práv a svobod, tedy i jeho ústavní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soudu zrušil rozsudek odvolacího soudu, popř. i soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatoval, že podle čl. II. bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem na bytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud se musel nejprve – po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti podle zákona (§240 odst. 1., §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) – zabývat přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s. ř.).
V daném případě je dovolání proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu - proti němuž dovolání ve věci výslovně směřuje, objektivně přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož tímto výrokem bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.¨
Dovolacím důvodem, který dovolatel uplatňuje, je nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soudu posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V předmětném případě se dovolání týká věcně pouze výroku I. napadeného rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., ukládajícím žalované zaplatit žalobci a) (tj. CRB-ZAM v. o. s. „v likvidaci“) částku 6,615.231,30 Kč, tak, že žaloba se zamítá.
V této části bylo tudíž rozhodnuto věcně o smluvní pokutě, k jejímuž uplatnění v řízení před soudem prvního stupně – jak z nesporných skutkových zjištění ve spise vyplývá – byl žalobce b) JUDr. V. B., jenž byl ke dni vyhlášení rozsudku soud prvního stupně hmotněprávně jako věřitel aktivně legitimován [na základě smlouvy o postoupení pohledávky s tehdejším žalobcem a)].
Ze skutkových zjištění a obsahu spisu vyplývá, že žalobou ze dne 7. 5. 1997 se žalobce – CRB-ZAM, v. o. s., Ostrava (dále jen „žalobce a)“) domáhal mj. zaplacení smluvní pokuty 7.068.796,45,- Kč (smluvní pokuta dle kupní smlouvy ze 6. 4. 1994 ve výši 6.831.360,53,- Kč a smluvní pokuta dle smlouvy o dílo z 1. 9. 1994 ve výši 237.435,90,- Kč).
Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 1997 uzavřenou mezi postupitelem CRB-ZAM, v. o. s., v likvidaci, a postupníkem – CRB-ZAM, s. r. o., byly pohledávky z neuhrazených faktur č. 812943H, 1312942H, 1412941H, 1412942H, 1512941H a 641294H ve výši 7.311.239,50,- Kč postoupeny postupníkovi.
Další smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 9. 1998 uzavřenou společností CRB-ZAM, s. r. o., jako postupitelem a JUDr. V. B. jako postupitelem (dále jen „žalobce“, popř. „žalobce b)“) byly předmětné pohledávky postoupeny na postupníka.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 1. 2003, č. j. 16 Cm 162/98-43 na návrh žalobce a) mj. nepřipustil, aby do řízení namísto žalobce a) vstoupil žalobce b), a to ohledně smluvní pokuty ve výši 7.068.796,43,- Kč, a to s odůvodněním, že smluvní pokuta není ve smyslu §524 odst. 2 obč. zák. právem spojeným s postupovanými pohledávkami. Toto usnesení nebylo právní moci, neboť odvolací řízení bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Cmo 98/2003-59 zastaveno pro zpětvzetí odvolání.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 13. 2. 2006, č. j. 16 Cm 162/98-347 s ohledem na uvedený právní závěr uložil žalovanému zaplatit žalobci a) částku 6.615.231,30,- Kč, představující smluvní pokutu ze prodlení s úhradou faktur č. 812943H, 1312942H, 1412941H, 1412942H a 1512941H ve výši 6.418.980,- Kč a smluvní pokutu ve výši 196.563,15,- Kč za prodlení s úhradou faktury č. 641294; v částce 453.565,13,- Kč byla žaloba zamítnuta.
V průběhu odvolacího řízení žalobce a) v podání ze dne 10. 10. 2007 podle ust. §107a o. s. ř. navrhl, aby na jeho místo ohledně smluvní pokuty vstoupil do řízení žalobce b). Odvolací soud usnesením ze dne 23. 10. 2007, č. j. 4 Cmo 299/2006-411 tomuto návrhu vyhověl a to poté co žalobce b) dne 24. 9. 2007 postoupil předmětnou pohledávku na žalobce a) a ten ji dne 25. 9. 2007 postoupil zpět žalobci a).
Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 10. 1. 2008, č. j. 4 Cmo 299/2006-428 mj. změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 6.615.231,30,- Kč představující smluvní pokutu zamítl. V odůvodnění ve stručnosti uvedl, že na základě smluv o postoupení pohledávek z 27. 6. 1997 a poté z 10. 9. 1998 byly pohledávky v celkové částce 7.311.239,50,- Kč postoupeny JUDr. B., a to včetně příslušenství a tzv. vedlejších práv, tj. v tomto případě smluvní pokuty a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 473/2005 a tím nebyl žalobce a) ve věci nároku na smluvní pokutu aktivně věcně legitimován.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud dále uvedl, že žalobce b) sice v odvolacím řízení nastoupil na místo žalobce a), avšak v řízení před soudem prvního stupně nárok na úhradu smluvní pokuty neuplatnil, ačkoli byl aktivně legitimován a tím nebyl „zhojen nedostatek aktivní legitimace jeho procesního předchůdce“ (žalobce a)).
Z uvedeného je zřejmé, že po zahájení řízení před soudem prvního stupně došlo k postoupení pohledávek vyplývajícího z faktury uvedených shora v celkové výši 7.311.239,50,- Kč na žalobce b).
Podle §524 odst. 2 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. S postoupenou pohledávkou přechází na postupníka nejen pohledávka, ale i práva spojená s jejím zajištěním, např. smluvní pokutou.
Pokud dojde k postoupení pohledávky v době, kdy byla smluvní pokutou zajištěná povinnost porušena, právo na úhradu smluvní pokuty, na níž již vzniklo právo, přísluší postupníkovi, nebylo-li ve smlouvě o postoupení pohledávky sjednáno něco jiného (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 470/2005).
V posouzeném případě z předmětných smluv o postoupení pohledávek z 27. 6. 1997 a 10. 9. 1998 vyplývá, že pohledávky byly postupovány včetně příslušenství a všech práv s pohledávkou spojených (viz čl. I a V., popř. čl. II.). Z toho vyplývá, že z hlediska nároku na zaplacení předmětné smluvní pokuty byl již v průběhu řízení před soudem prvního stupně věcně aktivně legitimován žalobce b).
Za dané situace pak soud prvního stupně nesprávně usnesením ze dne 21. 1. 2003, č. j. 16 Cm 162/98-43 nepřipustil, aby namísto žalobce a) ve věci smluvní pokuty vstoupil do řízení žalobce b), a to z důvodu jeho nesprávného názoru, že s postoupenými pohledávkami nepřechází právo na smluvní pokutu, jíž byly pohledávky zajištěny.
Odvolací soud správně dospěl k závěru, že žalobce a) nebyl věcně aktivně legitimován ohledně žalované smluvní pokuty a že aktivně legitimován z hlediska nároku na zaplacení předmětné smluvní pokuty je žalobce b). Ve vztahu k žalobci b) pak odvolací soud uvedl, že nárok na zaplacení smluvní pokuty u soudu prvního stupně neuplatnil a že do řízení vstoupil až v průběhu řízení odvolacího, čímž nebyl „zhojen nedostatek aktivní legitimace jeho procesního předchůdce“, tj. žalobce a) a odkázal na ust.§107a odst. 3 o. s. ř. ve vazbě na ust. §107 odst. 4 o. s. ř.
Z uvedeného je zřejmé, že postoupením pohledávek v průběhu odvolacího řízení – viz shora bylo vedeno snahou eliminovat nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřipuštění žalobce b) do řízení namísto žalobce a) ve věci smluvní pokuty. Dále žalobce a) v průběhu řízení u soudu prvního stupně podáním ze dne 20. 1. 2003 navrhl s ohledem na postoupení pohledávek, aby na jeho místo vstoupil do řízení žalobce b). Soud prvního stupně poté rozhodl o procesním nástupnictví shora uvedeným rozhodnutím (předchozí sdělení o právním a procesním nástupnictví ze dne 14. 10. 1998 a 30. 4. 1999 bylo učiněno CRB, s. r. o. a JUDr. B., nikoliv některým z účastníků řízení).
Dovolací soud je toho názoru, že v dané věci dospěl-li odvolací soud k závěru, že věcně aktivně legitimovaným ve věci nároku na zaplacení předmětné smluvní pokuty je žalobce b) a pokud do řízení tohoto žalobce připustil, měl o jeho nároku rozhodnout, nikoliv žalobu o zaplacení 6,615.231,39 Kč zamítnout, a proto je jeho rozhodnutí nesprávné.
Dovolací soud taktéž nesdílí názor odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace společnosti CRB-ZAM, v. o. s. (procesního předchůdce), neboť je zřejmé, že tento event. nedostatek byl napraven shora uvedenými postoupeními pohledávek realizovanými v průběhu odvolacího řízení.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce b) je důvodné, a proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu v jeho výroku I. a souvisejících výrocích o nákladech řízení (výroky III. a IV. ) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O nákladech řízení dovolacího řízení včetně bude rozhodnuto podle §243d odst. 1 o. s. ř. v novém rozhodnutí o věci samé.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. června 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu