ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3077.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 3077/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobce R. H., zast. JUDr. Pavlem Eretem, advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 43, proti žalovanému MARKOP FL s. r. o., se sídlem Cheb, Komenského 536/28, IČ 25203959, zastoupenému JUDr. Petrem Orctem, advokátem, se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53, PSČ 360 21, o odstranění vad díla nebo slevu z ceny v částce 1,728.150,- Kč a o náhradu škody v částce 802.567,50 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 14 C 66/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2008, č. j. 25 Co 58/2007-348, takto:
I. Dovolání, směřující proti výroku I. písm. a), s výjimkou vad č. 14, 22, 23, 29 a 31 a slevy z ceny ve výši 70.100,- Kč a směřující proti výroku I. písm. b) rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2008, č. j. 25 Co 58/2007-348, se odmítá.
II. Dovolání proti výroku I. písm. a) v části týkající se vady č. 14, 22, 23, 29 a 31 a slevy z ceny díla ve výši 70.100,- Kč rozsudku odvolacího soudu, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu, rozsudkem ze dne 16. října 2006, č. j. 14 C 66/2003-286, rozhodl, že žalovaný je povinen bezplatně odstranit vady díla – rodinného domu s garáží a terénními úpravami č. p. 130 v Chebu na st. p. č. 106 katastrálního území Podhrad, konkrétně vyjmenované ve výroku I. nebo uhradit žalobci slevu z ceny díla ve výši 244.740,- Kč, dále v části týkající se požadavku na odstranění vad díla, vyjmenovaných ve výroku II. nebo zaplacení slevy z ceny ve výši 1,483.410,- Kč a v části týkající se požadavku žalobce na náhradu škody ve výši 750.467,50 Kč, žalobu zamítl a ve výroku III. uložil žalovanému uhradit žalobci 52.100,- Kč jako náhradu škody. Ve výrocích IV. a V rozhodl soud o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel především ze znaleckého posudku a ve větší části vytýkaných vad byl požadavek žalobce na bezplatné odstranění vad shledán důvodným včetně slev z ceny díla podle §439 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“). Požadavek žalobce na náhradu škody podle §373 obch. zák. posoudil soud jako jen zčásti důvodný.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a II., pokud jím bylo rozhodnuto o bezplatném odstranění vad díla a o slevě z ceny díla, změnil tak, že a) žalovaný je povinen odstranit vady díla jejich bezplatnou opravou, a to u vyjmenovaných vad díla nebo zaplatit žalobci slevu z ceny díla ve výši 314.840,- Kč a b) v části týkající se požadavku na bezplatné odstranění vad díla u 4 vyjmenovaných vad č. 27, 30, 32 a 36 žalobu zamítl a dále zamítl ve zbytku požadovanou slevu z ceny díla ve výši 1,413.310,- Kč (výrok I.). Ve výroku II. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., pokud jím byl zamítnut požadavek žalobce na náhradu škody ve výši 750.467,50 Kč, jakož i výrok III., pokud jím byl žalovaný zavázán uhradit žalobci na náhradu škody 52.100,- Kč, stejně tak v závislých výrocích o nákladech řízení, tj. ve výrocích IV. a V., zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěry o odpovědnosti zhotovitele za reklamované vady, kromě vad po čísly 14, 27, 32, 30 a 36. Závěr ve věci vady č. 14 nebyl správný, protože charakter této vady vylučuje jak potvrdil i „dovyslechnutý“ znalec před odvolacím soudem,že by se v době přejímky jednalo o vadu zřejmou (nefunkčnost byla způsobena při nedostatečném ošetření kovových prvků postupnou korozí). Vady č. 27 a 32 mají původ ve vadné projektové dokumentaci, jak potvrdil i znalec a zhotovitel tyto vady nemohl zjistit a proto ani neodpovídá podle §561 obch. zák. U vady č. 30 znalec před odvolacím soudem uvedl, že šlo o vadu zřejmou při předání díla, která tudíž nebyla včas reklamována. U vady č. 36 odvolací soud zjistil, že žalobce jak sám potvrdil – uváděl jako místo výskytu plísní strojovnu bazénu, avšak nedopatřením, neboť místem výskytu byla jen chodba a strojovna topení, přičemž i podle závěru znalce bylo dodáno odvlhčovaní zařízení, které měl žalobce jako uživatel udržovat v provozu, aby vzniku plísní zabránil. Odpovědnost zhotovitele za vadu č. 36 proto není dána.
Pokud jde o požadavek žalobce na slevu z ceny díla jako eventuální petit, odvolací soud se po slyšení znalce ztotožnil se soudem prvního stupně, avšak jen s tím, že u vady č. 9 je nutno slevu zvýšit o 75.600,- Kč, u vady č. 14 doplnit slevu o 9.000,- Kč a naopak u vad č. 27 a 30 neoprávněné slevy 12.500,- Kč a 2.000,- Kč stornovat, takže částka určená soudem prvního stupně ve výši 244.740,- Kč byla modifikována na částku 314.840,- Kč.
Dovoláním ze dne 6. 6. 2008 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu, a to výslovně výrok I., v němž vytýká, že rozsudek v dotčeném rozsahu je nepřezkoumatelný a nepřesvědčivý, když kromě pěti vyjmenovaných vad se odvolací soud u všech ostatních vad omezil na konstatování, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně.
Podle názoru dovolatele odvolací soud sám prováděl dokazování v rozporu s principem dvojinstančního řízení, nevypořádal se s výhradami žalovaného k osobě znalce a ke znaleckému posudku, ani s předloženými důkazními nároky. Dále dovolatel nesouhlasí se způsobem posouzení a řešení, které použil odvolací soud u některých konkrétních vad a zejména má za to, že soud prvního stupně i soud odvolací nekriticky přejal závěry znalce.
Dovolatel uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) a dovozuje, že napadený rozsudek je postaven na nesprávných skutkových zjištěních.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek co do výroku I. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a navrhuje též odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatoval, že podle čl. II. bod 12 Přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, je předmětné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nutné projednat a rozhodnout o něm podle dosavadních právních předpisů (tj. ve znění zák. č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 1. 7. 2009, dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti podle zákona (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) se nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť dovolání lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Odvolací soud ve výroku I. písm. a) rozsudku, který označil jako změnu výroku I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, žalovanému uložil povinnost bezplatně odstranit vady díla rodinného domu čp. 130 v Chebu s garáží a terénními úpravami na st. pč. 106, k. ú. Podhrad – označené ve výroku č. 1 – 26, 28 – 29, 31, 33 – 35, 37 – 38 do 30 dnů od právní moci rozsudku nebo zaplatit žalobci slevu z ceny díla ve výši 314.840,- Kč do 3 dnů po marném uplynutí výše uvedené 30ti denní lhůty k odstranění vad.
Ve výroku I. písm. b) rozsudku odvolacího soudu byla zamítnuta žaloba na bezplatné odstranění vad uvedených zde pod č. 27, 30, 32 a 36 a taktéž byla zamítnuta žaloba do zbytku požadované slevy z ceny díla ve výši 1.413.310,- Kč. Při posuzování přípustnosti dovolání proti tomuto výroku je zřejmé, že tímto výrokem nebyla dovolateli (žalovanému) způsobena žádná újma na jeho právech, a proto nepřichází v úvahu její napravení zrušením napadeného výroku. Dovolání proti výroku I. písm. b) rozsudku odvolacího soudu je proto nepřípustné (tzv. subjektivní nepřípustnost dovolání) a dovolací soud dovolání v tomto rozsahu odmítne.
Pokud jde o přípustnost dovolání proti výroku I. písm. a) rozsudku odvolacího soudu, je ze srovnání s výrokem I. a II. rozsudku soudu prvního stupně zřejmé, že rozdílnost (diformita) se týká pouze vady označené č. 14 – v prostoru popelnice opravit kovové dveře, zajistit jejich funkčnost a odstranit korozi – kterou odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, uložil žalovanému odstranit a dále rozdílnost spočívá ve výši slevy, kterou odvolací soud určil ve výši 314.840,- Kč a soud prvního stupně ve výši 244.740,- Kč (rozdíl činí 70.100,- Kč).
V případě rozdílnosti výroků soudů obou stupňů je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (tj. v případě vady č. 14 a dále uvad. č. 22, 23, 29, 31 a slevy ve výši 70.100,- Kč). Ve zbývajícím rozsahu (vady č. 1 – 13, 15 – 21, 24 – 26, 28, 32 – 35, 37 – 38 a sleva z ceny ve výši 244.740,- Kč, kdy jde podle obsahu práv a povinnosti o potvrzující rozhodnutí, je dovolání přípustné pouze při splnění podmínek uvedených v ust. §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Zbývá dodat, že vady podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vady dovolatelem rovněž namítané (a ani vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (tj. ustanovení, o něž přípustnost svého dovolání opřel dovolatel), je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odst. 1 písm. c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.), popř. tzv. jiné vady řízení, není-li zde řešena procesní otázka zásadního právního významu.
V dovolání žalovaný především namítá, že dovoláním dotčený výrok (kromě vad č. 14, 27, 30, 32, 36) je nepřezkoumatelný a nepřesvědčivý. Uvedené nedostatky pak v podrobnostech popisuje tak, že odvolací soud se u „všech ostatních vad omezil na konstatování, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně“ (rozuměj skutkovými a právními), tj. že sám prováděl dokazování a tím porušil zásadu dvojinstančnosti, nevypořádal se s výhradami k osobě znalce a dalšími důkazními návrhy, popř. dále zejména uváděl, že podíl na trhlinách, prasklinách na omítkách, dřevěných prvcích a výskyt plísní má původ v množství vodních par z bazénu s nedostatečně řešeným odpadem, dále v zateplení vnějšího pláště, event. provést terénní úpravy u šachet, popř. opravit plot a provést terénní úpravy pod plotem podle projektové dokumentace a další.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel těmito námitkami uplatňuje tzv. jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), popř. nedostatky ve skutkovém zjištění soudů (§241a odst. 3 o. s. ř.). Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání v případě potvrzujícího výroku, v daném případě jde o rozhodnutí o vadách č. 1 – 13, 15 – 26, 28 – 29, 31, 33 – 35, 37 – 38 a event. petitu o slevě z ceny ve výši 244.740,- Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť uvedené námitky dovolatele uplatněné v dovolání nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení (tj. nesměřují proti právnímu posouzení věci, které by mělo zásadní právní význam).
Dovolací soud taktéž neshledal, že právní posouzení věci provedené v této části odvolacím soudem by bylo v rozporu s hmotným právem. Ze skutkových zjištění, z nichž dovolací soud musí při posuzování přípustnosti dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vycházet, jednoznačně vyplývá, že předmětné vady díla byly způsobeny činností zhotovitele (žalovaného), a proto tyto skutkové závěry vyplývají zejména ze znaleckého posudku ing. Čiháka ze dne 1. 6. 2005, č. 77-469/2004, jeho doplňku z ledna 2006 a výslechu znalce při jednání dne 23. 11. 2007. Z tohoto posudku taktéž vyplývají částky slev při neodstranění jednotlivých vad, které si odvolací soud osvojil. Za tohoto skutkového stavu věci odvolací soud správně dovodil, že žalovaný za předmětné vady odpovídá (§560 a §564 obch. zák. v návaznosti na ust. §436 až §441 obch. zák.) a jeho právní posouzení věci je správné.
Dovolání směřující proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného bezplatně odstranit vady pod č. 1 – 13, 15 – 26, 28 – 29, 31, 33 – 35, 37 – 38, a o event. petitu o slevě ve výši 244.740,- Kč není podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a dovolání bude v této části odmítnuto.
V případě námitky, kterou dovolatel blíže neodůvodnil, směřující proti tomu, že odvolací soud prováděl dokazování a tím porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, dovolací soud poznamenává, že podle §213 odst. 1 o. s. ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Tento soud může mj. zopakovat dokazování, popř. dokazování doplnit, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. Tuto možnost nemá tehdy, má-li být proveden rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže ke skutečnosti, jež má být takto prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování (§213 odst. 2, 4 o. s. ř.).
Dovolací soud je toho názoru, že odvolací soud zejména při doplnění dokazování provedené výslechem znalce postupoval v souladu s ust. §213 o. s. ř., neboť předmětným znaleckým posudkem již bylo prováděno dokazování v předchozím řízení a nejednalo se o rozsáhlé doplnění dokazování. Tím nemohla být porušena ani zásada dvojinstančnosti řízení.
V posuzované věci, jak již bylo uvedeno shora, je dovolání přípustné proti výroku (části), jímž byla žalovanému uložena povinnost odstranit vady č. 14, 22, 23, 29 a 31 a proti eventuelnímu výroku o slevě z ceny díla ve výši 70.100,- Kč.
Z obsahu dovolání, kromě již shora uvedených námitek, nevyplývá konkrétně, v čem dovolatel spatřuje pochybení odvolacího soudu u těchto výroků, pouze obecně uvedl, že odvolací soud podrobně odůvodnil, proč se „neztotožnil se skutkovými a právními závěry stran odpovědnosti zhotovitele u vad pod čísly 14, 27, 32, 30, 36, jakož proč revidoval znalcovy propočty výše slev“ a dále obecně namítal nepřezkoumatelnost dovoláním dotčeného výroku, včetně obecných námitek týkajících se skutkových zjištění (praskliny, plísně a dalších vad).
Dovolací soud s ohledem na skutková zjištění odvolacího soudu ohledně této vady č. 14 a vad č. 22, 23, 29 a 31 a změny slevy z ceny díla, z nichž je dovolací soud nucen vycházet, nelze-li jim vytknout pochybení a vzhledem k tomu, že dovolací soud může přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.), neshledal, že dovolání žalovaného by bylo v této části důvodné, a proto byl nucen v tomto rozsahu dovolání zamítnout.
Závěrem dovolací soud poznamenává, že by bylo pro účastníka řízení výhodnější, aby dovolatel, resp. jeho právní zástupce, namísto úvah o schopnostech žen věnoval větší pozornost podanému dovolání.
Nejvyšší soud proto rozhodl s ohledem na uvedené tak, že dovolání, pokud směřovalo do výroku I. písm. a), s výjimkou vady č. 14 a slevy z ceny díla ve výši 70.100,- Kč, a výroku I. písm. b) rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.), zatímco dovolání, pokud směřovalo do měnícího výroku I. písm. a) rozsudku odvolacího soudu (vada č. 14, sleva z ceny díla ve výši 70.100,- Kč), když rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §142 odst. 1 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1, §146 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu