ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3122.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 3122/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Teplo Zlín, a. s., se sídlem ve Zlíně, Družstevní 4651, IČ 25321226, zastoupeného JUDr. Jiřím Horákem, advokátem se sídlem Zlín, Lešetín IV/708, PSČ 760 01, proti žalovanému ROSES CZ, spol. s r. o., se sídlem v Přerově I. – Město, Na Odpolední 1042/19, IČ 25536575, zastoupenému JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60 (s adresou pobočky v Přerově, nám. T. G. Masaryka 222/11), o zaplacení 78.728,50 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 131/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. dubna 2008, č.j. 28 Co 367/2006-123, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozhodl rozsudkem ze dne 12. června 2006, č. j. 11 C 131/2005-77, že řízení se zastavuje o částku 2.242,50 Kč (výrok I.), že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 76.483,- Kč s úroky z prodlení ve výši a za období ve výroku II. specifikované a nežalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení (výrok III.). Ve výroku IV. rozhodl soud o vrácení soudního poplatku 90,- Kč žalobci.
Soud prvního stupně dovodil, že na základě čl. IV. odst. 4.5. smlouvy o dodávce tepelné energie č. 158/3/02 ze dne 3. 1. 2002 a jejich dodatků, uzavřené mezi žalobcem jako dovolatelem a žalovaným jako konečným spotřebitelem, je žalovaný povinen uhradit žalobci dlužnou částku za teplo ve výši 76.483,- Kč spolu s úrokem z prodlení 0,05% za každý den prodlení (kromě částky již zaplacené ve výši uvedené ve výroku I., ohledně níž bylo řízení zastaveno). K odvolání žalovaného proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé Krajský soud v Brně rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ve výroku II. změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení (výrok III.).
Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné, neboť žalobce se domáhal uspokojení svého nároku vůči subjektu, jehož pasivní věcná legitimace není dána, když podle ustanovení předmětné smlouvy a ustanovení §534 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“) měl cenu odebrané tepelné energie hradit jiný subjekt a to popř. vlastník nemovitosti Alfa – Řehák a. s. (odběratel dle smlouvy).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to do jeho výroku I., s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, dále též „o. s. ř.“).
Podle názoru žalobce odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaný není pasivně legitimován s odkazem na §534 obč. zák.
Dovolatel uvádí, že stranami ve smlouvě o dodávce tepelné energie byli žalobce jako dodavatel společnost Alfa – Řehák, a. s. jako odběratel – vlastník nemovitosti a žalovaný jako konečný spotřebitel. Z čl. VI. odst. 4 a 5 této smlouvy jednoznačně vyplývá, že žalovaný se zavázal k plnění závazků vyplývajících z této smlouvy. K úhradě finančních závazků z této smlouvy byla podle čl. VI. odst. 6 smlouvy zavázána rovněž společnost Alfa – Řehák, a. s., přičemž bylo současně sjednáno, že se zavazuje finanční závazky splnit, pokud závazky nesplní žalovaný a bude k tomu žalobcem vyzvána. Společnost Alfa – Řehák, a. s. a žalovaný tak byli vůči žalobci zavázáni plnit finanční závazky společně a nerozdílně. Vzhledem k tomu, že na společnost Alfa – Řehák, a. s. byl vyhlášen konkurs, nebyly po ní pohledávky žalobcem vymáhány.
Dovolatel dovozuje, že odvolací soud měl odpovědnost žalovaného za závazky z předmětné smlouvy posoudit podle §531 odst. 1 obč. zák. (převzetí dluhu žalovaným) s tím, že společnost Alfa – Řehák, a. s. měla postavení ručitele za finanční závazky žalovaného nebo dle §511 odst. 1 obč. zák. s tím, že žalovaný a společnost Alfa – Řehák, a. s. odpovídali za závazky ze smlouvy společně a nerozdílně jako spoludlužnici. Tímto posouzením se však odvolací soud vůbec nezabýval.
Dovolatel zdůrazňuje, že žalovaný svůj závazek hradit odebranou tepelnou energii po celou dobu platnosti smlouvy nikdy nezpochybnil, ani co do výše fakturované ceny. Faktury byly v souladu se smlouvou vystavovány a zasílány žalovanému. Pokud hradil závazky žalovaného vůči žalobci jiný subjekt, konkrétně WTA FINANCE CONSULTING, s. r. o., šlo pouze o vztah mezi žalovaným a touto společností, když úhrady byly poukazovány z účtu této společnosti na účet žalobce s uvedením variabilního symbolu – čísla faktury, vystavené žalovanému. Svůj závazek hradit faktury začal žalovaný zpochybňovat až v době, kdy vůči němu žalobce začal pohledávky vymáhat. Případná změna konečného spotřebitele nebyla žalobci oznámena, podnájemní smlouvu ze dne 2. 12. 2002, kterou měl uzavřít žalovaný se společností WTA FINANCE CONSULTING, s. r. o., předložil žalovaný teprve v soudním řízení, ale i z této podnájemní smlouvy je zcela zřejmé, že si byl žalovaný vědom své povinnosti hradit závazky vůči žalobci. Jak vyplývá z čl. X této podnájemní smlouvy, cenu za tepelnou energii měl podnájemce hradit žalovanému, a to až do doby, než by podnájemce uzavřel smlouvu přímo s žalobcem. K uzavření smlouvy o dodávce tepelné energie mezi žalobcem a podnájemcem však nedošlo.
Dovolatel uzavírá, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován a žaloba vůči němu byla podána důvodně. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že podle čl. II. bod 12 Přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užité nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud poté, po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se na prvním místě musel zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
V daném případě je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, popř. ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Oba soudy vycházely z rozhodných skutkových zjištění, jimiž je v prvé řadě smlouva o dodávce tepelné energie č. 158/3/02 uzavřená dne 3. 1. 2002 mezi žalobcem jako dodavatelem, společností Alfa – Řehák, a. s. jako odběratelem a žalovaným jako konečným spotřebitelem, včetně dodatků, zejména ze znění článku VI. odstavců 4, 5 a 6 smlouvy. V odstavci 4 cit. článku souhlasil dovolatel s tím, že veškerá práva a závazky pro odběratele vyplývající bude v plném rozsahu plnit konečný spotřebitel, který tento závazek v plném rozsahu přijímá, v odstavci 5 se konečný spotřebitel zavazuje řádně a včas plnit cenové a platební podmínky přijaté v části čl. III. a čl. IV této smlouvy a v odstavci 6 cit. článku se uvádí, že pokud konečný spotřebitel neprovede úhradu plateb na účet dodavatele tepelné energie ve stanovených lhůtách splatnosti, zavazuje se tyto platby provést dodavateli na základě jeho oznámení přímo odběratel, a to neprodleně včetně zaplacení sjednaných úroků z prodlení.
Tato smluvní ujednání a zák. č. 458/2000 Sb. ve znění účinném v době uzavření smlouvy jsou pro právní posouzení věci rozhodující.
V posuzovaném případě z čl. VI. odst. 4 až 6 smlouvy vyplývá, byť jde o formulačně nepřesné ujednání, že mj. závazek k úhradě dodaného tepla bude plnit žalovaný jako konečný spotřebitel. Tím konečný spotřebitel pouze přijímal z hlediska posuzovaného případu ve vztahu k odběrateli (Alfa – Řehák, a. s.) závazek platit úhradu za dodané teplo žalobci (dodavateli) a tímto ujednáním nemohl vstoupit do práv a povinností odběratele. Tento závěr odpovídá i tehdejšímu znění ust. §2 odst. 2 písm. 6, body 4, 5, 8 zák. č. 458/2000 Sb., energetický zákon, neboť odběratelem tepelné energie mohl být mj. vlastník či společenství vlastníků odběrného tepelného zařízení, což byla společnost Alfa – Řehák, a. s., nikoliv, jak to již umožňuje následná právní úprava, konečný spotřebitel (žalovaný).
Uvedený závěr je též v souladu s ujednáním obsaženým v čl. VI. bodě 6 smlouvy, z něhož vyplývá, že po neplnění plateb konečným spotřebitelem úhradu provede odběratel.
Předmětná ujednání je proto třeba posuzovat podle ust. §534 obč. zák., podle něhož kdo se s dlužníkem dohodne, že splní jeho závazek vůči jeho věřiteli, má vůči dlužníkovi povinnost poskytnout plnění jeho věřiteli. Věřiteli z toho tak přímé právo nevznikne.
Z toho vyplývá, že pasivně věcně legitimovaným vůči žalobci jako věřiteli (dodavateli) byl odběratel, jak správně dovodil odvolací soud.
Pokud žalobce uplatnil svůj nárok na úhradu tepla proti konečnému spotřebiteli (žalovanému) a nikoliv vůči odběrateli (Alfa – Řehák, a. s. – vlastníku nemovitosti) není možné uplatněný nárok přiznat pro nedostatek věcné pasivní legitimace.
Nejvyšší soud s ohledem nato, že neshledal, že by byl naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věcí podle §241a odst. 2 písm.b) o.s.ř. rozhodl podle ust. §243b odst. 2 o.s. ř. tak, že dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalovanému podle obsahu spisu a předkládací zprávy žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu