ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3189.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 3189/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce P. L., zastoupeného JUDr. Vladimírem Procházkou, advokátem, se sídlem v Plzni, Rooseveltova 16, proti žalované České republice – Národnímu bezpečnostnímu úřadu , Praha 5, Na Popelce 2/16, PSČ 150 06, o povinnosti provést v rámci bezpečnostní prověrky bezpečnostní pohovor se žalobcem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 108/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2001, č. j. 19 Co 491/2001-30, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 25. května 2001, č. j. 11 C 108/2000-19, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovaná uznána povinnou provést v rámci bezpečnostní prověrky druhého stupně bezpečnostní pohovor se žalobcem v souladu s ustanovením §30 zákona č. 148/1998 Sb., a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že dle §73 zákona č. 148/1998 Sb. rozhodnutí, opatření a jiné úkony podle tohoto zákona nepodléhají soudnímu přezkumu s výjimkou rozhodnutí o pokutách. Z důvodu nedostatku pravomoci soudu rozhodnout ve věci soud prvního stupně žalobu zamítl.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2001, č. j. 19 Co 491/2001-30, zrušil rozsudek soudu prvního stupně, řízení zastavil a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
Odvolací soud dospěl k závěru, že provádění bezpečnostních prověrek spadá dle §8 odst. 1 písm. h) zákona č. 148/1998 Sb. do pravomoci Národního bezpečnostního úřadu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pravomoci soudu, ale neztotožnil se s rozhodnutím, které soud prvního stupně vydal. Nedostatek pravomoci je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení dle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř., proto je třeba řízení zastavit a postoupit věc správnímu orgánu, do jehož pravomoci náleží.
Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolatel namítl, že na předmětnou věc dopadá ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř., a to i přesto, že podle zákona č. 148/1998 Sb. ji projednává a rozhoduje žalovaná. Žalobce se nedomáhal přezkoumání žádného rozhodnutí ani opatření žalovaného. Dovolatel podal žalobu ve smyslu §80 písm. b) o. s. ř., kterou takto i výslovně označil, tj. o splnění povinnosti, která vyplývala ze zákona č. 148/1998 Sb. a kterou považuje dovolatel pro žalovanou za kogentní. Skutečnost, že ustanovení §8 odst. 1 písm. h) zákona č. 148/1998 Sb. stanoví, že žalovaná zajišťuje a v rozsahu stanoveném tímto zákonem provádí bezpečnostní prověrky fyzických osob navrhovaných k určení pro styk s utajovanými skutečnostmi, nic nemění na tom, že zákon byl porušen. Stejně tak podle dovolatele neobstojí odkaz na §30 odst. 5 a 6 citovaného zákona, který bezpečnostní pohovor nevylučuje, jak se mylně domnívá soud prvního stupně a žalovaný, ale jen stanoví, co nesmí být předmětem bezpečnostního pohovoru.
Dovolatel je toho názoru, že rozhodnutími soudů obou stupňů došlo ve svém důsledku k odmítnutí spravedlnosti. Z toho důvodu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná odkázala na své vyjádření k žalobě a dodává, že žalobce o provedení bezpečnostního pohovoru požádal až po provedení bezpečnostní prověrky dle §27 zákona č. 148/1998 Sb. Bezpečnostní pohovor po provedení prověrky nelze provést, jelikož je jedním z úkonů, který předchází vydání, resp. nevydání osvědčení pro styk s utajovanými informacemi.
Dle žalované nevyplývá pravomoc obecných soudů rozhodovat v dané věci z občanského soudního řádu, rozhodování o předmětné věci není svěřeno do rozhodovací pravomoci soudů ani zvláštními předpisy.
Žalovaná dále upozornila na to, že žalobce požádal dne 3. března 2009 dle §94 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb. o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „Důvěrné“, dne 23. 7. 2009 mu žalovaná požadované osvědčení vydala. Z toho důvodu navrhla žalovaná podané dovolání zamítnout.
Dovolací soud poté, co posoudil, že dovolání je podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, dospěl k závěru, že není důvodné.
Dovolatel namítá, že soud je pravomocný k rozhodování podané žaloby podle §7 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Dovolatel se žalobou domáhá podle §80 písm. b) o. s. ř. uložení povinnosti žalované, aby v rámci provádění bezpečnostní prověrky ve smyslu zákona č. 148/1998 Sb. provedla s žalobcem pohovor podle §30 zákona č. 148/1998 Sb.
Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, upravuje postup Národního bezpečnostního úřadu při provádění bezpečnostních prověrek. V §8 odst. 1 písm. h) zákona č. 148/1998 Sb. je stanoveno, že Národní bezpečnostní úřad zajišťuje a v rozsahu stanoveném tímto zákonem provádí bezpečnostní prověrky fyzických osob navrhovaných k určení pro styk s utajovanými skutečnostmi. V §30 odst. 1 zákona č. 148/1998 Sb. je vymezeno, že jsou-li při provádění bezpečnostní prověrky zjištěny skutečnosti, které mohou být na překážku vydání osvědčení, provádí se bezpečnostní pohovor. Podle §73 odst. 1 cit. zákona se na rozhodování podle tohoto zákona nevztahuje zákon č. 71/1967 Sb., s výjimkou rozhodování o pokutách. Podle §73 odst. 2 cit. zákona nepodléhají rozhodnutí, opatření a jiné úkony podle tohoto zákona soudnímu přezkumu, s výjimkou rozhodnutí o pokutách.
Domáhá-li se žalobce uložení povinnosti Národnímu bezpečnostnímu úřadu provést v rámci bezpečnostní prověrky pohovor se žalobcem, je nutné uzavřít, že se nejedná o věc spadající do pravomoci soudů ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř., neboť nejde o spor či jinou právní věc, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, a nejde ani o věc, o níž by zákon stanovil, že ji projednávají soudy (§7 odst. 3 o. s. ř.). Soudy nemají pravomoc rozhodovat o správnosti postupu Národního bezpečnostního úřadu v této věci a nemají pravomoc mu postupem podle §80 písm. b) o. s. ř. ukládat určitý postup v řízení o vydání osvědčení. Opravným prostředkem proti nevydání osvědčení z důvodu případného nesprávného postupu žalovaného je stížnost podle §75 zákona č. 148/1998 Sb., kterou žalobce neúspěšně podal.
Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Nejvyšší soud proto podané dovolání podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř., jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšná a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu