ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.32.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 32/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Air Comp Vsetín s.r.o., se sídlem ve Vsetíně, Jasenice 778, PSČ 755 01, IČ 258 17 892, zastoupené JUDr. Leo Bařinkou, advokátem se sídlem v Oboře 668, Valašské Meziříčí, PSČ 757 01, proti žalované ABB s.r.o., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 84-86, PSČ 186 00, IČ 496 82 563, zastoupené Mgr. Vlastislavem Kusákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 32, o zaplacení 79 940 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 261/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2009, č.j. 69 Co 51/2009-110, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 630 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Vlastislavem Kusákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 32.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. dubna 2009, č.j. 69 Co 51/2009-110, potvrdil v zamítavém výroku a ve výroku o nákladech řízení rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. října 2008, č.j. 11 C 261/2004-84, kterým byla výrokem II. zamítnuta žaloba na zaplacení 79 940 Kč; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobkyně nepředala žalované kompletní dílo, k jehož zhotovení se zavázala ve smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky dne 20.4.2001 podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Vyšel přitom ze zjištění, že žalobkyně žalované nepředala dokumentaci skutečného provedení kompresorové stanice a nebyl vydán protokol o předání a převzetí „celého“ díla. Z těchto skutkových zjištění dovodil, že nejsou splněny předpoklady pro vystavení konečné faktury. Konstatoval, že žalobkyně řádně nepředala žalované dílo ve smyslu čl. VI. bodu 6.3. smlouvy o dílo, nebyl-li vydán protokol o předání a převzetí „celého“ díla, jako podmínky pro vystavení konečné faktury, když ke dni předání díla dne 23.5.2001 nebyla žalobkyní dodána část díla – dokumentace skutečného provedení díla. Odvolací soud uzavřel, že faktura ze dne 14.5.2001 byla vystavena předčasně, a proto žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení konečné ceny díla a ani na zaplacení úroku z prodlení ve výši 79 940 Kč za prodlení se zaplacením doplatku ceny díla ve smyslu čl. VIII. bodu 8.2 předmětné smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se s odkazem na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení uplatněného nároku a dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že soud nevzal v úvahu, že rozsah plnění z předmětné smlouvy o dílo byl mezi účastníky vyřešen smírem, že úrok z prodlení je požadován pouze z částek, které byly žalovanou uznány a s prodlením uhrazeny, a že ve smíru dohodnutá a poskytnutá sleva z ceny díla překročila vícenásobně cenu údajně nedodané části díla – projektu skutečného provedení díla. Namítá rovněž, že skutečnosti neodpovídá soudem uvedené skutkové zjištění, že dílo nebylo žalované předáno, neboť nebylo provedeno. Dovolatelka uvádí, že i kdyby tomu tak skutečně bylo a dílo v podobě nedodání projektu skutečného provedení díla by dokončeno nebylo, protokol o předání a převzetí díla byl žalovanou podepsán, což dovozuje ze záznamu ze stavebního deníku. Nesouhlasí tedy s tím, že nebyla splněna podmínka pro vyúčtování konečné ceny díla v podobě předávacího protokolu o předání a převzetí celého díla. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (22.4.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud nevzal v úvahu skutečnost uzavřeného smíru mezi účastníky a dohody o slevě, která měla vícenásobně překročit cenu údajně nedodané části díla, pak tato námitka by mohla vést k závěru, že řízení by mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může však dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se však v dané věci nejedná.
Uplatnila-li dovolatelka dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., je nutno opětovně konstatovat, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem tak při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Pokud dovolatelka napadá skutkový závěr soudu, že žalobkyně žalované nepředala dokumentaci skutečného provedení kompresorové stanice a že nebyl vydán protokol o předání a převzetí díla, je na místě opětovně připomenout, že dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Pokud tedy ze skutkového zjištění soudu vyplývá, že žalobkyně nepředala žalované kompletní dílo, k jehož zhotovení se ve smlouvě o dílo ze dne 20.4.2001 zavázala, nenastaly tak podmínky pro vyhotovení konečné faktury podle čl. VI. bodu 6.3 smlouvy, když – jak vyplývá ze skutkových zjištění - nebyl vydán protokol o předání a převzetí celého díla, jako podmínky pro vystavení konečné faktury. Za této situace je správný závěr odvolacího soudu, že konečná faktura ze dne 14.5.2001 vystavená na částku 2 072 140 Kč byla vystavena předčasně. Je nutno zdůraznit skutkové zjištění, podle něhož si účastníci ve smlouvě sjednali pro vznik práva na zaplacení konečné ceny díla okamžik vydání protokolu o předání a převzetí celého díla. Pokud z protokolu o předání a převzetí ze dne 23.5.2001 vyplývá, že dílo nebylo dokončeno, neboť nebyla předána dokumentace skutečného provedení kompresorové stanice, jež byla jednou z částí předmětu díla ve smyslu čl. III. bodu 3.1 předmětné smlouvy o dílo, je závěr soudu o tom, že žalobkyni nevzniklo právo na doplatek ceny díla v souladu s hmotným právem.
Podle ustanovení §548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu díla v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo obchodního zákoníku nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Podle ustanovení §554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli.
Jestliže si strany ve smlouvě sjednaly, že právo na zaplacení ceny díla, resp. vystavení konečné faktury ceny díla, vzniká po předání a převzetí díla (tj. celého díla), nesjednaly si nic jiného, než co je upraveno v §548 odst. 1 a §554 odst. 1 obch. zák. Nedošlo-li k předání a převzetí díla, nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení ceny díla.
Odvolací soud rovněž správně dovodil, že žalovaná se nemohla za dané situace dostat do prodlení se zaplacením částky 2 072 140 Kč, která byla požadována po žalované v předčasně vystavené faktuře ze dne 14.5.2001.
Podle §340 odst. 1 obch. zák. je dlužník povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě.
Ustanovení §369 odst. 1 obch. zák. stanoví: Je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.
Odvolací soud v souladu s výše uvedenými ustanoveními učinil správný závěr, že žalobkyně nemá ve smyslu §340 odst. 1 a §369 odst. l obch. zák. právo na zaplacení úroků z prodlení, které jsou předmětem tohoto řízení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 3 o. s. ř., neboť odvolací soud neřešil v tomto rozhodnutí otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu má v napadené části po právní stránce zásadní význam.
Nemá-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, dovolací soud uzavřel, že dovolání žalobkyně není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 5 225 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1 105 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 6 630 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 28. července 2010
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu