ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3348.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3348/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně FinDebt a.s. , se sídlem v Brně, Přízřenicích, Vídeňská 11/127, PSČ 619 00, IČ 262 62 126, proti žalovanému J. M. , zastoupenému Mgr. Vendulkou Kalovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Wolkerova 2, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 206/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2008, č.j. 4 Cmo 375/2008-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11. prosince 2008,č.j. 4 Cmo 375/2008-82, potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2008, č.j. 17 Cm 206/2007-55, kterým byla zamítnuta žaloba J. M. na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 (16) Cm 381/95 a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě není žaloba na obnovu řízení ve smyslu §228 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) přípustná. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil tím, že žalovaný neuvedl žádný ze zákonem předpokládaných důvodů obnovy řízení. V žalobě na obnovu řízení pouze vytýkal soudu prvního stupně jeho procesní pochybení v původním řízení a že mu byla postupem soudu odebrána možnost účinně jednat před soudem, a tvrdil, že po projednání a během r. 2003 – 2006 se objevily skutečnosti a důkazy (dokumenty), které mohly s určitostí osvědčit skutkový stav projednávané věci a nemohly být uplatněny v původním řízení. Soud konstatoval, že žalovaný však neuvedl konkrétně ani jedinou takovou novou skutečnost či důkaz, byť byl soudem vyzván k doplnění žaloby. Odvolací soud poté dovodil, že pokud žalovaný netvrdil žádný důvod obnovy řízení podle §228 odst. 1 o. s. ř., nemohl také uvést, kdy se o důvodu obnovy dozvěděl anebo uvést dobu, od kdy jej mohl uplatnit, proto nemohlo být posouzeno, zda žaloba na obnovu řízení byla či nebyla podána včas podle §233 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a odůvodnil je nesprávným právním posouzením věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Je přesvědčen, že soudu prvního stupně dostatečně odůvodnil, objasnil a písemně uvedl pádné zákonné důvody pro nařízení obnovy řízení, a je zároveň přesvědčen, že v původním řízení před soudem prvního stupně nemohl bez své viny použít všechny skutečnosti a důkazy, které by pro něj mohly přivodit příznivější rozhodnutí. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (11.12.2008), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) a byl řádně zastoupen ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., se nejdříve zabýval otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle §236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238 odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nepřipadá v úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 ve spojení s §238 odst. 2 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních.
Žalovaný žádnou právní otázku, kterou odvolací soud řešil a pro jejíž posouzení by bylo možno přiznat napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, nenastolil žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (§228 odst. 1 o. s. ř.).
Ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. má – jako důvod pro povolení obnovy řízení – na mysli takové skutečnosti nebo důkazy, které jsou (ve srovnání s původním řízením) „nové,“ tj. v době původního řízení sice objektivně existující, ale z pohledu účastníka tehdy nepoužitelné, aniž by nesl vinu na tom, že o nich nevěděl, popř. že nesplnil povinnosti tvrzení nebo důkazní (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2003, sp. zn. 28 Cdo 321/2003, uveřejněné na www.nsoud.cz). Tato podmínka pro povolení obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byla správně posouzena odvolacím soudem za nesplněnou, jestliže žalovaný v žalobě na obnovu řízení neuvedl žádný ze zákonem předpokládaných důvodů obnovy řízení, když pouze vytýkal soudu prvního stupně procesní pochybení v řízení a tvrdil, že po projednání a během r. 2003 – 2006 se objevily skutečnosti a důkazy (dokumenty), které mohly s určitostí osvědčit skutkový stav projednávané věci a nemohly být uplatněny v původním řízení a mohly pro něj přivodit příznivější rozhodnutí ve věci; neuvedl však konkrétní „nové“ skutečnosti a důkazy ve smyslu §228 odst. 1 písm. a)o. s. ř.
Dovolací soud je nucen dále připomenout, že žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad. Vznáší-li žalovaný v podané žalobě na obnovu řízení námitky proti procesnímu postupu soudu v původním řízení a namítá, že mu nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem, pak je třeba učinit závěr, že k nápravě takovéto vady řízení – pokud by vůbec byla dána - slouží podle §229 odst. 3 o. s. ř. žaloba pro zmatečnost nikoliv obnova řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30.5.2007, sp. zn. 26 Odo 1195/2005 a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2005, sp. zn. 33 Odo 290/2005 - uveřejněných na www.nsoud.cz).
Z uvedeného tedy vyplývá, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., jestliže odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným a procesním právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Dovolání žalovaného tudíž směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu